Zpohledu Michel*
Koukali jsme se v televizi na seriál, můj oblíbený. Luc nám udělala kafe a potom zmizla zřejmě do ložnice když s ní šel Fredo.Připadám si tu divně, jako bych jim tu překážela, nebo tu byla navíc a to je pravda. Chvíli jsem i přemýšlela nad tím že odejdu domů aby si aspoň oni mohli užít sebe navzájem. V tom někdo zazvonil. Říkala jsem si kdo to tak může být ale hlavní je že už tu nebudu sama. Odzvonila jsem a počkala jsem za dveřma abych tady nemusela lítat sem tam. Po nějaký době dotyčná osoba zaklepala. Nadýchla jsem se a otevřela dveře. Tu osobu co tam stála jsem rozhodně neočekávala že přijde. Stála jsem tam jak přimrzlá k podlaze a nemohla jsem se hýbat. Jako kdyby všechno najednou v tu chvíli zamrzlo. Ty oči ,které se vpíjeli do těch mých, ty mi tak scházeli, už jsem měla potřebu je zase vidět. Prohlídla jsem si ho celého ale pak jsem se zase koukala do jeho očích. Oba jsme tam stáli a nic nedělali. Vůbec jsem nevěděla jestli na mě začne křičet, nebo jestli mám já začít mluvit a zkusit se nějak omluvit. Když už jsem se teda rozhodla že promluvim Justin udělal pár kroků ke mně a políbil mě. Tak takovou reakci jsem rozhodně nečekala. Ale užívala jsem si těch jeho rtů, té chuti, toho co mi z toho všeho nejvíc chybělo.Obmotala jsem si ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc a tím jsem to prodloužila. To už tam ale přiběhli i Luc s Fredem.
„Kdo to...“
Ani to nedomluvili a my jsme se rychle od sebe odtáhli. Koukali jsme každý na sebe jako kdy bychom jsme se viděli poprvé v životě.
„My vás necháme o samotě.“
Spadli na mě Justinovo čokoládové oči a objal mě. Už jsem to v sobě nevydržela utlačovat a tak jsem dala slzám které se mi v očích hromadily volný průchod. Položila jsem k němu na rameno hlavu.Pozdě mi ale došlo že má ode mě mokrý a špinávý od malování tričko. Vdechovala jsem jeho vůni. V bytě jsem hledala jakoukoliv věc která ještě voní jako on a vdechovala jí v obýváku nasedačce. Kousíček mě od sebe odtáhl a podíval se mi zase do očí.
„Michel,neboj já jsem tu. Budu se o tebe starat. Miluji tě. Je mi to jedno,co se stalo stalo se. Hodíme to za hlavu. Společně tu rakovinu pokoříme.“ políbil mě do vlasů. Byla jsem tak šťastná z toho co mu vyšlo za slova z úst.Už mi bylo jedno že to ví.
„Děkuju Justine, udělala jsem hroznou chybu. Promiň mi to. Taky tě miluju, scházel si mi.“
Stáli jsme tam v objetí a utěšoval mě tam. Byla ze mě zase konečně šťastná osoba. Ani nevíte jak jsem spokojená. Ale asi bych mu měla říct kde trávim svůj čas v této době. Nebo ho můžu vzít zítra s sebou. Šli jsme společně do obýváku si sednout k Luc a Fredovi. Ty se na nás usmívali nevím proč. Asi nejspíš že už jsme spolu. Opřela jsem se o Justinovu hruď a on si spojil ruce na mém břiše. Svoje ruce jsem položila na ty jeho a propletla jsem nám prsty.
Pomalu jsem tam v objetí usínala, byla jsem hrozně vyčerpaná a nesmím zapomenout že injekce si mám dávat i večer a né jen ráno.
„Chtěla by jsi jet domů?“ zašeptal mi sladkým hláskem do ucha.
„Byla bych ráda.“
Stoupla jsem si aby se mohl postavit i on a rozloučili jsme se s Lucy a Fredem. Kam ale pojedem, ke mně nebo k němu? Nasedli jsme do auta a Justin mě pohladil po stehně.
„Kam pojedem? K tobě nebo ke mně?“
„První sjedem k tobě aby sis mohla sbalit ty nejdůležitější věci a pojedem ke mně. Zítra dojedeme pro zbytek.“
Přikývla jsem a usmála jsem se na něho. Po dobu cesty jsem si opřela hlavu o okno a přemýšlela jsem nad tím vším co se právě stalo.Rozešli jsme se mojí vinou, zjistili mi rakovina, která se mi zhoršila, beru léky a píchám si injekce. Luc se dala dohromady s Fredem. A nakonec jsme se k sobě vrátili i já s Justinem a budu se k němu zpátky stěhovat. Připadám si jak ve filmu. Konec šťastný, navždy šťastný. Kéž už by nám to vydržela abych to zase nepoblbala. Udělám už pro to cokoliv. Ať mě to bude stát Bůhví co.
