Usmál jsem se a políbil ho. Pak jsem si olízl sperma z ruky a zas mu zapnul poklopec, když jsem jeho penis schoval tam, kam patří. "Dobrý?"
,,Jooo," vydechl jsem. ,,Díky Masao," broukl jsem. Pak přišel Sato, trošku rudej a zadýchanej. Nám oběma bylo jasný, co dělal.
Usmál jsem se, posadil Mariho na svou židli a šel si umýt ruce. "Co by jste chtěli dělat kluci? Nebudeme přece Sata vyslýchat jak policajti."
,,No . . mně je to celkem jedno," usmál jsem se. ,,Co bys chtěl dělat ty Sato?"
Sato se zamyslel a pak trochu zrudnul. "Nemohli.. by.. jsme si hrát?" Šeptl tichounce.
,,A jak by sis chtěl hrát?" zeptal jsem se a potlačoval úsměv.
"No.. třeba.. s provázkem.." Koukl jinam. Bylo dobré vědět, že úplně nepotlačil svou přirozenost. "Za to se nemusíš stydět." Přišel jsem k němu a dal mu ruku na rameno.
Usmál jsem se a v nečekané chvíli jsem po něm skočil a povalil o na zem. Zaprskal jsem a chytil mu ruce nad hlavou a kousl ho jemně do krku. Když si chce hrát . . .
Sato se lekl a zúžili se mu zorničky. Vycenil se zaprskáním zuby, naježil se a Mariho bez jakýchkoliv problémů shodil prudce pod sebe. Přiběhl jsem k nim a odstrčil Sata. "Sato dost! Mari ti nechtěl ublížit! Klid." Křikl jsem rázně, aby mi i přes roztěkanost věnoval pozornost. Chvíli na to se uklidnil a sklopil pohled, když mu došlo, co málem udělal. "Já.. omlouvám se.." Šeptl a hluboce se nadechl.
Trošku jsem se vylekal, ale byl jsem v pořádku. ,,Masao, nech toho, je to moje vina, Promiň Sato, nedošlo mi, že takhle budeš reagovat. Chtěl jsem vyhovět tvému přání a hrát si, ale chápu jestli ti to takhle vadí."
"Já.. promiň. Mám špatné zkušenosti s.." nedořekl to a dal si ruku na pravý bok. Posadil jsem Mariho a přišel k Satovi. "Někdo ti ublížil, že jo?" Na to mi kývl. "Můžu se podívat?" Zeptal jsem se. Bylo vidět, že má dost špatnou zkušenost.
,,Hej, Masao, neodstrkuj mě," broukl jsem, když mě posadil. Vstal jsem a sedl si k Satovi. ,,Neboj, už to neudělám, pokud ti to vadí."
"Promiň Mari, tak jsem to nemyslel." Pak mi Sato dovolil podívat se. Opatrně jsem mu vyhrnul triko a tak odhalil velkou, ošklivou jizvu na boku. "Nikdy na mě nikdo neskočil. aby si hrál.." šeptl a Koukl na Mariho.
,,Ou. Promiň Sato, nedošlo mi to. Slibuju, že nic takového dělat nebudu," broukl jsem a zhrozeně sledoval tu jizvu. Fuj.
"Teď už to bude dobrý Sato. Zařídím, aby jsi u nás byl na delší dobu a budeš si hrát s Marim. Ten ti nic neudělá. A když tě bude něco trápit, neboj se to říct." Vrátil jsem mu tričko na původní místo a dal mu ruku kolem ramen a Mariho přisunul. Sato ho po chvilce objal a zeptal se, jestli si můžou teda hrát.
,,No to víš že si můžeme hrát," usmál jsem se a sedl si mu na klín. Pak jsem ho položil a chytil mu ruce nad hlavou. A kousl jsem ho do krku.
Sato přivřel oči a trochu nejistě se na něj podíval. "A.. co mám dělat.. já? Takhle jsem.. si s nikým jiným hrát nemohl.." broukl tiše. Já se rozhodl nechat jim prostor. Pro Sata to bude lepší. "Půjdu zkontrolovat Karu, kdyby jste něco potřebovali." Usmál jsem se a odešel.
,,Představ si, že se pereš s kamarádem anebo že jsi kočka a lovíš myš. A pokus se mě nesežrat," usmál jsem se a mrkl na Masaa. ,,Jen běž."
Když jsem vycházel do pokoje, kde spala Kara, už jsem slyšel od kluků smích. Posadil jsem se k ní a odhrnul jí vlasy z tváře.
Sato mě rychle dostal pod sebe, jednou rukou mi držel ruce nad hlavou a druhou mě lechtal.
"Mm.. Masao..?" Šeptla a podívala se na mě. "Jak jsi mě poznala?" Usmál jsem se a ona taky. "No, slyším, jak se Mari směje." Broukla a posadila se. "Moc děkuji za uložení. Jsi hodný." Teď jsem se musel uchechtnout. "Víš, uložil tě Sato, tak poděkuj jemu." Mrknul jsem a ona lehounce zrudla.
,,Neeeaahahh," smál jsem se a z očí mi tekly slzy. Sato mě ale držel moc pevně, než abych se mohl vykroutit. ,,Neeaahaha, udhěělám cokolííííív."
"Dobře." Šeptla a já se posadil víc k ní. "Nemáš hlad? Z oběda nám zbylo ještě hodně.. i přes to kolik toho Sato snědl." Uchechtl jsem se. "Takže svalnatý hladový kocour?" Uculila se. "Líp bych to neřekl."
,,Tak cokoliv jo? A co třeba masáž? Potřeboval bych trošku promasírovat svaly a sám to neudělám." uculoval se Sato. ,,,Johoohohhhahahah."
"Půjdu ti to ohřát. Příď do pěti minut." Pohladil jsem ji po hlavě a odešel zas do kuchyně kde... Mari masíroval Sata. Uchechtl jsem se.
,,Já nic, to Sato," uchechtl jsem se a masíroval ho. Sato si sundal tričko, abych dával pozor na jizvu na boku a jiná drobná zranění.
"Aspoň si to užívá." Broukl jsem a v troubě ohřívat oběd. "Dáte si taky?"
,,Já ne," usmál jsem se, ale Sato souhladně kývl a začal vrnět.
"Třeba mi dáš taky masáž." Uchechtl jsem se a chvíli na to přišla Kara. "Ahoj kluc-... Oh." Koukla na Mariho a Sata. "To musí být zábavné." Uchechlta se.
,,Klidně, ale až potom," usmál jsem se. ,,A zábavné to je."
Kara podrbala Mariho za ouškem a Sato se tak zvláštně na ně podíval. "M-ůžu taky?" Šeptl. On bude nevymazlený kocour. Něco jako Miju a Jumi. Ale ty dvě poslední dobou tráví spoustu času v pelíšku a navzájem si čistí kožíšky.
Kara trošku zčervenala, ale hned se usmála a začala ho drbat za ouškem.
Sato začal hlasitě vrnět a spokojeně švihal ocasem a stříhal ušima. Kara se nakonec uculila a já, jak jsem se tak pozoroval, jsem usoudil, že ti dva si sednou a že by pro oba bylo dobré strávit spolu trochu času.
S úsměvem jsem je sledoval a sedl si Masaovi na klín.
Objal jsem ho a dal mu pusu na krk. "Myslím, že by bylo dobré nechat jim třeba den. Sato by potřeboval i ženskou známost a Kara se o něj bude zajímat, když je Neko. Vzájemně si vymění informace." Usmál jsem se
,,To asi jo no," uculil jsem se a s láskou je sledoval .,Je to hodnej kluk.'
"Jo, jen to měl těžký.. jako spousta jiných Neko.." Šeptl jsem trochu ztrápeně.
,,A těm my pomáháme," usmál jsem se, potichu se zvedl a šel zkontrolovat drobečky.
"Jo." Usmál jsem se a pohladil ho po zádech, když se zvedal. Já pak rychle zkontroloval jídlo a všem nandal. "Pojďte jíst vy dva. Mari za chvíli přijde." Broukl jsem.
Zkontroloval jsem drobečky, ale pak se mi zamotala hlava a musel jsem se pevně chytit postýlky. Pak se mi ale udělalo mdlo a poslední, co si pamatuju, bylo jak jsem padal.
Všichni jsme zaslechli tupou ránu. Já se samozřejmě ihned zděsil a běžel do ložnice, kde Mari ležel bez hnutí na zemi. Děti byli v pořádku v postýlce a tak jsem ho vzal a položil do postele. Zároveň jsem zavolal Karu, která mi během chvilky začala s ním pomáhat.
Probral jsem se, když jsem vycítil, že se mnou někdo hýbe. ,,C-co se děje?" špitl jsem.
"Ah, díky bohu!" Oddechl jsem si a objal ho. "Nebolí tě nic? Jak se cítíš??" Bál jsem se o něj a tak jsem nevědomky nepobral, na co se ptal.
,,Je mi divně. A slabo," zašeptal jsem a podíval se na něj.
Pohladil jsem ho po tváři a pustil k němu Karu. Ta si ho pořádně prohlédla a pak ho přikryla dekou. "Musíš odpočívat a hodně pít. Masao, dones mu to jídlo a pití." Rozkázala přísně. Ihned jsem její rozkaz splnil.
,,Strašně málo piješ Mari," řekla Kara a povzdychla si. ,,I když ti to nepřipadá, pořád se musíš hlídat, ano?" ,,Ano Karo."
Hned jak jsem přiběhl, odložil jsem jídlo na stolek, sedl si k němu a podal mu pití. "Zvládneš to nebo ti mám pomoct?"
,,Já to zvládnu," broukl jsem a pokusil se zvednout. Ale moc to nešlo. ,,Tak já tady s ním zůstanu," nabídl se Sato.
S Karou jsme se usmáli a kývli. "Dobře. A dohlédni na to, aby snědl to jídlo. Donesu i tvůj talíř." A jak jsem řekl, tak jsem udělal.
,,Jasně," usmál se Sato a sedl si ke mně. ,,Musíš dávat pozor, bratře kocoure. Aby sis něco neudělal. Seš jedinej neko, kterýho znám."
"Tak vás tady zatím necháme osamotě. Sato, kdyby jsi byl unavený a Marimu by to nevadilo, klidně můžeš spát tady." Usmál jsem se. "A kdyby bylo potřeba, houkněte." Mrkla Kara na kluky.
,,Jasně," uchechtl se Sato a sedl si ke mně. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se a chytil mě za ruku. ,,Je to lepší, ale není to žádná sláva."
Tak jsme my dva odešli do kuchyně. Dojedli jsme jídlo a pak se usadili do obýváku, kde jsme si povídali.
Sato si pak sedl vedle mě a posadil si mě na klín. ,,Nebude ti to takhle vadit kocourku?"
"Karo, myslíš že by jsi zvládla strávit den se Satem? Jemu i tobě by to prospělo." Zeptal jsem se jí a ona lehounce zrudla. "No... tak dobře. Zvládnu to." Broukla. Šlo vidět, že je nejistá a po její zkušenosti se nedivím, že se v přítomnosti dost neznámého muže bude cítit velmi nesvá.
,,Nebude kocoure," uculil jsem se a natiskl se na něj. A brzo jsem usnul.
"Bude to v pořádku. Jen na něj neskákej." Uculil jsem se a ona mě praštila do ramene. "To nedělám."
Spinkal jsem dlouho a zdálo se mi o drobečcích. Byli tak sladcí. Tolik je miluju.
Jak jsme si tak povídali, Kara mi usnula. Bylo dost pozdě, tak jsem ji uložil v pokoji pro hosty a šel zkontrolovat kluky. Spali oba přitulení k sobě. Jak kočky. Drobečci se ale převalovali v postýlce. Jen jsem je přebalil, uspal, zas je uložil a sám jsem se rozvalil na gauči. Ani nevím proč. Prostě jsem se tam položil a s úsměvem koukal do stropu. Možná jsem si prostě jen užíval krásný pocit z toho, co dělám, ale nad tím už jsem přemýšlet nestihnul, protože jsem usnul.
Spokojeně jsem chrupkal a probudil jsem se až ráno. V Satově objetí. Usmál jsem se, zavrněl a mňoukl.
Stále jsem spal, navíc mě začalo něco malého hřát na břiše a u krku.
Sato sebou trhl, ale když viděl, že se nic neděje, přitulil mě k sobě jako plyšáčka a spal dál.
Probudila mě až krásná vůně. Otevřel jsem oči, párkrát si pohladil Miju a Jumi, které si ze mě udělali pelech a pomalu se posadil. "Oh.. příště na gauči usnout nechci.." Šeptl jsem si, když mě z toho tvrdého gauče bolela záda.
Ani to nebylo nepříjemné. Bylo to spíš zábavné.
Došel jsem do kuchyně a tam.. Kara dělala palačinky. Vonělo to opravdu hodně dobře. "Dobré ráno, tak ty už děláš i hospodyni?" Uchechtl jsem se a ona taky. "Ne ale všichni spali, když jsem se vzbudila a tak jsem si řekla, že vám udělám radost."
Sato se po chvíli probudil, ale pořád mě k sobě tiskl. ,,Teda . .. nemysli si, že si mě vezmeš sebou jako plyšáčka," uculil jsem se.
"Jsi moc hodná." broukl jsem a hotové palačinky namazal a smotal. Abych taky pomohl.
,,To se uvidí," zavrněl mi do ouška a opřel se. A po chvilce zas usnul. Tak jsem ho začal lechtat, abych ho probudil.
Vše bylo hotové.. tak jsem šel pro kluky. "Vstávat kluci. Jídlo je na stole." Broukl jsem na ně. Upřímně jsem teď Satovi trochu záviděl. Taky chci Mariho.
,,Satoo, tak se probuď," usmál jsem se a šťouchl ho silně do boku. Sato se okamžitě probudil. ,,Co se děje?" ,,Jídlo."
Uchechtl jsem se. "Tak pojďte. Jinak to vystydne." Šel jsem zas do kuchyně a usmál se na Karu.
Sato se zvedl a hodil si mě na záda. Já se k němu přitulil a kousl ho do krku. Sato se jen uchechtl a šel se mnou do kuchyně.
Já i Kara jsme se na ně podívali a uchechtli se. "To je mi láska." Broukla z provokace Kara a drcla mě do ruky. "Ale notak." Uchechtl jsem se znovu.
,,To je možná láska, ale maximálně bratrská," uculil se Sato a položil mě na zem.
"Já chtěla pozlobit Masaa." Uculila se. "Děkuju. Nepovedlo se a teď jez." Strčil jsem jí palačinku do pusy.
Sato se posadil a já si mu sedl na klín. ,,Táák, otevři pusu kocourku maličkej," uculil se Sato.
"Oproti tobě jsou malý všichni." Mrknul jsem a dal si další palačinku. Mmhh. Kara umí opravdu dobré palačinky.
Otevřel jsem pusu a ukousl si velký kus palačinky. ,,Mmmh jsou výborné," usmál jsem se a Sato souhlasně přikývl.
"Poděkujte Kaře." Broukl jsem a už s jídlem skončil. Byl jsem plný.
Oba se Satem jsem Kaře poděkovali za jídlo a pak se k sobě tulili.
Věděl jsem, že Sato potřebuje Mariho pozornost, ale takhle jsem si to nepředstavoval. Trošku mě to trápilo, ale.. nechal jsem to být.
Masao se na nás tak divně díval. Tak jsem se radši zvedl a sedl si vedle. Ach jo. Ale Sato si mě zas přitáhl na klín a objal mě.
Když se Mari posadil vedle, došlo mi, jak se to na ně koukám. Radši jsem se na ně usmál a zvedl se od stolu. "Klidně jezte a pak třeba hrajte hry. Musím ještě vyplnit různé dotazníky na pacienty." S tím jsem odešel. Nechci jim kazit náladu a radost.
Povzdychl jsem si a zesmutněl. Odešel kvůli mně? Kvůli tomu, že se tulím k Satovi. Oči se mi zalily slzami. Dělám snad něco špatně?
Posadil jsem se k malému stolu v rohu ložnice, vytáhl si dotazníky a začal je vyplňovat. Aspoň to budu mít za sebou.
Sato mě hned objal. ,,Mari, copak se děje?" šeptl, ale já beze slova vstal a utekl do ložnice. Chci být sám. Nechci, aby mě viděl, jak brečím.
Lekl jsem se, když se najednou někdo přiřítil. Otočil jsem se a.. byl to Mari. "Zlato, co je?" Vstal jsem od stolu a šel k němu, když jsem viděl, že mu po tváři stéká slza.
,,Co jsem udělal špatně? Proč se zlobíš?" křikl jsem na něj a rozplakal se.
Zarazil jsem se, ale pak ho objal a přitiskl k sobě. "Neplakej lásko... Ty za nic nemůžeš. To já." Šeptl jsem mu do ouška.
,,S-sato je jako bráška. Tak proč jsi odešel?" vzlykal jsem a tiskl se k němu.
"Já vím.. jen je to.. nezvyk. Prosím pochop mě. Opravdu to nemyslím zle a nevadí mi to. Jen si musím zvyknout. Ano?" Hladil jsem ho po hlavě. Ach jo.. zas jsem to zbabral.
,,N-na co? Ž-že nejsem jen tvůj? Ž-že mě nevlastníš?" vykřikl jsem, dal mu facku a utekl do koupelny, kde jsem se zamkl a svezl se po dveřích na zem.
Další díl je tady XD