Pod hvězdami

46.KAPITOLA

JEREMY

Po dlouhé době se probudím s dobrým pocitem na hrudi. Rozejít se s Jade byla ta nejtěžší a zároveň nejlepší věc, jakou jsem v poslední době udělal. Uvědomil jsem si, že v určitém bodě si člověk musí uvědomit, že někteří lidé mohou zůstat v tvém srdci, ale už ne v tvém životě. A Jade bude mít v mém srdci vždycky speciální místo.
Jako obvykle ke mně zavítá Naomi s úsměvem na tváři. Ještě jsem jí o tom rozchodu neřekl.
„Připravenej se zapotit?" zazubí se.
„No jasně," přikývnu spokojeně. Rozeběhneme se po naší klasické trase, ale už po čtyřech kilometrech se zastavím.
„Sedni si," požádám ji a navedu ji k dřevěné lavičce.
„Už nemůžeš?" popíchne mě se smíchem, ale posadí se. Vypiju půlku láhve s vodou a s výdechem jí pohlédnu do nádherných modrých očí.
„Včera večer jsem se rozešel s Jade."
Naomi vykulí oči, ale rychle se vzpamatuje. „Proč jsi mi o tom neřekl už dřív? Mohli jsme to nejdřív probrat společně."
„Chtěl jsem, aby to bylo čistě moje rozhodnutí. Chtěl jsem vědět, že dělám to, co sám považuju za správné."
„Proč jsi se s ní rozešel, Jeremy? Přece ji miluješ."
„Miluju," přikývnu. „Ale už do ní nejsem zamilovanej."
„Myslela jsem, že je to tvoje spřízněná duše."
Pokrčím rameny a setřu si pot z čela. „Myslím, že v životě máme víc spřízněných duší, N," pokrčím rameny.
„Nelituješ toho?" zeptá se starostlivě.
Usměju se a zastrčím jí uvolněný pramen vlasů za ucho. Nakloním se k ní a zašeptám: „Ne."

Večer zamíříme k Bobovi. Tentokrát tam mám sraz jen s klukama z týmu, abychom oslavili nedávné vítězství v jednom důležitém zápase. I když se teď hokej stal mou nejmenší starostí, pořád pro mě hodně znamená. Rozhodli jsme se, že chvíli pokecáme a popijeme a výjimečně strávíme nějaký čas bez holek. Myslím, že to nám všem prospěje.
Když vejdu dovnitř, okamžitě zaslechnu hlasitý smích od našeho stolu. S dobrou náladou se k nim přidám. Rozebíráme různá témata, ať už jde o hokej nebo holky, ale naštěstí nikdo neřeší nic, co by vedlo k hádce nebo smutku. Smějeme se o sto šest a já se po dlouhý době cítím jako součást týmu.
Když začnou vystupovat lidi, kteří chtějí zazpívat, přesuneme se blíž, abychom lépe viděli. Dokonce i pár z kluků si střihne nějakou písničku. Celý bar teď patří jen nám.
Když se konečně rozhodneme to rozpustit, vydáme se každý svou vlastní cestou. Většina zamíří rovnou domů, já zamířím jinam. Zaklepu na dveře jejího domu a padnu jí do náručí hned jak mi otevře.
„Tak z tebe to slušně táhne," zasměje se Naomi.
„Musím ti něco říct," zamumlám.
„Nejdřív si ale dáme sprchu, jo?"
„Nechci si teď dávat sprchu," namítnu, ale ona mě stejně zavede do koupelny. Svlékne mi triko a kalhoty, boxerky nechá nandané. Strčí mě do sprchy a sama si i v oblečení vleze za mnou. Pustí na mě studenou sprchu, abych se vzpamatoval. Já jí sprchu ale rychle ukradnu a celou jí zamokřím. Ona se na moment naštve, ale hned potom už hraje se mnou. Cákáme po sobě na malém prostoru vodu a řehtáme se jako pominutí. Když se dosmějeme a já se trochu vzpamatuju, nečekaně ji chytím za boky a přitáhnu si ji k sobě. Neváhám a políbím ji. Ona zmateně odskočí a rychle vyleze ze sprchy. Mlčky po mně hodí ručník a sama zamíří k sobě do pokoje. Já ji následuju, ale alkohol, který mě pořád mírně ovládá, mi to komplikuje. Dohrabu se do jejího pokoje a plácnu sebou na postel. Pak už se mi zamlží před očima.

Probudím se v desetráno rozplácnutej na břiše. Ospale a s kocovinou si promnu oči a zamířímdolů do kuchyně. Naomi stojí v culíku u plotny.
„Tak jak pak ses nám vyspal?" zeptá se s očividnou nervozitou.
Posadím se na židli a vložím si hlavu do dlaní. „Šíleně mě bolí hlava."
Naomi dojde ke stolu a předloží přede mě sklenici odporně-vypadající tekutiny.„Co to je?" zhrozím se.
„Tohle tě zaručeně dostane z kocoviny," zazubí se. Donutí mě se toho napíta přesně jak jsem se bál, chutná to ještě hůř než to vypadá. Naomi se posadínaproti mně a podloží si hlavu loktem. Zkoumavě se mi podívá do očí, jako by sesnažila vyloudit jen z pohledu na mě odpovědi na své otázky.
„Vzpomínáš si, cos včera dělal?" vyzvídá nervózně.
„Byli jsme s klukama u Boba." Podle jejího výrazu je mi jasné, že na tohlese neptala.
„Nic víc?"
„Ne," zavrtím hlavou.
Naomi se zamračí, ale rychle to zase zaplaší. „Fakt nic?"
„Ne," zavrtím znovu hlavou. Pak se zatvářím, jako že mě něco osvítilo a dodám: „Ažna to, že jsem tě políbil."
Naomi zvedne hlavu a já bych přísahal, že slyším, jak jí silně buší srdce.
„Debile," praští mě do paže se smíchem. Hned potom ale nasadí zpátky vážnoutvář. „Políbil jsi mě jen kvůli opilosti?"
„Byla bys radši, kdyby jo?"
„Ne," zavrtí hlavou.
„Nebylo to kvůli opilosti, N," pokrčím rameny. Zvednu se ze židle a pak pomůžuna nohy i jí. I když se mi motá hlava a z toho hnusu, co mě donutila vypít,je mi špatně, stejně to chci udělat. Pohladím jí po tváři a zlehka si jipřitáhnu k sobě. A tentokrát ji políbím lépe.
„Proč jsi to udělal?" zeptá se, když se oddálí.
„Chtěl jsem to udělat správně."