Pod hvězdami

41.KAPITOLA

JADE

„Ty si vážně hodláš ostříhat vlasy?"
„Jo," přikývnu a vložím Ellinku do Liamových rukou. „Počkej tu," nařídím mu a vejdu do kadeřnictví. Mladá slečna mě posadí před zrcadlo, zeptá se mě, jak to chci, a za dvacet minut je hotová. Vlasy mi umyla a zkrátila o dobrých třicet centimetrů. Dosahují mi teď těsně nad ramena. S čerstvě vyfoukanými vlasy se vrátím ven za Liamem, který hladí po hlavičce stále spící Ellinku.
„Pane jo," žasne, když mě spatří.
„Blbý?" zhrozím se.
„Sekne ti to," smekne mi poklonu.
„Fakt?" ujistím se s úlevou.
„Fakt," přikývne a předá mi Ellinku, která se konečně vzbudí.
Pak už zamíříme ke mně domů. Vlastně k Jess domů. Když vejdeme dovnitř, Jess sedí na pohovce. Zhluboka oddychuje, ale usmívá se.
„Děje se něco?" zeptám se vystrašeně.
„Ne," zavrtí hlavou přesvědčeně. Myslím ale, že si to jen naléhá.
„Bolí tě něco?"
„Trochu břicho," přizná. „Ale to nic není," mávne nad tím rukou.
„Nezačínáš rodit?" zhrozí se Liam.
„Ne!" vyjekne a postaví se. V tom jí praskne voda.
„Já bych řekla, že docela určitě jo."
A od toho momentu se dělo všechno hrozně rychle. Liamovi jsem nařídila, aby zůstal doma s Ellinkou, která se dožadovala pozornosti, a já odvezla Jess do porodnice. Porušila jsem asi padesát dopravních nařízení, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Před nemocnicí se jí hned ujali a odvezli k doktorovi. Mně nařídili počkat zatím v čekárně. Když už se schýlilo k porodu, pustili mě k ní, abych jí mohla držet za ruku. Celé to trvalo asi deset hodin, než se na svět vylíhla ta maličká. Jess byla úplně vyřízená, ale když si pochovala malou, všechna energie se jí vrátila. Vypadala tak šťastně. A hlavně vypadala, že se jí ulevilo. Celý ten zážitek si budu pamatovat do konce života, protože něco tak příšerného a zároveň překrásného jsem už dlouho neviděla. Do odpoledne se dostavila i máma, Jane s Jordanem a Jackie. Všichni jsme stáli kolem ní a obdivovali to překrásné miminko.
„Jak se vlastně jmenuje?" zeptám se náhle. Vůbec jsem nad jménem doteď nepřemýšlela.
„Dámy a pánové, tohle je Lilly Jade Greyová," představí ji.
Dojatě jí pohlédnu do očí. „Chtěla jsem, aby alespoň jedno jména nesla po mojí nejlepší sestřičce," pousměje se.
„Děkuju," šeptnu se slzami na krajíčku.
A i když jsme nadšená jak z výběru jména, tak z jejího porodu vůbec, zároveň vím, co to znamená pro mě. Musím se vrátit do svého života.

O dva týdny později, kdy jsem jen pobíhala mezi Lilly, Jess a Ellinkou, jsem se konečně rozhodla, že je čas se vrátit domů. Opustit Lilly a Jess se mi nechce, ale něco jsem si slíbila a musím to dodržet. Nemůžu tu zůstat věčně. Takže skoro po šesti týdnech strávených v ráji se znovu vracím tam, kam se mi teď chce ze všeho nejmíň. Kufry jsem si sbalila večer a ráno už jsem je jen naházela na zadní sedačku. Do kufru jsem naskládala granule a pelíšek pro Ellinku a měla jsem sbaleno.
Po snídani si vezmu do náruče Lilly. Hledím do její spinkající tvářičky a je mi do pláče z vědomí, že ji nebudu vídat každý den. Od jejího narození sice nedělala nic než blinkala, kakala a plakala, ale přesto jsem si ji zamilovala. Je tak drobounká a tak moc podobná Jess, až je to snad děsivé. Vím, že z Jess bude dobrá máma. Postavila se svým problémům čelem a teď z toho má tuhle krásku. Musím být trochu jako ona a nebát se svým problémům čelit. Nesmím se do konce života jen bát.
Vložím Ellinku do cestovní tašky, kterou jsem si pořídila, a položím ji na přední sedadlo. Upevním ji bezpečnostním pásem, což mi dá dost zabrat, ale nějak to zvládnu. A pak už mi nezbývá než se rozloučit.
„Budeš mi chybět, sestřičko," pousměje se Jess s Lilly v náručí. Pohladím ji po malé hlavičce a Jess věnuju jen úsměv.
„Děkuju za všechno, Jess. Vážně za všechno. A kdyby cokoli, hned volej! Za dvě hodiny tu jsem jako na koni."
„Neboj, dám ti vědět," ujistí mě.
„Mám tě ráda."
„Já tebe taky," vzlykne. V rámci možností ji obejmu a snažím se u toho malou Lilly nerozmačkat. Tu jen líbnu na čelíčku a pak už se posadím do auta. Šlápnu na plyn a rozjedu se ještě k jedné zastávce, než úplně zmizím ze svého rodného městečka.
Liam už mě vyhlíží před domem. Vystoupím z auta a vletím do jeho rozevřené náruče.
„Budeš mi tak moc scházet," vzdychne. „Až moc jsem si zvykl, že tě můžu vídat každý den."
„Já zase brzo přijedu, dobře?"
„Nebo bych mohl přijet já a prozkoumat ty vaše velkoměstský krajiny," zazubí se a já přikývnu. Slzy už mi tečou proudem. Nesnáším loučení.
„Děkuju, že jsi tu se mnou ten měsíc byl, Liame."
„Já děkuju, že jsi uvítala mou společnost. Nikdy jsem si s nikým nepopovídal tak dobře jako s tebou."
„Já ti zavolám, až dorazím, dobře?"
„Budu čekat," přikývne a ještě jednou mě pevně obejme. Políbí mě na čelo a zastrčí uvolněný pramínek vlasů za ucho. „Pamatuj si, že Jade Greyová dokáže cokoli."
Zhluboka vydechnu, abych zarazila další slzy. „Měj se, Liame."
„Měj se, Jade."