Pod hvězdami

4.KAPITOLA

JEREMY

Večer všichni vyrážejí k Bobovi. Je to něco mezi barem a klubem a je to asi jediné místo, kde se shlukuje víc lidí, které mám rád. Ne že bych tam zrovna potřeboval chodit každý večer, ale občas je to fajn odreagování.
„Sejdeme se tam v devět?" navrhne můj nejlepší kámoš Chris. Je to jeden z mála kluků z týmu, co je stejnej jako já. Nebo teda ne úplně, i Chris si dost často vychutnává nekonečnou přízeň blondýn s výstřihem až k pasu, ale neovlivňuje to jeho povahu tak, jak se to děje u ostatních spoluhráčů.
„Počítám s tím," přikývnu.
„Ale ne že si to rozmyslíš, spoléhám na tebe!" přikáže mi s předstíranou přísností.
„Neboj," zazubím se a nastoupím do auta. Rozjedu se směrem domů, těšíc se na relax na gauči. Měl jsem toho poslední dobou tolik, že jsem si nestihl užít šlofíků na pohovce. Ať si každý říká co chce, odpolední šlofíky jsou lepší než spánek v noci. Nebo aspoň pro mě. Natěšeně odemknu dveře, když se najednou zarazím. Na podlaze za dveřma leží holčičí boty. Nechápavě se rozhlédnu po bytě, když si uvědomím, že jediný, kdo má klíče k mýmu bytu, je...
„Čau, brácha," zazubí se Christine, která právě vyleze z ložnice.
„Christine? Co tu děláš?"
Shodím batoh ze zad a hodím ho k pracovnímu stolu. Přetáhnu si tričko přes hlavu, abych se převlíkl, ale v tom někdo zazvoní. Doběhnu ke dveřím a otevřu. Pohlédnu do Jadiny usměvavé tváře. Změří si můj sporý oděv a když si všimne Christine za mnou, úsměv jí zmizí z tváře.
„Ježiš, promiň, nechtěla jsem rušit," zamumlá a než ji stihnu zastavit, zmizí ve svém bytě.
„Kdo to byl?" zeptá se Christine s tajuplným úsměvem.
„Jade."
„Moc hezká," podotkne. Oblíknu si čistý tričko a plácnu sebou na pohovku.
„To je," souhlasím. Dám si ruce za hlavu a zavřu oči. „Co tu děláš, Christine?"
„Přijela jsem tě na pár dní navštívit."
„A to jsi mi nemohla oznámit předem?"
Christine se zasměje a sedne si na židli. „Kdybych ti dala vědět předem, vymluvil bys mi to. Už jsme se dlouho neviděli, Jeremy. Chybíš mi."
Otevřu oči a pohlédnu do těch jejích. S Christine jsme si byli vždycky blízcí, ale jak už to mezi sourozenci bývá, začali jsme se hádat a jednu dobu jsme se nesnášeli. Má pravdu, asi bych jí tu návštěvu vymluvil. Ani vlastně nevím proč. Mám ji rád, moc rád, ale její přítomnost nikdy nedělá dobrotu. „Taky jsi mi chyběla, ségra."

Nakonec jsem o šlofíka ani kvůli ségře nepřišel. Spal jsem asi dvě hodiny, ona si mezitím dělala něco na počítači. Prý musela využít mého rychlého internetu, aby si dodělala něco do školy. Christine studuje vysokou školu na druhém konci LA. Někdy v osm jsem zašel k Jade, abych jí vysvětlit to předtím, ale nebyla doma. Nebo mi prostě jen nechtěla otevřít.
„Kam se chystáš?" vyzvídá Christine, když se převlíknu do černých džín a bílýho trička.
„Jdu s klukama k Bobovi."
Christine se rozzáří a vyskočí na nohy. „Můžu jít taky?"
„To asi není nejlepší nápad," zavrtím hlavou.
„Prosím, Jeremy, nudím se. Chci si taky užívat," žadoní. Ustoupím a pobídnu jí, aby se převlékla. Christine zajásá a za pár minut dojde do obýváku v krátkých černých šatech.
„Jsi se zbláznila, ne? Vždyť ti ty šaty nesahají ani do půli stehen!" vyjedu.
„Ale prosím tě, nech toho. Je mi 20 let, už mě nemusíš komandovat."
„Uvědom si, že tam bude banda nadrženejch hokejistů, co se ti budou snažit dostat do kalhotek. Což je mimochodem pěkně hnusná představa," oklepu se.
„Opakuju, je mi 20 let. Zvládnu se o sebe postarat," usměje se.

V baru je rušněji než obvykle. Není divu, za dvacet minut má začít španělská noc. Vždycky jeden den v týdnu tu je nějaký tematický večer. Budou hrát španělské písničky, lidé budou tancovat a pít. Prostě zábava jak má být.
„Pojď, máme tu stůl," křikne na mě Chris, když se protahuje mezi lidmi. Držím Christine za ruku, aby se mi neztratila.
„Čau, Jere," pozdraví mě kluci z týmu. Kývnu jim na pozdrav a svalím se do prázdného křesla. Christine je velmi rychle nabídnuto místo k sezení. Nemusím jim ji představovat, jelikož už ji všichni znají. Vím, že je Christine chytrá holka, ale i tak mi není příjemný pohled, jak sedí na klíně jednomu klukovi z týmu. Jsem prostě ochranářskej typ.
„Koho že Tyler balí?" zeptá se Chris. Přes hlasitou hudbu se do konverzace vůbec nejde dostat. Zachytím jen něco jako bruneta a červený šaty. Zvědavě se protáhnu davem až k baru, abych si zaprvé koupil pití a zadruhé si prohlédl dívku, která je dneska cílem Tylera Matthewse. Ale jak koukám, nikde ho nevidím. Jednu známou tvář ale přece jen zahlédnu. A je krásnější, než bych si vůbec kdy dokázal představit.