Pod hvězdami

33.KAPITOLA

JADE

Po prvním tanci s Jeremym se posadím k improvizovanému baru. Naliju si punč a hledím na taneční parket. Jeremy se na druhém konci baví s Chrisem, takže mám chvilku pro sebe. Mezi tancujícími zahlédnu i Grace s vysokým blonďatým klukem. Ona má položenou hlavu na jeho rameni a usmívá se. Jsem ráda, že je šťastná. Možná, že když se zamiluje do někoho jiného, bude schopná mi odpustit. Alespoň v to doufám.
„Špehuješ?" zazubí se Tyler, když se posadí vedle mě.
„Kde máš Naomi?" ušklíbnu se.
„Nešel jsem sem s Naomi, Jade," vyvede mě z omylu. „Nechtěl jsem sem chodit s někým, s kým nechci."
Pohlédnu mu do očí a věnuju mu malý úsměv.
„Spíš bych se měl zeptat já, kde máš partnera."
„Baví se s Chrisem," objasním.
„Tak to si se mnou můžeš zatancovat," uculí se. Chytne mě za ruku, stáhne ze židle a než stihnu něco namítnou, už tančíme na nádhernou písničku od Alexandry Burke, Hallelujah.
„Proč to děláš, Tylere?"
„Jako co?" nechápe.
„Proč se mnou tančíš?"
„Protože chci."
„My dva jsme se rozešli, Tylere. Měl bys tancovat s někým nezadaným."
„Od toho večera, kdy jsme se u Boba bavili o tomhle plese, jsem přemýšlel. Přemýšlel jsem, proč jsem to vlastně tak rychle vzdal. Vždycky jsem si šel za tím, co jsem chtěl, a nikdy jsem se nevzdával. Nechápal jsem, proč jsem to teď vzdal. Rozhodl jsem se, že o tebe budu bojovat, Jade. Jsi nejlepší holka, se kterou jsem kdy chodil, a nenechám si ji ukrást kvůli Jeremymu. Já se nevzdám, Jade," prohlásí a zmizí někde na druhé straně parketu. Zůstanu stát jako zkamenělá a trvá mi pár sekund, než mi dojde, že bych možná měla zmizet. Rozejdu se směrem k Jeremymu.
„Můžeme už jít, prosím?" zašeptám mu do ucha. Jeremy na mě starostlivě pohlédne a přikývne. Chytne mě za ruku a vyběhne se mnou nahoru.
„Děje se něco? Proč chceš tak rychle zmizet?" nechápe.
„Řeknu ti to doma, jo?"
A taky tak udělám. Řeknu mu všechno od toho, co mi dal k narozeninám tu knížku se vzkazem, ten večer u Boba, kdy mi svěřil svoje city, až po dnešní večer.
„Proč jsi mi to neřekla už dřív, Jade?"
„Myslela jsem, že o nic nejde. Myslela jsem, že ho to časem přejde, ale ten dnešek asi není úplně normální. Snažila jsem se mu vysvětlit, že miluju tebe, ale on to nechápe."
„Možná bych si s ním měl promluvit já," navrhne, ale já okamžitě zavrtím hlavou.
„To ani náhodou!" zatrhnu mu. „Nechci mu znovu ublížit. Zítra si s ním domluvím rande a zkusím si s ním v klidu promluvit a vysvětlit mu, že je mezi námi konec."
„A nebudeš mu tím spíš dávat falešnou naději?" zapochybuje Jeremy.
„Když mu jasně řeknu, že už s ním být nechci, tak ne."

Zítra odpoledne už sedím s Tylerem v kavárně. Tyler se usmívá jako sluníčko, popíjí kafe a kouká střídavě z okna na kolemjdoucí a na mě.
„Musíme si promluvit, Tylere," začnu přímo.
„Co takhle zajít k Bobovi a něčeho se napít? Dal bych si pivo," pokrčí rameny. Tváří se, jako by byl úplně mimo.
„Ježíši, Tylere, vzpamatuj se! Tohle není žádný rande a já si s tebou nechci jít dát pivo k Bobovi! Pozvala jsem tě sem, abych ti vysvětlila, že je mezi námi konec. Definitivní. Já chci být s Jeremym, proto jsem se s tebou rozešla."
„Včera jsem ti jasně řekl, že se nevzdám," zavrtí hlavou. „Chci tě, Jade. Už od začátku tě chci a nenechám si tě vzít."
„Budeš se snažit zbytečně," pokrčím rameny. „Mezi náma už nikdy nic nebude, promiň."
„To samý jsi mi říkala o Jeremym. Tvrdila jsi, že jste jen přátelé, nic víc. A pak se se mnou rozejdeš a řekneš mi, že něco cítíš k němu. Myslím, že jsi prostě jen zmatená a nevíš, co ve skutečnosti chceš. Já to ale vím."
„Takže si myslíš, že chci tebe?"
„Jsem si tím jistej," kývne a kopne do sebe zbytek kafe. Rozhlídne se kolem sebe a pak se vrátí ke mně. „Tak co ten Bob? Zajdeme na pivko?"

Po hodině strávené s Tylerem v kavárně se konečně vrátím zpátky domů. Jeremymu napíšu krátkou zprávu, že to nevyšlo, a pak už se naložím do horké vody. Naliju si do ní tunu voňavé pěny, abych ze sebe smyla to příšerné odpoledne. Čekala jsem od Tylera cokoli, ale popírání? Přesvědčení, že chci vlastně jeho? To opravdu ne. Doufám, že se dá brzo do pořádku, protože se potýkat ještě s tímhle opravdu nepotřebuju. Po vaně se zabalím do čistě bílé osušky a rozvalím se na posteli. Sekundu potom ale někdo zazvoní. Sejdu dolů a otevřu. Když za dveřmi spatřím Jareda, hbitě skočím za dveře.
„Jade?" nechápe Jared se smíchem.
„Já, no, pojď dál!" pozvu ho a zkontroluju, jestli mi osuška zakrývá všechny důležité části těla.
„Myslela sis, že jsem tvůj kluk?" zazubí se.
„Jo," přikývnu. „Promiň."
„V pohodě." Prohlédne si mou siluetu v ručníku, což mě lehce přivádí do rozpaků.
„Já se dojdu převléct, jo?" zamumlám a vyběhnu nahoru do šatny. Hodím na sebe tepláky a tílko a seběhnu zpátky dolů.
„Proč jsi vlastně přijel?" zeptám se a dám vařit vodu na čaj. „Dáš si čaj?"
„Na surf už je zima a tak mě napadlo, že bychom mohli podniknout něco jinýho," pokrčí rameny. „A čaj si dám rád."
Připravím dva hrnky s čajem a zaliju je vařící vodou. Opatrně je donesu na stůl a přisednu si k němu. „Proč nejsi s Colinem?"
„Má rande," ušklíbne se. „A já se nudím."
„Takže jsem tvá poslední možnost?" zamračím se naoko naštvaně.
„Tak trochu," přizná se smíchem. „Ale ne," zavrtí hlavou. „Rád bych s tebou něco podnikl."
„Měla jsem těžký odpoledne a nemám zrovna náladu někde pařit," zklamu ho.
Jared se porozhlédne kolem mě a pak se zatváří nadšeně. „A co takhle si v klidu vypít ten čaj a pak si něco zahrát?"
„Jako co?" nechápu.
„Třeba na schovku!"
Koukám na něj jako na ducha. „Na schovku? Copak je nám pět?" zasměju se.
„Schovka je skvělá!" namítne. „Copak tě jako malou nebavila?"
„Ano, jako malou mě bavila."
„Tohle je celospolečenskej problém," zanadává. „Lidi už se bojí chovat se jako děti."
„Ty chceš vážně hrát na schovku?"
„Vážně chci hrát na schovku a ty si zahraješ se mnou," zazubí se. „Uvidíš, bude to sranda!"
A jak se ukázalo, Jared měl pravdu. Hrajeme už přes hodinu a fakt mě to baví. Smějeme se jako děti a když se pak vyčerpaně svalíme na postel, břicha nás až od toho smíchu bolí. Podepřu si hlavu, abych mu viděla do očí.
„Díky, že jsi mě do toho donutil. Fakt jsem si to užila," usměju se upřímně.
„Jsi červená," zkonstatuje.
„To já jsem vždycky, když běhám," mávnu rukou.
„Taky jsem si to užil, Jade," šeptne a zčistajasna se nakloní a políbí mě. Okamžitě ucuknu, ale on si mě přitáhne zpátky a mně už se nějak odtahovat nechce. Několik vteřin spolupracuju, když si vzpomenu na Jeremyho a rychle odskočím. Srdce mi buší jako splašené.
„Já, ehm, asi bys měl jít," požádám ho.
„Jade..."
„Jdi, prosím."
„Já..."
„Jarede, jdi," požádám ho naposledy a on se zklamaným výrazem přikývne.
Mlčky poslouchám jeho kroky a to, jak otevře a zavře domovní dveře. Ještě chvíli jen stojím na místě a pak si jen opatrně sednu na postel. Zírám do zdi a vybavuju si ten okamžik. Kdy mě líbal a já jeho. Srdce mi buší a já cítím jen hanbu. Hanbu, stud a výčitky.

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK VÁM VŠEM!!!