Marauders [CZ FF, 1]

2. Nová stará studentka

Ostatní pokračovaly k nebelvírské věži. Protože byl obraz odkloněný, nebylo nutné říkat heslo. Nicole vešla za Hanou do společenské místnosti a srdce jí poskočilo radostí. Vypadala přesně tak, jak si ji pamatovala.

„Niko?"

Zastavila se za svým jménem a spatřila Remuse, Jamese, Siriuse a Petra, kteří stáli u krbu. Všichni se usmívali, jen Sirius vypadal poněkud nesvůj.

„Remusi," usmála se Nicole a přešla k nim. Remus ji krátce objal, ale bylo vidět, že je opravdu rád. „Tak ráda tě vidím."

„Máš přízvuk!" vydechl a ona omluvně pokrčila rameny.

„Dlouho jsem mluvila výhradně francouzsky," vysvětlila. „Táta se snažil doma udržovat angličtinu, ale když jsi deset měsíců ve francouzské škole..."

„Jak to, že jsi tady?" zajímal se James. „Máš být v Krásnohůlkách."

Nicole zmrzl úsměv na rtech, ale rychle našla ztracenou koncentraci zpět. „Přestěhovali jsme se zpátky do Anglie, táta má zase práci tady."

„Tak to je skvělé," přidal se Petr. Nicole přikývla a podívala se na Siriuse.

„Omlouvám se za ten vlak," řekla, „ale ty vaše výrazy za to stály."

„To věřím," ušklíbl se Sirius. „Jsem rád, že jsi zpátky."

„Já taky," vydechla a rozhlédla se znovu po společence.

„Jaké jsou Krásnohůlky?" zajímal se Remus a posadil se na sedačku. Nicole se taky posadila, stejně jako ostatní. „A celkově Francie."

„Francie je nádherná země, tak jiná, než Anglie," odpověděla zasněně Nicole. Milovala to tam. „A Krásnohůlky, tak ty jsou na tom podobně. Škola je v paláci, studenti se dělí čistě na ročníky a žijí všichni na jednom vyhrazeném patře. Společenská místnost je taky společná pro všechny.

A ty zahrady okolo! V Krásnohůlkách jsou přilehlé pozemky upraveny do krásných zahrad, o které se studenti musí starat v rámci bylinkářství."

„Jsou tam vůbec nějací kluci?" ušklíbl se Sirius.

„Samozřejmě," usmála se pobaveně. „Kam si myslíš, že chodí studenti z přilehlých zemí nebo ze samotné Francie?"

Sirius se zatvářil, jako by se snažil přemýšlet, a vysloužil si tím od svých přátel pobavený smích.

„A předměty?" otázal se jí James.

„Stejné, až na to, že se tam vyučovala ještě etiketa."

„Což by některým lidem tady taky prospělo," poznamenala Hana a střelila pohledem po Jamesovi a Siriusovi.

„Náhodou, my dva bychom byli nejlepší," hájil je James zapáleně a stoupl si. Otočil se k Siriusovi, který stále seděl, zatvářil se nanejvýš vznešeně a vysekl mírnou poklonu. „Pane Blacku, bylo by mi nesmírnou ctí, kdybyste mne doprovodil do mé ložnice."

Sirius se stejně vážným a vznešeným výrazem se postavil a vysekl Jamesovi stejnou poklonu. „Je mi největší ctí vaši nabídku přijmout, pane Pottere."

Nicole ohromeně sledovala, jak James nastavil rámě a Sirius ho přijal, načež zamířili do klučičích ložnic. Šli naprosto klidně a s vážným výrazem ve tvářích. Jakmile se ztratili na schodech, propukla v záchvat smíchu. Ostatní se k ní okamžitě přidali.

„No nic, půjdu si vybalit a nejspíš spát," zvedla se Nicole a utírala si slzy smíchu. „Uvidíme se zítra."

Bez dalšího slova zamířila do dívčích ložnic. Jak čekala, našla tam Lily, která se věnovala vybalování svých věcí. Usmála se na ni a přešla ke svým věcem, které měla u své postele. U té samé, ve které spávala dřív.

Začala s vybalováním a tiše si pobrukovala nějakou melodii, když se dveře otevřely do ložnice a dovnitř vešla Hana a Alicí.

„V pohodě?" otázala se jí Hana a v hnědých očích se jí zrcadlila obava.

„Jo, jasně," přitakala Nicole a pokračovala. „Neví o tom, takže..."

Zbytek věty nechala viset ve vzduchu. Nechtěla ji dokončovat, jen pomyšlení ji bolelo.

„Co se stalo?"

„Kluci se ptali, proč je zpátky," vysvětlila Alice a starostlivě se na svou kamarádku podívala.

Lily se zarazila uprostřed pohybu a taky se na Nicole otočila, jako by čekala, že něco udělá. Jenže ona dál ručně uklízela své oblečení do skříně.

„A co Sirius?" otázala se Hana rychle. Nicole změna tématu vykolejila natolik, že upustila složený hábit zpět do kufru a překvapeně se na kamarádku podívala.

„Co by s ním mělo být?"

„Neříkala jsi, že se tvoje city k němu vrátily, když jsi ho potkala ve vlaku?" připomněla jí naopak Alice.

Nicole se sklonila a vzala do ruky hábit. „Říkala, ale na tom nezáleží. Podle toho, co jste mi říkaly, stejně létá za každou. A já na jeho seznamu zářezů být nechci.

Navíc, teprve nedávno jsem opustila Sebastiana. Vlastně ani nevím, co cítím."

Na mysl jí vytanulo poslední setkání s přáteli z Francie, mezi nimiž nechyběl samozřejmě její přítel Sebastian. Musela se s ním rozejít, přestože ho milovala, pro jeho dobro.

Vracela se do Anglie, kde byl i Voldemort, a nepochybovala, že se časem vrhne do boje proti němu. A nehodlala riskovat jeho život, kdyby s ním snad zůstala.