Z pohledu Michel*
Po chvíli se Justin postavil a blbnul tam s Jaxonem. Miluju ty jejich sourozenecké “bitky“. Jazzynku jsem si posadila vedle mě, schoulila se ke mně a hladila jsem jí ve vlasech.
„Až se uzdravím, všechno Vám to vynahradím. Přespíte násnklidně i čtrnáct dní a budem si užívat. Budeme dělat všelijaké blbiny na které si vzpomenete.“ usála jsem se na ní.
Fredo nás celou dobu poslouchal. Seděl tu tak sám, jako by odstrčeně. Tak jsem ho zapojila do debaty.
„Co Lucy? Doufám že jste ještě spolu.“ zasmála jsem se.
„Jasně že jsme. Jsme něco jako ty s Justinem.“ vrátil mi úsměv.
Tak to mě potěšil. Jsem ráda že jsou spolu, hlavně jim to sluší. Přeju jim to. Justin zakotvil na své místo na posteli a pošeptal mi: „Lásko, jdu za doktorem, chtěl se mnou mluvit. Hned jsem zpátky.“
jen jsem se na něho usmála aby věděl že jsem ho poslouchala a odešel z pokoje. Vrátila jsem pohled na Freda a výptavala se dále.
„Jak dlouho jste vlastně spolu?“
„Měsíc a něco.“ usmála jsem se nad tím.
Ten čas tak utíká. Chytila jsem ho za ruku. „Ať Vám to dlouho vydrží.“
„Děkujeme.“ zazubil se na mě.
Pustila jsem mu ruku a přitáhla si k sobě blíž Jazzy. Pomalu mi tam usínala, hladila jsem jí po tváři a ona mi věnovala sladký úsměv zaspávající osoby.
„Zrovna jsem se včera o tobě bavili?“
„Vážně? A o čem? Doufám že ne v tom špatným?“
„Ne, neboj. Vyprávěla mi vaše zážitky z dětství, ze školky a ze školy. Nemálo jsme se nasmáli.“
„Snad ti neřekla i to jak jsem měla u ní na party nehodu?“
Uculoal se, takže mi bylo jasný že jo. „Né, to ti neměla nikdy říct. Takový trapas. Nikomu to ale neříkej, prosím.“ podívala jsem se na něho prosebně.
„Neboj, takový já nejsem.“ usmál se.
Děkovně jsem se na něho usmála. Jazzynka už vedle mě oddychovala a Jaxon si tam hrál. Je nezvyk vidět Jaxona že není hlučný. Ale byl tak roztomilý. Začínala na mě přicházet únava. Sešoupla jsem se kousek dolů na posteli abych si mohla už lehnout. Fredovi akorát zapípal mobil, pootočila jsem hlavu tak abych na něho viděla a on se postavil.
„Justin stále mluví s doktorem, ale my už budeme muset jít. Tak zase někdy.“ přišel ke mně a objala jsem ho na rozloučenou.
„Dobře, vem příště i Lucy.“ usmála jsem se.
Odkývnul mi to, probudila jsem Jazzy a on pomohl Jaxonovi uklidit hračky. S prckama jsem se rozloučila a vyšli z pokoje. Zavřela jsem oči a promnula si je. Je neuvěřitelný že nemám vůbec žádnou energii a jsem hnedka unavená. Uvelebila jsem se abych měla větší pohodlí a usnula jsem.
Připadalo mi že jsem spala jen pět minut a oni to byly čtyři hodiny. Sestřička mi píchala injekci a v takovým plastovým kelímku mi podala prášky. Spolkla jsem to všechno najednou a zapila to džsem který mi Justin koupil. On je na mě tak hodný, jsem mu za všechno vděčná. Až mě propustí domů, všechen čas mu vynahradím. Budu mu nosit snídaně do postele, budu mu na co jen si vzpomene a pokud se to bude dát jíst až to uvařím. Budeme společně dělat cokoliv bude chtít. Už aby to bylo. Strašně se tu nudím. A to jsem vzhůru jen několik hodin. Vzala jsem do ruky mobil a napsala jsem Justinovi SMS: Lásko, přijeď mě zachránit, umírám nudou xoxo :*
