Pod hvězdami

38.KAPITOLA

JEREMY

Už je to týden, co odjela. Co beze slova zmizela. Nevěděl jsem, že vztah s ní bude takový. Že to bude neustálé čekání, až se konečně ozve. Neustálá nervozita, kde zrovna je a jestli je v pořádku. Nevím, jestli mi to za ty hezký momenty stojí.
V brzkých ranních hodinách se u mě objeví ne až tak nečekaný host.
„Nazdárek," zazubí se Naomi a vletí dovnitř. Stejně jako každé ráno posledních pět dní.
„To tě to ještě nepřestalo bavit?" divím se, když si prohlédnu její sportovní outfit.
„Proč by mělo? Miluju běhání."
„Tak mi dej dvě minuty, převlíknu se."
Skočím do ložnice a hodím na sebe bílý tričko a kraťasy. Obuju si tenisky a vrátím se za ní. Společně se rozeběhneme přes park až k pláži, stejně jako vždycky. Naomi je dost dobrá běžkyně na to, že váží asi 20 kg. Je rychlá, mrštná a stačí mi. Občas je i rychlejší než já. Musím uznat, že mě to s ní baví. Docela jsem si ji za těch posledních pár dní oblíbil. Každé ráno si chodíme zaběhat a večer pak jdeme k Bobovi na pivko. Za posledních pět dní jsme si toho řekli třikrát víc než za ty roky na vysoký, co se známe. Vždycky jsem ji viděl jen jako holku, co chce pozornost, co spí s každým druhým hokejistou a producíruje se jako štětka. Ale teď, když jsem ji měl možnost poznat blíž, jsem kompletně změnil názor. Je hodná, milá, přátelská a vždycky mě vyslechne. Navíc je s ní sranda. Nenechá mě se válet na posteli a smutnit po Jade, za což jsem jí vděčnej. Vlastně jsem jí vděčnej za mnohem víc.
Když doběhneme po skoro deseti kilometrech zpátky domů, nabídnu jí snídani.
„Fakt? Tak to je vážný," kývne teatrálně. Vyběhneme schody až do třetího patra, kde bydlím.
„Chceš jít první do sprchy?" nabídnu jí.
„Můžeme jít spolu," mrkne na mě, i když ví, že odmítnu. „Jednou budeš souhlasit, Jeremy. Je to nevyhnutelný."
Zavře za sebou dveře a já se vrhnu na dělání snídaně. Připravím lívance s borůvkami, které stihnu usmažit i naservírovat, jelikož Naomi v koupelně tráví až nadlidsky moc času. Zabuším na dveře, jestli se náhodou neutopila, ale ona jen otevře dveře a vejde do místnosti jen v ručníku. Mokré vlasy jí splývají na záda a ručník odhaluje její obdivuhodný výstřih. Ví, že je sexy, a užívá si to.
„Počkej dvě minuty, než se osprchuju, pak si dáme tu snídani."
Ona jen přikývne a posadí se na pohovku. Pohodí vlasama, aby je měla na ramenou a svůdně si zkousne ret. Já nad tím jen s úsměvem protočím očima a zmizím v koupelně. Dám si rychlou sprchu, znovu si vyčistím zuby a trochu upravím vlasy. V osušce kolem pasu projdu kolem Naomi až do ložnice, kde se převléknu do čistého trička a kraťasů.
„Nechceš půjčit tričko?" nabídnu jí, aby nemusela sedět v mokrém ručníku.
„To budeš hodnej," přikývne vděčně. Přinesu jí svoje oblíbené černé tričko a hodím ho po ní. Ona se zvedne ze židle a přímo přede mnou ze sebe shodí osušku. Oblékne si kalhotky a moje tričko, které jí sahá až do půlky stehen. Pak se posadí zpátky ke stolu a jako by nic se dá do jídla.
„Napadlo mě, že bychom dneska místo Boba zůstali tady."
„Cože?" vykulí oči překvapeně.
„Nic si od toho neslibuj," zasměju se. „Chci ti pustit jeden film."
„A copak je to za film?"
„To uvidíš večer," pousměju se.

Po odpoledním tréninku si s Chrisem zajdeme na oběd. Objednáme si hamburger, hranolky a k tomu samozřejmě Colu.
„Proč jsi mě sem vytáhl?" ptám se zvědavě. „Děje se něco?"
„Na to jsem se chtěl zeptat já tebe. Kde je Jade? A jak to, že teď trávíš většinu svýho času s Naomi? Myslel jsem, že ti leze na nervy."
„Nechce se mi o Jade mluvit. A s Naomi jsme se prostě spřátelili, na tom snad není nic špatnýho."
Obtloustlá servírka nám donese jídlo a my jí vděčně poděkujeme. Hladově se zakousnu do šťavnatého hamburgeru.
„Kdyby bylo všechno v pohodě, nikdy by ses s ní nekámošil."
„Proč jako ne? Je to fajn holka."
„Vždycky jsi tvrdil, že jí nezajímá nic než ona sama."
„Je jiná," namítnu. „Spletl jsem se v ní."
„No dobře, dejme tomu, ale co je s Jade. Už jsem jí skoro týden neviděl."
„Prostě zmizela, jasný? Jen napsala, že jí nemám hledat, že chce být sama."
„Proč by utíkala?" nechápe Chris.
„To nevím a je mi to už jedno. Pokud jí nestojím ani za to, aby mi to normálně vysvětlila, nestojí mi ona za to, abych se o to staral. Poslední týdny byla divná, s nikým se nebavila a já se snažil zjistit, co jí je, dokonce jsem jí i usmířil s Grace, ale ani to nezabralo. Prostě se s ní něco děje a když nemá zájem se o to se mnou podělit, fajn."
Chris nad tím jen zavrtí hlavou. „Měl bys jí zkusit zavolat."
„Myslíš, že jsem to neudělal? Volal jsem jí snad stokrát, ale má vypnutej telefon."
„Tak zjisti, kde teď je, a jeď za ní."
„Žádala mě, abych to nedělal. A já už ani nemám zájem to dělat. Prostě už mě nezajímá, co s ní je. Je nespolehlivá, zmatená a navíc se kolem ní děje až příliš mnoho divných věcí."
„Jako například?"
„To je jedno," mávnu nad tím rukou. „Prostě už se o ní nebudeme bavit, jo? Pro mě to skončilo."
„Miluješ ji, Jeremy?"
Pohlédnu mu do očí a on jen pokrčí rameny. „Když někoho miluješ, nikdy není konec."

Chrisova slova mi zněla v hlavě až do večera. Přemítal jsem nad nimi, dumal jsem nad nimi, ale nic jsem nevymyslel. Přesně dvě minuty po osmé se ozve zvonek. Otevřu dveře a spatřím Naomi se zářivým úsměvem a pytlem chipsů.
„Pojď dál," pozvu ji mile.
„Tak už mi řekneš, co si pustíme?" naléhá.
„Ne," zavrtím potutelně hlavou. Vezmu si od ní chipsy a nasypu je do hluboké misky. Naliju nám pití a zavedu ji do ložnice k televizi.
„Doufám, že mi nebudeš pouštět nějaký čuňačinky!" vystraší se naoko.
„Pustím ti úplný opak," ujistím ji. Lehneme se každý z jedné strany postele a mezi nás položím misku s chipsy. Zapnu televizi a pustím film, u kterého jsem jako malý poprvé brečel.
„Pokud jsi mě chtěl vidět brečet, splní se ti to," vzdychne Naomi, když se tam poprvé objeví Hachiko.
„Už jsi to viděla?"
Naomi zavrtí hlavou. „Kamarádka mi ale říkala, že po tom brečela asi hodinu."

Po skončení scény, kdy si Hachiko představuje, jak jeho páníček vystupuje z vlaku a vítá se s ním, mám slzy na krajíčku. A když film skončí a já vypnu televizi, Naomi hlasitě vzlykne. Podívám se na ni, jak si zběsile utírá slzy.
„Já tě tak strašně nesnáším," nadává mi se slzami v očích. Kdyby neplakala, asi by mě to rozesmálo. Prázdnou misku od chipsů odložím na zem a přivinu ji k sobě. Ona stále pláče a pláče a já cítím, jak mi slzami máčí tričko. Nakloním se, abych ji políbil do vlasů, ale ona nečekaně zvedne hlavu. Hledíme si do očí a já cítím, jak vzduch kolem houstne. Lehce se k ní skloním, ale ona mi položí prst na rty.
„Moc chci, abys mě políbil, Jeremy. Toužila jsem po tom už od prváku, ale nejsi připravenej."
„Cože?" nechápu.
„Jsi blázen do Jade a víme to oba. Myslíš, že už jsi na ni zapomněl, ale není to tak. Je to jen přání, které se ti nevyplní, dokud si to s ní nevyříkáš."
„Promiň, Naomi."
„Je ti odpuštěno," usměje se upřímně.