Pod hvězdami

28.KAPITOLA

JEREMY

Listopad se přehoupne do prosince tak rychle, že si toho skoro ani nevšimnu. Poslední dva týdny jsem pomáhal Jade se stěhováním, uklízením, sestavováním nového nábytku a vším dalším okolo. Trávili jsme spolu hodně času a když se nad tím tak zamýšlím, zamiloval jsem si ji ještě víc než dřív. Každá minuta, kdy jsme se smáli, kecali, zase se smáli, házeli po sobě věcmi, zase kecali, zase se smáli byla krásnější a krásnější. Během těch dvou týdnů mi to skutečně došlo. Došlo mi, že ji miluju. Všechno na ní se mi tak líbí, že i kdybych se snažil sebevíc, musel bych ji milovat. Každý večer, kdy zpívala u Boba, jsem si připomínal ten večer, kdy mi písní prakticky vyznala lásku. Užíval jsem si jejího jemného hlasu, který tak s přehledem zvládal zpívat všechny ty krásný písničky. Miluju ji a tak moc jí to toužím říct, ale chováme se k sobě pořád spíš jako kamarádi než potenciální pár. Chci, abychom si to už konečně ujasnili, ale zároveň nechci zničit to, co teď mezi námi je.
Ráno před školou si jdu jako obvykle zaběhat. Běhám stále stejnou trasu, jen si jí vždycky tak o půl kilometru prodloužím, abych se zlepšoval. Dnešní trasu ukončím před kavárnou asi osm kilometrů od domova. Už už to otočím, když si všimnu na lavičce čelem k oceánu povědomých vlasů. Zamířím k tmavovlasé dívce a nenápadně se nakloním, abych jí viděl do tváře. Měl jsem pravdu, je to Grace.
„Ahoj," pozdravím ji nervózně. „Můžu?"
Grace ke mně vzhlédne nevinným kukučem a přikývne. „Co tu děláš?"
„Byl jsem si zaběhat," objasním.
„Myslím, co děláš u mě na lavičce."
„Je to po dlouhý době, co jsem na tebe narazil. Myslel jsem, že bychom si mohli promluvit."
„Promluvit," uchechtne se. „Já si s tebou nechci povídat."
„Grace..."
„Ublížil jsi mi, Jeremy. Myslela jsem si, že ty jsi jeden z těch slušných," pokrčí rameny.
„Ale to já jsem," namítnu.
„Vážně? To si vážně myslíš?" zasměje se. „Líbil ses mi už od prváku, víš? Jenže tys byl velkej hokejista a nikdy sis ušmudlaný krátkovlasý tmavovlásky nevšiml. Tak proč bys měl, že jo? A pak se tu objeví Jade. Skamarádím se s ní a díky ní dostanu konečně příležitost promluvit si s tebou. S nejhezčím klukem, jakého jsem kdy viděla. Zjistila jsem, že nemáš jen pěknou tvář, ale že jsi i hodnej, přátelskej, milej, cílevědomej a chytrej. Když to začalo vypadat, že se ti možná taky líbím, zeptala jsem se Jade, jestli jí to nevadí. Dala jsem jí nejlepší příležitost říct mi, že k tobě něco cítí. A mně by to štvalo, ale nevyčítala bych jí to. Ocenila bych její upřímnost. Ona mi ale řekla, že jí to nevadí a já se rázem ocitla ve snu. Začala jsem randit s nejhezčím klukem na škole. Já, obyčejná holka. Už už jsem si začínala dávat naděje, že bys ke mně mohl cítit to samý, když jsem slyšela Jade zpívat tu písničku. Nedokážeš si představit, jak moc mě to pokořilo. V životě jsme nezažila horší pocit a to už jsem si něco prožila. Pořád to vidím před očima, víš? Nemůžu se toho obrázku zbavit. Nedokážu vám to odpustit."
Grace sedí klidně, dýchá pravidelně a prakticky nevyloudí žádnou emoci. Jen v očích má bolest.
„Je mi to líto," omluvím se upřímně.
„Já vím," kývne. „Ale to na tom bohužel nic nemění."
„Co můžu udělat, abys mi odpustila? Nebo aspoň Jade?"
Grace vstane, lehce se pousměje a zavrtí hlavou. „Něco odpustit nejde."
Sleduju ji, jak nastupuje do auta a odjíždí směrem k dálnici. Pohlédnu vstříc slunečné obloze a povzdychnu si. Přál bych si to udělat úplně jinak. Kéž by tak šel vrátit čas a já to mohl napravit. Rozeběhnu se směrem domů a snažím se díky písničkám ve sluchátkách přijít na jiné myšlenky. Stejně se ale pořád vracím ke Graciným smutným očím.

Večer zavítám se dvěmaplnými taškami k Jade. Zazvoním na zvonek a ona za minutku otevře. Má nasobě bílé tričko s krátkým rukávem, pod kterým prosvítá černá krajkovápodprsenka, a černé tepláky s bílým pruhem po stranách.
„Pane jo, hodláš vařit po dvacet lidí?" zasměje se Jade, když vyklidím tašky nakredenc.
„Přiznávám, že jsem to možná trošku přehnal, ale aspoň ti tu něco zbyde auvidíš, že si pochutnáš," zazubím se.
„O tom nepochybuju."
„Jo a mimochodem, moc ti to sluší."
Jade se začervená a věnuje mi nádherný úsměv. „Děkuju."
Začnu krájet zeleninu, když si uvědomím, že bych jí možná měl říct o tom ránu.„Dneska ráno jsem mluvil s Grace."
„Kde jsi s ní mluvil?" nechápe. Posadí se na barovou stoličku a opře silokty o stůl.
„Při běhání. Seděla sama na lavičce a já toho využil."
„Co říkala?" zeptá se nervózně a zastrčí si vlasy za uši.
Pohlédnu jí do očí a ona už z mého pohledu pozná, že nic dobrého. „Ona sito rozmyslí," povzbudím ji.
„Myslím, že kdyby mi to chtěla odpustit, už by to udělala," namítne. „Prostějsem jí provedla až moc ošklivou věc na to, aby mi jen tak odpustila."
„Oba jsme to podělali, Jade," pokrčím rameny. „Nesmíš to házet jen na sebe."
„Ale já to teď prostě nemůžu brát jinak, chápeš? Byla mou první opravdovoukamarádkou a já jí zradila."
„Prostě jsi cítila něco, s čím sis nevěděla rady. To my oba."
Grace mi pohlédne do očí. „A teď už si s ní víš rady?"
Zvednu hlavu od zeleniny a s povzdechem položím nůž na prkýnko. Obejdukredenc, dojdu až k Jade, chytnu ji za ruce a zvednu ze židle. Postavím jipřímo naproti sobě a chvilku jen hledím do jejích zmatených očí. Zastrčím jípramen vlasů za ucho, usměju se a skloním se k jejím rtům. Těsně předtím,než se jich dotknu, se jí ještě naposledy podívám do očí a když v nichnespatřím žádné námitky, políbím ji. Poprvé po těch dlouhých měsících, co jiznám, ji konečně políbím. A je to ještě lepší, než jsem si představoval.
Po chvilce se od ní odtáhnu a opřu si hlavu o její čelo.
„Tak to byla výstižná odpověď," zasměje se a položí mi dlaně na tváře. Ruce máchladné, ale tváře krásně červené. Opatrně se natáhne pro další polibek a já jídám ještě o pár navíc. Líbáme se jemně, romanticky. Jade se odtáhne první aočima mě pobídne, abych se vrátil k vaření. Postavím se zpátky za bar apokračuju v krájení zeleniny. Pak už jen nakrájím maso a hodím ho narozpálenou pánev.
„Chceš to se mnou zkusit, Jade?" zeptám se náhle.
Jade na mě pohlédne zaskočenýma očima. „A chceš to ty zkusit se mnou?"
Zářivě se usměju, promíchám maso a prostě jí jen hledím do očí. Ztrácím sev nich, topím se v nich jako ve studni.
„Chci na to jít pomalu. Nechci to uspěchat a tím to zkazit. Chci, aby tenhlevztah vyšel, chápeš? Nechci mít zlomené srdce."
Postavím se před ni, pohladím ji po vlasech a políbím ji na čelo. „Já ti srdcenezlomím, Jade."
„Slibuješ?"
„Slibuju."