Přečetl jsem si pár vzkazů, co mi napsaly Beliebers ale neměl jsem náladu jim teď odpovídat. Sednul jsem si na terasu a přemejšlel jsem co bude dál. Co bude se mnou a Michel, jestli se k sobě vrátíme nebo to ukončíme nadoro. Co bude zítra, pozítří, popozítří. Zítra mám koncert, celý den spadá pro Beliebers. Pozítři si dam den volna a nebo zajedu do nemocnice za dětmi. Po tvářích mi stékaly slzy. No a co že jsem kluk, alei kluci mají city.
Když já jí tak miluju. Přesně tohohle jsem se bál. Nechtěl jsem aby to ylo mezi námi takový.
Momentálně jsem měl tolik smíšených pocitů. Od srdce mi šly slova, napsal jsem je na papír k té melodii co jsem složil a na světě je nová písnička – Nothing like us. Je celá o Michel a mě.
Udělal bych cokoliv abychom byli zase spolu a ona to mocc dobře ví, ale musí to chtít i ona. Není to ta Michel s kterou se znám měsíc. Tuhle Michel já neznám. Je mi hrozně líto že to takhle dopadlo al nic jinýho se nedá dělat.
Z pohledu Michel*
Ale něco mě z toho probralo. Teda spíš někdo. Samozřejmě že Justin, kdo jinej. Normální člověk by mě nechal spát. Ale to by nebyl Justin, aby mě neprobudil. Líbal mě na krku. On si nedá nikdy pokoj a nikdy nemá dost. Přesto že na mě seděl snažila jsem seho od sebe odstrčit. Ale nešlo mi to. Má hold větší sílu.Asi bych měla někdy zajít s ním do posilky.
„Justine...“ z krku mi pomalu přešel na hruď.
„Justine přestaň.“
„Proč?“ On je opilej. Že mi to nedošlo hned. Jak jsem to nemohla poznat.
„Jsi opilej, jdi spát.“
„Nejdu.“
„Nechoď mě je to jedno co budeš dělat ale já chci spát.“
Po tom co jsem mu to řekla mě nechal a odešel pryč. Znovu jsem se snažila usnout ale nemohla jsem usnout. Díky Justine. Došla jsem si na záchod a zkusila po druhý. Dlouho mi to nešlo ale nakonec jsem usnula.
Ráno jsem vstala a bylo 12 hodin. Dala jsem si sprchu a namalovala jsem se.Přešla jsem ke skříni a rozhodla jsem se že si vezmu něco lehkýho, jelikož e venku děsný pařák. Oblíkla jsem si džínový kraťasy, bílí ričko, kolem krku jsem si uvázala meruňkový šátek. Do kabelky jsem si dala mobil, klíče, sluchátka a svetr kdyby bylo večer chladno až se budu vracet od Tomase. Podívala jsem se na sebe do zrcadla ale došlo mi že jsem si neudělaala nic s vlasama. Spletla jsem si je do copu. Konečně můžu jít. Akorát se stavím do kuchyně pro jabko. Sešla jsem a stál tam Justin.
„ Ti někam jdeš?“
„ Jdu navštívit Tomase.“
„ Vždyť si říkala že s tebou můžu počítat na to hlídání prcků.“ Já jsem na o úplně zapomněla. Jak jsem na to mohla zapomenout? Vždyť jsem se dnešek taktěšila.
„ Já na to zapomněla. Promiň.“
„Aha takže teď je ti přednější Tomas,jo? Chápu že se vidíte po sto letech ale nečekal jsem že se bude dít co se děje poslední dni co se tu objevil.“
„ Justin omluvila jsem se ti a jeho do toho netahej. Já mu klidně zavolám a zruším to.“ Štvalo mě že do toho tahá Tomas. Od první chvíle kdy se setkali ho nenávidí a nechápu jako proč. On za nic nemůže tak ať o z ničeho neviní.
