Pod hvězdami

10.KAPITOLA

JEREMY

Všichni už jsme převlečení do týmových mikin, s našimi jmény a čísly na zádech. Psychicky se připravuju na večer plný nudy a utrpení a dumání nad tím, proč na mě Jade předtím tak vyjela. Tyler se celý večer kasá tím, jaký skvělý rande pro ni přichystal, a mě to úplně vnitřně mučí. Záleží mi na Jade a vím, že když se zaplete s tímhle klukem, neskončí to dobře. Ona není typ holky, která by se jen tak smířila s tím, že jí hned po prvním sexu odkopne. Ona je jiná. Zvláštní. Děsí mě, jak moc se mi dostává pod kůži. Zvykl jsem si na její roztomilý něžný úsměv, který mi věnuje pokaždé, když mě uvidí. Líbí se mi, když ji něčím rozesměju. Líbí se mi pro ni vařit. Líbí se mi každý její vlásek a každá její nedokonalost. Znám ji jen tak krátce, a přitom mám pocit, že ji znám celý život. Děsí mě to. Hodně.
Seřadíme se do řady a moderátor celé akce nás postupně jednoho po druhém zve na podium, aby nás představil. Já jdu jako poslední, jelikož jsem brankář. Jade zahlédnu okamžitě. Hledí na mě upřeným pohledem a já nevím co z něj vyčíst. Tváří se smutně, nervózně, přitom vypadá nádherně. Ani si nevšimnu, že už mě moderátor představil, tudíž už se můžeme odebrat zpátky. Za pár minut už se první z nás odebere na podium, kde ho draží první holky. Zírám na podlahu a jen tak bezcílně přemýšlím. Ani vlastně nevím o čem. Když se z lavičky zvedne Tyler, s povýšeným a natěšeným úsměvem, sevře se mi žaludek. Slyším holky, jak pokřikují a snaží se ho vydražit. Netrvá dlouho a Tyler se vrátí do šatny.
„Tak co?" zeptá se ho jeden z hráčů.
„Nech mě," prskne Tyler napruženě, což mě donutí se na něj podívat. Vypadá strašně rozčíleně. Že by ho Jade nevydražila? Ale proč? Kvůli mně? Nebo nabídla jiná holka vyšší částku? To bude ono, určitě.
Zanedlouho už konečně přijdu na řadu já. Moderátor mě opět představí a pobídne mě, abych se prošel po pódiu. Holky pokřikují, tleskají, ale já hledím jen na Jade. Když moderátor vyzve dívky, aby začaly přihazovat, Jade křikne první částku. Srdce se mi rozbuší. Několik holek se jí snaží přehodit, ale nevyjde jim to. Jade je neúprosná a nakonec mě koupí za neuvěřitelných 1000 dolarů. Vrátím se do šatny, s úsměvem od ucha k uchu.
„Kdo tě koupil?" zeptá se mě zvědavě Chris.
Pohlédnu na Tylera a s očima upřenýma na něj odpovím Chrisovi: „Jade."

S Jade se sejdeme před školou. S Tylerem se naštěstí nepotkáme a rovnou zamíříme na místo, kde se bude naše rande odehrávat.
„Proč jsi mě vydražila, Jade?" zeptám se jí po cestě.
„Protože se ti chci omluvit, Jeremy. Nevím, proč jsem na tebe v tý kavárně tak vyjela, a nechtěla jsem, abys na mě byl naštvanej."
„Takže počkat, abych si to ujasnil. Upřednostnila jsi omluvit se mi před randem s Tylerem?"
Jade přikývne a tváří se, jako by vlastně o nic nešlo.
„Hodně to pro mě znamená, Jade," přiznám po chvíli.
„Jako ta omluva?"
„To, že sis mě vybrala místo Tylera."
„Prostě jsem měla potřebu se ti omluvit a s Tylerem můžu jít na rande kdykoli jindy."

Po chvíli konečně dojdeme na místo. Nějakou dobu jsme šli do kopce, za což mě Jade dost sprdla. Mně to ale spíš přišlo vtipný. Z batohu vyndám deku a rozložím ji na trávu. Pobídnu Jade, aby se posadila, zatímco já vyndám sáček s jídlem. Nepřipravoval jsem nic extra, protože jsem počítal s tím, že tu zkejsnu s nějakou nafintěnou barbínou. Posadím se vedle Jade a podám jí zabalený hamburger.
„Hamburger?" diví se.
„Promiň, ale čekal jsem jinou společnost."
„A to si mám vyložit jak?"
„Že kdybych věděl, že mi budeš dělat společnost ty, připravím něco lepšího," usměju se.
„Správná odpověď," zazubí se a zakousne se do burgeru. „Výbornej," pochválí mě a já s ní musím souhlasit. I z obyčejného burgeru umím udělat delikatesu. Po jídle se položíme na záda a hledíme na černé nebe, které postupně zaplňují hvězdy.
„Je to nádherný," pronese obdivně. „V týhle chvíli stojí za to žít."
„Takže nelituješ, že jsi tu se mnou, a ne s Tylerem?"
Jade si lehne na bok a podepře si hlavu. „Ani trochu."
Napodobím ji a hledím jí do očí. „Co by sis teď nejvíc přála?"
Upřeně mě pozoruje a srdce jí buší jako splašené. Pohlédnu na její lehce pootevřené rty a už už se k nim skloním, když odvrátí pohled zpátky ke hvězdám.
„Chtěla bych být jednou z hvězd. Chtěla bych zářit, chtěla bych rozdávat radost a chtěla bych pozorovat lidi jako jsme my. Co leží na dece a hledí k obloze. Chtěla bych mít možnost pozorovat první polibky, první vyznání lásky a štěstí, které lidé prožívají. Chtěla bych mít možnost jít kamkoli se mi zachce." Pohlédne zpátky na mě. „A co by sis přál ty?"
Hledím na ní jako by byla přízrak. Je tak nádherná, až mi to bere dech. Leží tu vedle mě, dívá se na mě těma úžasnýma hnědýma očima a ptá se mě, co bych si přál já.
„Vážně to chceš vědět?" zeptám se.
„Jasně," usměje se.
„Moc bych tě chtěl políbit."

Ahoj! Doufám, že se vám nový příběh líbí. Já jsem se do něj úplně zamilovala.