Pod hvězdami

32.KAPITOLA

JEREMY

Nemám zrovna dvakrát rád obleky. Radši si vezmu volný tričko a kraťasy, než se škrtit v kravatě, kterou ani neumím uvázat.
„Ukaž," zasměje se Jade, když vidí, jak s kravatou zápasím. Postaví se přede mě a několika rychlými pohyby kravatu uváže. Prohlédnu se v zrcadle a pyšně se pousměju.
„Ani se nedivím, že ses do mě zaláskovala," zazubí se. Jade mě praští do ramene a svalí se zpátky na gauč. „Ty se nepřevlíkneš?"
„Šaty mám doma, pak si pro ně zajedu a převlíknu se. Nechci, abys mě viděl dřív než na bále," pousměje se.
„Už teď je mi jasný, že budeš ze všech nejkrásnější." Natáhnu se k ní a jemně ji políbím. Neskutečně si užívám, že to teď můžu dělat kdykoli jen chci.
„Grace prý pozval nějakej Lucas," začne.
„To ti řekla v tom salónu?"
Jade přikývne a kousne do červeného jablka. „Jsem ráda, že se z tebe pomalu dostává."
„Byli jsme jen na pár rande, Jade. Nesliboval jsem jí věčnou lásku."
„Možná jen díky tomu nás ještě nezaškrtila," pokrčí rameny. „No nic, už fakt musím běžet." Ohryzek vyhodí do koše, políbí mě na tvář a zamíří ke dveřím. V nich se ještě zastaví a otočí se, aby mi něco řekla.
„Miluju tě, víš to viď?" pousměje se.
„Jo, vím," přikývnu a ona spokojeně odejde. Natáhnu se na pohovku a hledím do stropu. Srdce mi přetéká štěstí, což ale není nic neobvyklého. Posledních pár týdnů to dělá pořád. Vím, že když jsem chodil s Rose, taky jsem to cítil, ale teď je to jiné. Tak nějak intenzivnější. Líbí se mi, jak postupujeme pomalu. Mám pocit, že by tenhle vztah možná opravdu mohl vyjít. Že by Jade možná mohla být ta pravá.

Když dorazím na parkoviště, v dálce zahlédnu Chrise s Maddie. Oni si mě taky všimnou, takže mi jdou naproti.
„Nazdar, kámo," pozdraví mě Chris.
„Ahoj," usměju se. „Moc ti to sluší, Mads," pochválím ji. V bílých šatech se světle modrými a stříbrnými vzory jí to vážně sluší.
„Děkuju," uculí se.
„Kde máš Jade?" ptá se Chris.
„Říkala, že na ni mám počkat vevnitř."
Chris přikývne a všichni tři společně vejdeme do budovy, jejíž interiér je celý vyzdobený v zimních barvách. V sále už hraje hudba, lidé tančí, dívky jsou oděné do šatů v zimních tónech a ze stropu padá umělý sníh. Je to jako v pohádce. Sejdeme schody dolů a zamíříme ke stolu s pitím. Nalijeme si punč a když se otočím a pohlédnu směrem ke schodišti, spatřím ji. Vlasy má zčásti zapletené dozadu a zbylé prameny navlněné. Oči má výrazné, rty světlé. A šaty? Dlouhé až na zem. S úzkými ramínky, decentním výstřihem s ozdobným vzorem a světle modrou sukni. Když schází schody dolů, odhalí se jí průstřih u pravé nohy, takže si můžu prohlédnout její hladkou světlou pleť a stříbrné podpatky. Dojde ke mně s úsměvem. Ví, že je nádherná.
„Asi ti ani nemusím říkat, že vypadáš překrásně."
„Děkuju," uculí se a chytne mě za ruku. Vtáhne mě na parket právě ve chvíli, kdy začne hrát písnička Into The Fire od Thirteen Senses. Tančíme pomalu, klidně, se zamilovaným pohledem. Před pár měsíci bych se díval po ostatních dívkách, abych si řekl, která je nejhezčí, ale teď už nemusím, protože tu nejkrásnější mám před sebou.
„Už jsem ti říkal, že jsi nádherná?" zeptám se s úžasem.
„Asi stokrát," zasměje se a jemně si svou tvář opře o tu mou. Cítím její vůni, dotek a všechny smysly se mi zostří.
„Vzpomínám si, když jsem tě viděl poprvý. Potrhlá holka v ručníku, co ťuká na cizí dveře," usměju se nostalgicky. „Říkal jsem si, že musíš být asi hodně zoufalá."
„To jsem taky byla," pokrčí rameny. „Byla jsem vděčná, že jsi mi pomohl."
„V ten den by mě nikdy nenapadlo, že o pár měsíců později s tebou budu tančit. Že k tobě budu cítit to, co cítím teď."
„Já..."
„Víš, jak jsme vypouštěli ty lampiony přání?"
„Jasně," přikývne.
„Nikdy jsem ti to neřekl, ale teď nějak cítím, že bych měl. Když jsme je vypustili k obloze a já si měl něco přát, přál jsem si tebe. Přál jsem si tenhle okamžik. Přál jsem si, abys ke mně cítila to, co cítím já k tobě."
„Jeremy..."
„Možná to zní otřepaně, ale je to tak, Jade. Celého jsi mě pohltila. Celá tvá osobnost, tvář a všechno na tobě... Jsi nejlepší člověk, jakého jsem poznal. Miluju tě, Jade."
„Taky tě miluju, Jeremy," rozzáří se a políbí mě. Tělem mi projede vlna něčeho, co neumím popsat. A vlastně ani nechci. Je to něco, čemu rozumím jen já. Já a Jade. Ten pocit je jen náš.