Pod hvězdami

13.KAPITOLA

JADE

„Jak mi chceš pomoct, Jade?" zeptá se mě Grace nervózně. Nakonec jsme se sešli až o pár dní později, protože po Jeremyho odjezdu jsem neměla náladu na nic než na válení se v posteli a koukání na Netflix.
„Začneme u tváře a vlasů."
„Co mám s obličejem a s vlasama?" vykulí oči.
Bez odpovědi ji posadím na stoličku v koupelně. Vyndám si všechny svoje šminky a přemýšlím, které budou nejlépe ladit s její bledou tváří. Obličej má bez pupínků, takže naštěstí nic na obličej potřeba není. I kdyby bylo, měla by smůlu, protože já žádný make-up ani pudr nevedu. Zvolím kombinaci světlého a tmavého očního stínu, řasenky a světlé rtěnky. Vlasy jí rozpustím a do hladka vyžehlím. Půjčím jí svoje peckové náušnice a náhrdelník a pak už se přesuneme ke skříni. Po dlouhém vybírání a zkoušení vyberu zlaté šaty do půli stehen. Když se pak Grace postaví před zrcadlo nalíčená, učesaná a krásně oblečená, ucítím pýchu.
„Jsi krásná," pochválím ji a ona se na mě vděčně usměje.
„Děkuju, Jade. Moc děkuju." Pevně mě obejme.
„Ještě neděkuj," zasměju se. „Počkej v obýváku, jen se převlíknu a můžeme jít."
„Jasně," přikývne a zavře za sebou dveře. Já se obléknu do obyčejných černých šatů na tělo, upravím si culík, zvýrazním oči a už společně zamíříme K Bobovi, kde je opět plno. Tyler, se kterým jsem se včera usmířila, na mě mávne od rohového stolu.
„Pojď," pobídnu Grace a ona mě nervózně následuje.
„Čau," pozdraví mě Tyler a vlepí mi pusu na tvář. Obejme mě kolem ramen a společně s ostatníma klukama si prohlédne Grace.
„Pane jo, kdo je tvoje kámoška?"
„To je Grace," představím ji. Zjevně je hodně nervózní, což jí ale po chvíli přejde, protože jí jeden z kluků pozve na bar na drink. Ukážu na ni vztyčené palce a ona mi věnuje vděčný úsměv. Posadím se na pohovku vedle Tylera a snažím se vmísit do hovoru. Kluci řeší jen hokej, což mě zrovna moc nebere.
„Hele, Jade, nevíš, kde je Jeremy? Trenérovi řekl, že tu nějakou dobu nebude, že musí odjet z města, ale nikomu neřekl kam nebo proč."
„Nejsem jeho chůva," vyprsknu zbytečně napruženě. Štve mě, že si všichni myslí, že musím vědět, kde je.
„V klidu, lásko." Tyler mě pevně stiskne a já se trošku uklidním. Kopnu do sebe panáka a když jde pár kluků tancovat, jdu s nima. Tyler samozřejmě zůstane u stolu, protože on přece netančí. Po chvíli už mě to ale přestane bavit, tak vyjdu ven na čerstvý vzduch. Vyndám si z kabelky telefon a jen tak projíždím všechna uložená telefonní číslo. Na jednom se ale zastavím. Nevím, jestli je dobrý nápad mu volat, ale vím, že chci slyšet jeho hlas? Už je to týden, co odjel, a i když si to nerada přiznávám, chybí mi. Bezmyšlenkovitě vytočím jeho číslo a po pár zazvoním to vezme.
„Jade?" Jeho hlas. Pane bože, jak moc jsem ho chtěla slyšet.
„Čau, Jeremy," pozdravím ho šťastně.
„Děje se něco?"
„Jen jsem tě chtěla slyšet," přiznám.
„Tys mě chtěla slyšet?" zeptá se a já poznám, že se usmívá.
„Nechci mluvit o tom, že mi chybíš, nechci mluvit o tom rande. Chci si prostě jen chvíli povídat, dobře?"
„Dobře," souhlasí.
A pak si povídáme. Dlouhé minuty mi vykládá o tom, jak každý večer sedává u oceánu a pozoruje západ slunce. Jak chodí ráno běhat a jak mají v nedaleké kavárně skvělý koblihy. Já mu povídám o škole, o nových šatech, co jsem si koupila, a o skvělým filmu, který jsem nedávno viděla. Povídáme si prostě o blbostech, ale konečně tím díky tomu zmizí to zvláštní napětí, které mezi námi bylo, když odjížděl. Vím, že si o tom všem budeme muset promluvit, ale teď ne. Teď si chci povídat o oceánu, o filmech a o koblihách.

Dalších pár dní proběhne obyčejně. Ráno jdu do školy, odpoledne jdu domů. Občas jdu někam s Tylerem, občas s Grace, se kterou jsem začala trávit dost času. Je to fakt skvělá holka. Občas si jdu něco koupit, občas si jdu zaběhat, někdy se prostě jen válím celý odpoledne na gauči u Netflixu. Občas zavolám Jeremymu nebo on mně a povídáme si o obyčejných tématech, nic vážného. Líbí se mi to tak. Prý už snad za pár dní přijede a musím přiznat, že už se ho nemůžu dočkat. Těším se, až si spolu zase dáme večeři.
Ráno mě překvapí nečekaný host.
„Tylere? Co tady děláš?"
„Jen jsem tě chtěl vidět," usměje se a obejme mě.
„A proč?"
„Nemůže kluk jen tak přijít za svou holkou?"
„Za svou co?" vykulím oči.
„Za svou holkou," zopakuje.
„Počkej počkej, jak to myslíš?" tápu.
„Od tý doby, co odjel Jeremy, jsme měli pár skvělých rande. Tak nějak jsem myslel, že spolu chodíme," přizná.
„Ale ty s nikým nechodíš," namítnu.
„Nechodím s žádnou, která mi dá při první příležitosti. Tys mi zatím nedala ještě ani pusu."
„Nedala jsem ti jí, protože jsem nějak nevěděla, že spolu chodíme," zasměju se nervózně.
„Tak když spolu chodíme, co teda děláme, Jade?" zeptá se narovinu.
„Jen se tak bavíme, co já vím," pokrčím rameny.
„Ty se mnou nechceš chodit?"
„Já nevím, takhle jsem nad tím nepřemýšlela," zavrtí hlavou.
„Jsi skvělá holka, Jade, ale nemám zájem dál tápat v temnotách. Jsi nepředvídatelná a nikdy nevím, co od tebe očekávat, to se mi líbí. Chtěl bych s tebou chodit. Pokud ale ty se mnou ne, řekni mi to narovinu a netahej mě za nos."
„Všichni mě před tebou varovali a nakonec možná měli varovat tebe přede mnou," zazubím se. „Chci s tebou chodit, Tylere Matthewsi," usměju se.
Jemu se rozzáří oči. Pevně mě obejme, zvedne mě ze země a zatočí se se mnou. Pak mě postaví na zem a dá mi pohádkový polibek. Náš první polibek na rty. A je jako z pohádky.