,,Pane McCann" pípl a ustoupil o krok. Zamračila jsem se na Justin a ten se na mě jen ušklíbl.
,,To. Si. Ještě. Vyřídíme" naznačila jsem rty a zpražila ho pohledem.
,,Takže, Dane. Auto stojí venku" řekla jsem.
,,Dobře. A máte v něm nějaké věci?" zeptal se a já se zaskočeně podívala na Justina.
,,No, vlastně jo, máme" řekla jsem a praštila se do čela. Jsem blbá. Vůbec mi to nedošlo.
,,A kolik toho máte?" zeptal se Dan.
,,No, dva kufry a mou tašku"
,,A ještě mou tašku" řekl Justin.
,,Jakou tašku? Nepamatuju si žádnou tvou tašku" nechápavě sem se na něj podívala.
,,Mou... černou... tašku" přiblížil se ke mě a rty se otíral o mé ucho, když mi tu větu šeptal. Zachvěla jsem se a ihned se mi vybavila jeho černá taška plna zbraní, výbušnin, uspávadel a všeho dalšího.
,,Tak si to můžete nechat tady" řekl s klidem Dan a já se varovně podívala na Justina. Ještě by se nějak provalilo, co zrovna v té jeho tašce je a byli bysme nahraní.
,,Tak, ehm, Isabello. Kdybyste mohla jít se mnou, vyřídíme ty papíry" řekl opatrně Dan a já jsem přikývla. Justin mě samozřejmě chytil za ruku, propletl nám prsty a myslel si, že půjde tady.
,,Justine. Vem prosím z auta naše věci" krátce jsem ho políbila a on si odfrkl.
,,Hmm, fajn" zabručel a odešel druhým směrem.
•••
,,Isabello. Víte, jak je ten muž nebezpečný?! Nesmíte se s ním dál stýkat. Pojďte, utečte tady zadním vchodem. Já se o Vaše věci postarám" vyhrkl nakonec Dan, když byly všechny papíry vyřešené.
,,Nevím, o čem to mluvíte, Dane. Justin je úplně normální" řekla jsem rozhodně a dala se na odchod. Kdybych ho jen chlácholila, mohlo by se to zvrtnout.
,,Oba víme, že to není pravda" chytil mě za paži a obrátil mě k sobě čelem.
,,Pusťte mě" vyjekla jsem možná až moc nahlas. Dan mě propaloval pohledem a ruku stále nesundal.
,,Hej" dveře se otevřely a v ních stál Justin. Jeho oči byly černé, jako noc. Teď mě tak napadá, že jsem tyhle jeho oči neviděla dlouho.
,,Justine" zašeptala jsem a Dan ihned mou paži pustil.
,,Jdeme" řekl rozhodně. Jen jsem sklopila zrak a šla pomalu za Justinem. Natáhl ke mě ruku a já si s ním propletla prsty.
,,To jako vážně, Bello? Jdeš s ním?!" vyprskl znechuceně Dan a já stále mlčela. Neví pravdu a nemáme čas na to, abysme mu něco vysvětlovali.
,,Mlč," varoval ho Justin ,,nebo skončíš, jako tvůj bratr" řekl chladně a já se okamžitě zarazila. Zamrazilo mě na zádech a okamžitě jsem Justina pustila.
,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se polekaně.
,,Po cestě" zašeptal a vzal mě lehce za rameno.
Pak ruku přesunul na můj pas a křehce mě svíral. Křehce, aby na mě nebyl hrubý, zacož jsem byla ráda, protože se přede mnou umí ovládat ať to stojí co to stojí. Ale i svíral, abych se mu nevyvlékla.
Vyšli jsme z půjčovny a u chodníku už stál taxík.
,,Na letiště" řekl Justin bez emocí, když jsme nasedli a na zadní sedadla. Taxikář přikývl a rozjel se beze slova k letišti. Justin seděl vedle mě a stále měl zatnuté pěsti.
,,Potřebuješ se uklidnit?" zeptala jsem se opatrně a pohladila ho po tváři.
,,Můžu?" zeptal se rozklepaným hlasem a já s úsměvem přikývla. Justin uspokojeně vydechl a ihned se na mě vrhl. Přisál rty na můj krk a jednou rukou mi zmáčkl stehno. Zaklonila jsem hlavu a umožnila mu snazší přístup k mému krku. Justin slastně zavrčel a jazykem začal jezdit přes mé citlivé místo.
,,Jussi" varovně jsem zavrčela a on se polibky přesunul k mé klíční kosti. Mé stehno stále mačkal a pevně svíral.
,,Jsme tady" řekl najednou taxikář a auto zastavilo. Okamžitě jsem zčervenala a Justin se ode mě odtáhnul a podal taxikáři peníze. S kufry a taškami jsme vešli na letiště a Justin šel koupit letenky. Jaké? To opravdu nevím. Ale dokud nebude po všem, tak je mi to všechno jedno. Hlavně, že mě Justin nenechá někde v hotelu se slovy ,,Za rok se vrátím". To bych si mohla hodit rovnou laso.
•••
,,Takže, jak to bylo s jeho bratrem?" zeptala jsem se podezřívavě, když jsme šli terminálem k letadlu.
,,No... " z tónu jeho hlasu bylo jasné, že se mu do vysvětlování moc nechce.
,,Zabil jsi ho?" zeptala jsem se naprosto bez citů.
,,Vyjímečně ne, ale nedodal nám peníze za drogy, které od nás převzal. Takže jsem ho podpíchnul policii a oni ho chytili. Sedí v base. A myslím, že ještě tři roky bude" řekl a na konci se trochu zasmál. Překvapil mě. Myslela jsem si, že ho taky chladnokrevně odprásknul, ale ne. On ho milostivě poslal do basy. A vlastně... Odpráskne ho hned, jak bude venku, protože by ho jinak ten bratr udal.
•••
,,Hej, Bell. Poslouchala jsi mě?" zamával mi Justin rukou před obličejem a zasmál se.
,,Ehm, ne, promiň" udělala jsem psí oči a on se jen uculil.
,,To nic. Byla to banalita" lehce mě políbil na rty a usadil se k oknu. Sedla jsem si vedle něj a unaveně se zabořila do sedačky.
Už zase v letadle.
Votes prosím <3