Pod hvězdami

6.KAPITOLA

JEREMY

Hotová míchaná vajíčka naservíruju na talíř k nakrájené okurce, pár sherry rajčátkům a žitnému chlebu. Potichu otevřu dveře do ložnice a chvíli jen tak postávám. Pozoruju Jade, jak pravidelně vydechuje a jak jí padají vlasy do očí. Je fakt nádherná. Nikdy jsem si toho nevšiml tak moc jako teď.
„Jeremy?" šeptne a pohlédne na mě unavenýma očima.
„Dobré ráno," pousměju se.
„Co se včera stalo?" ptá se zmateně. Zvedne se z postele a složí peřinu. Pohlédne na sebe a znatelně si oddechne, když uvidí stejné šaty jako měla včera.
„Usnula jsi mi v náručí a já tě uložil do postele. Spal jsem na gauči."
„Proč jsi nešel k sobě?" ptá se dál.
„Protože mi bylo jasný, že budeš zmatená. Navíc jsem ti chtěl udělat snídani."
Pohlédne na mě s dojatým výrazem. „Tys mi udělal snídani?"
„Jo, udělal," přikývnu s úsměvem a pobídnu ji, aby šla do kuchyně. Posadí se ke stolu a vloží do úst sousto teplých vajíček.
„Pane bože, kde ses naučil takhle vařit?"
„Máma je šéfkuchařka," objasním.
„Tak to dává smysl," zasměje se a jí dál. Pozoruju, jak jí jídlo z talíře rychle mizí. Jsem rád, že jí chutná. Řekl bych, že mě překvapuje jak moc, ale to bych lhal. O svých kuchařských schopnostech jsem obeznámen a nebojím se říct, že jsem ve vaření skvělej.
„Chtěl bych ti vysvětlit to včerejší odpoledne," začnu. Jade zvedne hlavu od talíře a zavrtí hlavou.
„To je v pohodě, já to chápu."
„Co chápeš?"
„Vyrušila jsem tě od rande," pokrčí rameny a pokračuje v jídle, jako by se nechumelilo.
„A to je právě to, co ti chci objasnit. Ta holka, cos včera viděla, není moje přítelkyně, nýbrž sestra."
Jade na mě upře svoje hnědé oči a usměje se. „Tak dobře."

Po snídani mě vyprovodí ke dveřím. „Ještě jednou děkuju za všechno. První den ve škole, pak ten bar, alkohol, bylo toho na mě prostě moc. Konečně jsem si uvědomila, že jsem v novém městě, a nějak to na mě všechno padlo."
„Nemusíš mi děkovat, Jade. Prostě jsi někoho potřebovala."
„Proč jsi vlastně přišel, Jeremy? Skoro se neznáme," zkonstatuje. A má pravdu. Téměř se neznáme, ale já mám už od prvního dne pocit, že se známe věky. Povídá se mi s ní tak lehce, konverzace plyne prakticky sama. Už jsem si zvykl na její bezelstný úsměv a jiskru v očích.
„Protože jsem chtěl."
A s tím zmizím ze dveří. Vejdu k sobě do bytu a přivítám se s Christine, která kouká na Netflix. „Kam jsi včera tak zmizel?" zeptá se mě, ale pohled od televize neodtrhne.
„Šel jsem domů."
„Šel jsi za tou tmavovláskou ze včera, viď? Máš s ní něco?" vyzvídá už s pohledem upřeným na mě. V ložnici se převléknu do domácího oblečení a přisednu si k ní.
„Jsme jen kamarádi."
„Kamarádi, co jsou rádi nahý?"
„Ježiš, Christine, přestaň!" okřiknu jí. Ona se zasměje a dál věnuje pozornost seriálu. Já sice na obrazovku koukám taky, ale nedávám pozor. Myslím na Jade s uslzenou tváří a s nevinným výrazem dnes ráno. Děsí mě, že jsme si tak blízcí, i když se známe jen tři dny. A děsí mě, že mi na ní začínat tak záležet.
Chris: Stojím venku, jdem ven.
Tohle je přesně Chrisova specialita. Prostě mi něco oznámí bez toho, aniž by se mě zeptal.
„Jdu s Chrisem ven," oznámím Christine, která jen přikývne a dál upoutaně hledí na televizi. Nikdy jsem jí neviděl něčím tak uchvácenou. Vyměním tepláky za kraťasy a vyběhnu ven.
„Nazdar," pozdraví mě Chris a bok po boku zamíříme pryč. „Kam jsi včera zmizel?"
„Nudil jsem se, tak jsem šel domů. Víš, že na tyhle akce moc nejsem."
„Ale včera byla Španělská noc! Tyhle akce miluješ," namítne.
„Musíš se v tom tak pitvat? Není jedno, kam jsem šel?" Snažím se z toho vybruslit, protože je mi jasný, co by následovalo, kdybych mu řekl pravý důvod, proč jsem odešel.
„Ha! Už to mám!"
„Co máš?" nechápu.
„Je v tom nějaká holka!" zajásá Chris, jak kdyby vyhrál jackpot. „Už jsem tě neviděl s holkou aspoň rok."
„Žádná holka v tom není a už mě přestaň vyslýchat," odseknu.
Chris se zamračí, ale nechá to být. Zavede mě na basketbalový hřiště, kde už se z dálky ozývá hlasitý smích. Občas si chodíme s klukama jen tak zahrát, abychom se odreagovali. Po stranách postávají holky, stejně jako obvykle. Kluci je vždycky přitáhnou, aby obdivovaly, jak jsou dobří.
„Ahoj, Jeremy," pozdraví mě Naomi s koketním úsměvem.
„Čau," odpálkuju ji a jdu dál. Ona to ale jen tak nenechá. To by nebyla ona.
„Jdeš večer k Bobovi?" Nahodí další úsměv a odhodí si vlasy na stranu.
„Ne," odpoví stroze.
„A co kdybychom šli místo k Bobovi k tobě?" vtírá se dál. Nesnáším ji. Vážně ji bytostně nesnáším.
„Naomi," oslovím ji klidně. Postavím ji proti sobě a pohlédnu jí do studánkově modrých očí. Je krásná, to popřít nemůžu, ale její povaha mě ani trochu nepřitahuje. „Já nemám zájem."
„Cože nemáš?"
„Nemám o tebe zájem," zopakuju. Jí ale úsměv z tváře nezmizí. Zastrčí si pramen vlasů za ucho a přiblíží se k tomu mému.
„Jednou mi podlehneš, Jeremy Scotte," zašeptá a zmizí v davu svých příznivkyň. Pousměju se nad jejím sebevědomím a jistotou a přifařím se zpátky ke klukům. Rozdělíme se na dva týmy a začneme hrát. Mně to jako obvykle jde, v basketu jsem fakt dobrej. V půlce hry si sundám tričko, jelikož jsem spocenej jak prase. Moc jsem to ale nedomyslel, protože holky se z toho můžou zbláznit. Zbytek týmu si odloží svrchní oděv chvíli po mně a ani to se neobejde bez bouřlivého nadšení ženského osazenstva. Náš tým vyhraje a všichni se rozprchneme pryč. S Chrisem a Maddie, což je Chrisův dnešní objev, zamíříme do nedaleké restaurace. Objednáme si dohromady mísu kuřecích křidýlek a hranolky.
„Hráli jste fakt skvěle," ohodnotí Maddie náš výkon.
„Docela to ušlo. Příště musíme doladit přihrávky."
„Mluv sám za sebe," zasměju se a napije se studeného piva. Miluju pořádně vychlazené pivo v tyhle teplé dny. „A co vlastně děláš ty, Maddie?" zeptám se jí zdvořile.
„Hraju na klavír a zpívám, jinak nic zvláštního," pokrčí rameny.
„Mně to teda přijde dost zajímavý," pousměju se a strčím si do pusy pár hranolek. „Moje ségra taky dřív hrála na klavír. Vždycky jsem to miloval."
„Taky se mi to líbí," připojí se Chris. „Jsi první holka, co znám a hraje na klavír. Zahraješ mi někdy?"
„Jasně," přikývne potěšeně. Je poznat, že se jí líbí jeho zájem. Maddie vypadá jako vážně hodná holka. Už v jejím zájmu doufám, že se do Chrise nezamiluje. Chris totiž nemá ve zvyku vydržet s holkou dýl jak dva týdny.

Druhý den se mi do školy vůbec nechce vstávat. Včerejší volno se mi tak líbilo, že bych ho prodloužil ještě na dnešek. Dám si rychlou sprchu, vyčistím si zuby, sním suchý rohlík, jelikož dneska nemám úplně chuť tvořit něco zajímavějšího, a převlíknu se. Do školy jako obvykle dorazím s menším zpožděním, ale na to jsou u mě profesoři už zvyklí. Přednášky vnímám tak z poloviny, protože během nich myslím jen ta, kdy už skončí. Většinou mě škola celkem baví, ale občas mám dny, kdy bych nejradši jen ležel doma a koukal na telku. A ten den je dneska. Po škole se nechám Chrisem přemluvit, že s nima večer zajdu na chvíli k Bobovi, za což se celé odpoledne nenávidím, protože se mi tam hrozně nechce. Jenže poslední dobou s ním netrávím moc času a musím uznat, že mi to celkem chybí. Ještě než vyjdu směrem k baru, zaťukám na Jadiny dveře. Otevře mi v dlouhých světle modrých džínech, černém tílku nad pupík a na vysokých podpatcích.
„Ahoj!" pozdraví mě s úsměvem. „Co tu děláš?"
„Přišel jsem se tě jen zeptat, jestli nechceš zajít k Bobovi, ale vypadá to, že už plány máš." Znovu si prohlédnu její oblečení a pohlédnu jí do očí.
„Tyler mě pozval na rande," řekne s klidným hlasem. „Ale jestli chceš, můžu to klidně zrušit a jít s tebou k Bobovi," navrhne mi.
Hledím jí do očí a část mě je zklamaná. „To je v pohodě," řeknu s falešným úsměvem. „Užij si to."
Jade svraští obočí a zatváří se lítostivě. „Neděje se něco, Jere?"
„Jen už musím jít," odvětím a rychle zmizím z domu. Nevím, proč mi tak vadí, že jde Jade na rande, ale nějak ze sebe nemůžu celý večer setřást ten divný pocit na hrudi. Po třech hodinách se sbalím a bez rozloučení z baru vypadnu. Nemám náladu pít ani se bavit. Divím se, že jsem tam vůbec vydržel tak dlouho. Když ale zabočím do naší ulice, spatřím Jade s Tylerem. Zůstanu za rohem, aby mě neviděli. Nic sice neslyším, ale poznám, že se loučí. Jade se vytáhne na špičky a políbí Tylera na tvář. Pak se otočí a vejde do domu. Nemůžu si nevšimnout Tylerova spokojeného výrazu, když odchází. A ten pocit na hrudi je tu znovu.