Pod hvězdami

7.KAPITOLA

JADE

Ráno se probudím s úsměvem na tváři. Včerejší večer byl kouzelný. Tyler mě vzal k řece, kde jsme si sedli na deku, jedli hroznový víno a prostě si povídali. Celé hodiny jsme jen mluvili a mluvili. Rozloučili jsme se pouze polibkem na tvář. Upřímně jsem čekala, že se o něco pokusí, ale spletla jsem se. Příjemně mě to překvapilo. S dobrou náladou si umyju vlasy, vyžehlím si je a svážu do culíku. Rty jen přetřu balzámem a na řasy nanesu trochu řasenky. Hledím na sebe do zrcadla a cítím se svěže. To zní trochu jak z těch trapných reklam v televizi, ale já se tak teď opravdu cítím. Obléknu se do svých šťastných černých šatů se vzorem slunečnic, obuju si tenisky a udělám si rychlou snídani. Sice není ani zdaleka tak výborná jako ta od Jeremyho, ale i tak se to dá. Připravená, nachystaná a s dobrou náladu vyjdu z bytu. Zamknu ho ve stejnou chvíli, ve kterou se otevřou dveře od Jeremyho. Neotevřel je ale Jeremy, nýbrž jeho sestra. Zdvořile se na ni pousměju a zamířím ven.
„Ty jsi Jade, že?" zeptá se mě krásná blondýnka. „Já jsem Christine."
„Jeremyho sestra?"
„Správně," přikývne. „Asi je to divný, ale nechtěla bys odpoledne někam zajít? Jsem tu na pár dní a hrozně se tu nudím. Navíc brácha říkal, že jsi tu krátce, tak tu taky asi nemáš moc přátel."
„Proč chceš někam zajít zrovna se mnou?" nechápu.
Christine pokrčí rameny a usměje se. „Brácha tě má rád a já si s bráchovýma kámošema vždycky rozuměla, tak nevím, proč by to u tebe mělo být jinak."
„Tak dobře, proč ne," souhlasím.
„Paráda, tak třeba ve tři tady?" navrhne a já přikývnu. Nastoupím do auta a rozjedu se do školy. Celou cestu přemýšlím nad tím, proč se mnou chce jít Jeremyho sestra ven, ale nic nevymyslím. Třeba se tu vážně jen nudí, což by ani nebylo tak zvláštní, protože já se tu vlastně povětšinu času taky nudím. Zaparkuju na svém obvyklém místě a stále s dobrou náladou zamířím do školy.
„Ahoj, krásko," pozdraví mě Tyler a políbí mě do vlasů. Celá zčervenám, ale on si toho naštěstí nevšímá. „Zajdeme odpoledne zase někam?"
„Promiň, dneska nemůžu. Jdu ven s jednou kámoškou."
„S kámoškou? Ty už tu máš kámošku?" diví se.
„Vlastně jde o Jeremyho sestru. Ráno mě zvala, jestli bych s ní nechtěla odpoledne někam zajít, a já jsem souhlasila."
„Takže máte rande?" zazubí se Tyler.
„Hahaha," protočím očima. „Musím na hodinu, tak se uvidíme později."
„Jasně," přikývne, políbí mě na tvář a zmizí. Sleduju jeho záda a když mi zmizí z dohledu, sama zamířím do školy.

„Jak dlouho už tu bydlíš?" zeptá se mě Christine s úsměvem. Napije se horkého kafe, které nám před chvílí přinesla servírka.
„Jen pár dní."
„A jak se ti tu líbí?" vyptává se dál.
„Hele, upřímně, cítím se trochu jako na výslechu," přiznám nervózně.
Christine na mě pohlédne zářivě modrýma očima a pak se rozesměje. „Díky bohu, říkala jsem si úplně to samý."
Viditelně se mi uleví. „Vážně? Bála jsem se, že tě urazím."
„Vůbec ne," zavrtí hlavou. „Jen jsem nevěděla jak začít."
Napiju se kafe, zakousnu se do sušenky a kývnu, jakože to chápu. „Proč ses vlastně chtěla sejít, Christine?"
„Jak už jsem říkala, nudím se tu. Znám tu akorát pár bráchových přátel a s těma se mi na kafe zrovna nechce, chápeš."
Přikývnu, protože tomu naprosto rozumím. Na bývalé škole jsem taky nerada někam chodila se sportovci. Všichni mi přišli hrozně tupí a arogantní. Jeremy je vlastně první sportovec, co mi přijde fajn. A ještě Tyler, samozřejmě. „Takže jsi mě vytáhla čistě jen kvůli tomu?"
„Měla bych mít snad nějaký jiný důvod?"
S úsměvem zavrtím hlavou. „Jak dlouho se tu chceš zdržet?"
„To záleží na tom, jak mě to tu bude bavit. Chodím na vysokou, kde to nemáme zrovna dvakrát přísné. Na přednášky chodíš kdy se ti chce, když se ti nechce, zkoukneš je online na jejich stránkách. Je to škola mých snů."
„Tak to si vůbec nedovedu představit," zasměju se.
„To já dřív taky ne, ale řeknu ti, že lepší vysoká v LA fakt neexistuje. Jsou tam skvělí profesoři, kteří ti vždycky a ve všem vyjdou vstříc, výuka není těžká, kluci jsou tam sexy," zazubí se.
„Když už jsme u toho, máš kluka?" vyzvídám. O klucích se bavím odjakživa nejraději.
„Nejsem zrovna typ na randění. Spíš preferuju jednorázovky."
„Pane jo," žasnu.
„Jsi překvapená?"
„No, upřímně, vlastně ani ne. Nevypadáš jako typ na vztah."
Christine se zatváří naoko uraženě. „A to jako proč ne?"
„Nevím, prostě celá tvá osobnost, vzhled, chování... prostě nepůsobíš jako vztahový typ."
„Tak to jsem ráda," zazubí se. Pohodí svým blonďatým hárem a pohlédne na barmana za mnou. „Sleduj mě," pobídne mě a já poslechnu. Christine se podepře hlavu rukou, laškovně se usměje a upřeně hezkého kluka za barem pozoruje. Pohrává si s pramínkem vlasů a prostě ho jen sleduje. On z ní nemůže spustit oči. Christine vstane a zamíří za ním. Zaujatě pozoruju její flirtující kreace, díky nimž dostane ani ne za tři minuty papírek s číslem. Spokojeně si přisedne zpátky ke mně.
„Jaká jsem byla?"
„Překvapující," směju se. „Vážně ti ten kluk dal číslo jen tak?"
„Jo," pokrčí rameny. „Tohle dělám každý týden. Je to takový můj únik z reality a taky skvělý na pobavení. Fascinuje mě, jak jsou kluci primitivní. Stačí málo a jsou tvoji."
„Takže se s ním sejdeš?"
„Blázníš? Sice preferuju jednorázovky, ale ne s náhodnýma klukama. Navíc abych byla upřímná, preferuju o něco starší věkovou kategorii. Nemáš ani tušení, jak je takovej třicátník dobrej v posteli."
Vykulím oči, což Christine rozesměje. „Neříkej, že jsi nikdy neměla nic se starším klukem."
„Ale jo."
„A kolik mu bylo?" ptá se nedůvěřivě.
„24," přiznám a ona se opět rozesměje.
„Jade Jade Jade, my dvě spolu zajdeme do baru. Nabalíš si nějakýho staršího chlapa, abys poznala, jak má dobrej sex vypadat," zazubí se.
Zírám na ní jako na zjevení. Jen představa, že bych se vyspala s náhodným chlapem, a ještě k tomu starším, mě děsí.
„Já na tohle moc nejsem," namítám, ale ona si to nedá vymluvit.
„Nemusíš s ním hned spát, jen se s ním seznámíš a uvidíš, co z toho vyplyne."
„Ale..."
„Žádný ale. Dneska večer spolu my dvě jdeme pařit."