Pod hvězdami

20.KAPITOLA

JEREMY

Zastavím u krajnice kousek od cíle. Jade si sundá helmu, rozhodí si vlasy a rozhlédne se kolem.
„Kde to jsme?" zeptá se zvědavě. Podá mi helmu a já ji zavěsím na řídítko.
„Pojď," pobídnu ji s úsměvem. Chytnu ji za ruku, abych jí pomohl vylézt do kopce. Když vylezeme nahoru, rozprostře se před námi obrovská louka plná rozkvetlých květin. Kolem jsou stromy, nad hlavou nám zpívají ptáci a slunce nám kouzlí úsměv na tváři. Jade se na mě nadšeně podívá a rozeběhne se vstříc všem těm květinám. Běhá mezi nimi jako by jí bylo pět. Ne proto, že by to bylo dětinské, ale proto, že má ve tváři upřímné, dětsky-nevinné štěstí. Rozeběhnu se za ní a společně se svalíme na zem. Ležíme na zádech a hledíme k prosluněné obloze.
„Je to jako ve snu, víš? Ležet v trávě, uprostřed květin, stromů a slunce. Cítím se jako by tohle všechno byl jenom sen. Jako by se mohlo stát cokoli a nemělo by to žádné následky. Jako by bylo všechno správné."
Podepřu si hlavu a pohlédnu jí do očí. „Co bys udělala, kdyby to byl jen sen?"
Jade mi pohled opětuje a pousměje se. „Ty víš co."
„A proč to neuděláš?" zeptám se jí s upřeným pohledem na její rty. Cítím tu touhu, kterou pociťuje. Cítím touhu, kterou pociťuju já. Jade vyskočí na nohy a já jí napodobím.
„Tohle není sen, Jeremy," zavrtí hlavou. „Já chodím s Tylerem a tys pozval Grace na rande."
„Jak víš, že jsem to už udělal?"
„Ráno mi volala a nadšeně se mi svěřila. Ptala se mě, jestli mi to nevadí. Já jsem samozřejmě řekla, že ne. Nechápala jsem, proč by mělo. Pak jsem to ale položila, posadila jsem se na gauč a najednou mě píchlo u srdce. Došlo mi, že chce jít na rande s tebou. S klukem, který mě okouzlil na první pohled. Ta představa mě bolela a já nevěděla proč. Pak jsem si to ale postupně začala všechno uvědomovat. Všechno jsem si to přiznala, i když jsem se tomu týdny vyhýbala."
„Jade..."
„Já ale chodím s Tylerem," namítne. „Je to skvělej kluk a já ho mám vážně ráda. Dělá, co mi na očích vidí, věnuje se mi a nic mi s ním nechybí. Všechno by bylo v pohodě, kdybys mi to ty nekazil."
Slzy se jí kutálejí po tvářích a já nevím, co mám dělat. Nevím, jak jí pomoct.
„Asi bychom se neměli nějakou dobu vídat."
„Cože?" vytřeštím oči. „To nemyslíš vážně."
„Je to jediná možnost, jak ty city překonat. Nemůžu k tobě tohle cítit a zároveň chodit s Tylerem."
„Jade, poslouchej. Já vím, že chodíš s Tylerem, ale nemůžeš chodit s někým, koho nemiluješ. Ty miluješ mě a víme to oba. Cítila jsi to už tenkrát, když jsi mě vydražila. Vyděsilo tě to, já to chápu, ale proč tomu nedát šanci? Proč nechceš být se mnou?" naléhám.
„Protože chodím s Tylerem. Dala jsem mu šanci, kterou nezklamal. Já na oplátku nechci zklamat jeho důvěru."
„Takže s ním budeš chodit jen proto, abys mu neublížila?"
„Měli bychom jet," navrhne a zamíří pryč. Nasadí si helmu, tentokrát jí úspěšně zapne a mlčky zamíříme zpátky domů. Před domem mi helmu vrátí a těsně před rozloučením se zastaví.
„Jdi s Grace na to rande. Je to hodná holka a zaslouží si to."
„Půjdu s ní na rande," přikývnu. „Možná s ní začnu chodit, protože je skvělá a rozumím si s ní. Chci ale tebe, Jade. Vždycky jsem chtěl."
„Sbohem, Jeremy," rozloučí se a zmizí v domě.