To jsem zvědavá co budu dělat. S Justinem už jsme byli zase šťastní a já jako vždy jsem to prostě musela pokazit. Proč mám takový pech? To se nade mnou jednou bůh nemůže slitovat? Copak jsem jediná osoba na kterou se lepí smůla ve vztazích?
Podlomili se mi nohy a spadla jsem. Na očích jsem měla černotu. Má to ještě vůbec cenu žít? Potřebuje mě tu někdo vůbec?
Pomalu jsem otevřela oči a všude na okolo bylo bílo.
„Michel?“
Podívala jsem se směrem odkud šel hlas. Byla to Luc sedící u mé postele.
„Luc, kde to jsem a co se stalo?“
„Omdlela si,momentálně jsi v nemocnici. To co se stalo před tím ti asi nemusím připomínat co?“
„Ne to fakt ne.Pomož mi, co mám udělat?“
„Justina se to pořádně dotklo. Když jsme tam s Fredem byli ani mě, jakož to tvojí kamarátku nepustil dovnitř.“
„Promiň mi to jestli jsem ti něco pokazila, ale já nevim co mám dělat.“
„Nic se nestalo. Jen musíme počkat na tvoje výsledky a pak se uvidí co stebou bude.“
Někdo zaklepal na dveře, dala jsem si šanci že to bude Justin, marně jelikož to byl doktor.
„Dobrý den slečno jsem doktor Smith, váš ošetřující lékař. Půjdete se mnou na nějaké vyšetření, neboť jste se uhodila do hlavy. Pak se uvidí.“
Sedla jsem si do křesílka na kolečkách a doktor mě odtlačil na ty vyšetření.Byla jsem na všem možným. O některých jsem vůec nevěděla že existujou. Naštěstí u mě byla celou dobu Luc.
„Já si připadám jako troska, Luc.“
„Nemáš proč,jo a za chvíli přijede Alfredo. Mám se tě zeptat jestli nechceš něco přivézt.“
„Ty víš co bych chtěla přivézt, nebo spíš koho.“
„Zkusím mu to napsat.“ pohladila mě po ruce.
„Děkuju ti za všechno.“ to už jsem to nevydržela a rozbrečela se. Snažila se mě utěšit ale marně.
Okolo dvanácté hodiny vešel do pokoje doktor s výsledkama.
„Tak mám provás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu.První ta dobrá ještě dnes vás pustíme a můžete jít domů. A ta špatná, je mi to líto ale zjistili jsme vám rakovinu. Je mi to líto. Dá se toléčit, předepíšeme vám nějaké prášky a budete si muset píchat injekce. Čím dřív se to začne léčit, tím je větší šance že se to vyléčí. Zatím ale nevíme jestli jsme to zjistili dostatečně včas. V pondělí přijdete na kontrolu a uvidí se.“
Tuto jsem teda rozhodně nečekala. Nic horšího už mě potkat nemůže. Luc mě držela pevně za ruku a říkala mi takový ty věci, že se to vyléčí,že se z toho dostanu. Volala to Fredovi a ten se zhrozil tak jako mi. Po chvilce přijel a mluvil o tom že to řekne Justinovi. Prosila jsem ho aby to nedělal, že mu to bude stejně ukradený. Nakonec mu to teda neřekne, naštěstí. Odpoledne mě odvezli domů.Přemíšlela jsem nad tím a napadlo mě že se budu léčit že to nevzdám a pomůžu dětem které mají také rakovinu. Někde jsem četla že je nějaká na to i nadace. Zavolala jsem tam a zítra se na ty děti půjdu podívat. Nikomu jsem o tom neřekla a když se měLuc zeptala jestli někam nezajdem, řekla jsem jí že už něco mám.
Ráno jsem si přivstala, namalovala jsem se a učesala se. Oblíkla jsem si tmavý modrý džíny, bílé tílko a světlounce tyrkysové sako. Přes rameno jsem si dala černou kabelku, do které jsem si dala mobil,klíče od bytu a auta a peněženku. Obula jsem si černý lodičky a mohla jsem vyrazit. Ještě jsem si vzala prášky co mi doktor napsal a píchla jsem si injekci.
