Pod hvězdami

EPILOG

JADE
o 6 let později

„Jsi si jistá, že ses rozhodla správně?" ptám se pochybovačně Jessicy. „Nemyslím, že je dobrej nápad ji tam nechat chodit."
„Už je jí 6, Jade. Mohla bych jí dát trochu volnosti a jít na oslavu narozenin kamarádky, kde budou i dospělí, není nic nebezpečnýho, ne?"
„Bavíme se o tvojí dceři, Jess. Ta byla vždycky dost potrhlá," pokrčím rameny. Z dětského pokoje se ozve hlasitý brekot. S povzdechem se tam rozběhnu a zvednu svou půlroční dcerku do náruče. Strčím jí zpátky do pusinky dudlík a ona ho začne cumlat. Dojdu s ní do obýváku a posadím se zpátky na pohovku.
„Co vlastně Sean? Ozval se ti?"
„Od rozvodu ne," zavrtím hlavou. „Ani s Emmou se nechce vídat."
„Nechápu, že sis takovýho kreténa vůbec mohla vzít a udělat si s ním dítě. Už od začátku jsem ti říkala, že to není správný rozhodnutí," zavrtí hlavou.
„Děláš, jak kdybys ty byla královna správných rozhodnutí. Udělala sis dítě s chlapem někde v baru," namítnu a Jess se uchechtne.
„Věděla jsem, že to vytáhneš."
„Naběhla sis," pokrčím rameny a obě se rozesmějeme. „Je neskutečný, že už máš šestiletou dceru."
„Většina lidí ve 28 tak starý dítě nemá, co?" podotkne.
„Ale zase být mladá máma není špatný. Aspoň jste si bližší."
Jess přikývne a dopije sklenku vína. „Jenže je těžký najít hranici mezi přátelstvím a mateřstvím, víš? Chci, abychom měly přátelský vztah, ale jakmile jí něco zakážu, naštve se a týden se mnou nemluví."
„Holt je paličatá jako její máma," usměju se. „Máte krásnej vztah, Jess."
„Já vím," uculí se a pohladí Emmičku po vláskách.
„A jak se vlastně mají Jane s Jackie? Už jsem s nima dlouho nemluvila."
„Jane je plnohodnotná matka v domácnosti, Tom se Simonem jí dávají zabrat," zasměje se. „A Jackie je prostě Jackie. Užívá si života a že by se chystala usadit, to opravdu nehrozí."
„Musím jim zavolat, už mi obě hrozně chybí," povzdechnu si.
„A víš koho jsem nedávno potkala?"
„Koho?" vyzvídám.
„Tylera."
„Tylera?" tápu, když mi svitne. „Mýho Tylera z vejšky?" vykulím oči.
Jess s úsměvem přikývne. „Pracuje v mezinárodní počítačový firmě a nedávno se zasnoubil. Vypadalo to, že je šťastnej."
Při vzpomínce na Tylera se rozzářím. Od promoce jsem ho neviděla a vzpomněla jsem si na něj jen párkrát, když jsem měla nostalgickou chvilku. Na vysoký tvořil velkou část mého života a když si vzpomenu, jak moc jsem mu ublížila, jsem ráda, že teď našel štěstí.
„Jsem ráda, že je spokojený," řeknu upřímně.
„Prý měli před pár měsíci sraz s hokejovým týmem."
Vím přesně, na co tím naráží. „Viděl se s ním, že jo?"
Jess přikývne. „Prý se po dvou letech vztahu s Naomi rozešli. S nikým nechodí, Jade."
„A co s tím mám jako dělat?"
Jess na mě pohlédne takovým tím pohledem, pod kterým vím přesně, co se skrývá. „Myslíš na něj někdy?"
Pohlédnu na zeď nad pohovkou a zaměřím se na fotku s Jeremym. Objímá mě zezadu a tiskne mi pusu na tvář. Já jsem rozzářená a neskutečně šťastná.
„Někdy," přiznám. „Ty vzpomínky mě ale vždycky rozesmutní, tak se jim snažím vyhýbat."
„Nedávno jsem o něm přemýšlela. Víš, o tom, jaký jste měli vztah. Byl to jedinej kluk, se kterým jsi chodila a který za něco stál."
„Já vím," pokrčím rameny. „Jenže Jeremy je minulost. Nezbývá mi nic než žít život, který jsem si zvolila, když jsme se tenkrát rozešli. Neklapalo by to, Jess. Oba jsme to věděli, jelikož tomu všechno nasvědčovalo. Nikdy jsme se nesešli ve správný čas."
„Jen si říkám, že je to škoda. Představ si, jaký bys teď mohla mít život."
„Ale neměla bych Emmu," namítnu. „To je jediná dobrá věc, která se mi kdy stala a za kterou bych nic nevyměnila."

Když Jess odjede, už se stmívá. Rychle Emmu vykoupu a uložím ji do postýlky. Dívám se na ni, když usíná, a přináší mi to jakýsi vnitřní klid.
Potichu zavřu dveře od pokojíčku a položím se do horké vany plné bublinek. Zavřu oči a vybavím si Jeremyho tvář. Jak se usmívá, jak mě objímá, jak mě líbá. Jess měla pravdu. Byl to nejlepší kluk, se kterým jsem kdy chodila. Bohužel jsme se ale potkali moc brzo. Nebyla jsem připravená na vážný vztah a život nám, jak se říká, házel klacky pod nohy. Stalo se toho tolik, tolik špatného, že to prostě nemohlo vydržet. Ráda na ty časy ale vzpomínám.
Vzpomenu si na tu noc, kdy jsme vypouštěli lampiony. Bylo to chvíli potom, co jsem se rozešla s Tylerem, protože jsem věděla, že miluju Jeremyho. Když jsme stáli naproti sobě a měli jsme si něco přát, nevěděla jsem, co bych si měla přát. To, co jsem si přála, se mi totiž splnilo.
Byla jsem tam, s Jeremym, zamilovaná a šťastná jako nikdy dřív. Přála jsem si, aby to vydrželo. Aby ten pocit přetrval. A i když jsme se rozešli a já se vdala a měla dítě s jiným, ten pocit ve mně nikdy neumřel. Cítím tu radost, kterou jsem tam tenkrát cítila, jako by to bylo včera. Všechny ty pocity jsou tak skutečné, že mě i o šest let později pořád hřejí na srdci. Určitá část mě ho bude vždycky milovat, i když vím, že už ho nikdy neuvidím. Byl mou první opravdovou láskou. Jedinou stálostí ve světě plném chaosu.

Druhý den ráno zajedus malou za Jess. Emmu nechám u ní, jelikož jsme se dohodly, že mi ji dneskapohlídá. Potřebuju nakoupit a zařídit pár dalších věcí, což bych s ročnímdítětem nezvládla.
„Děkuju ti moc, Jess. Jsi zlatíčko."
„V pohodě, prosím tě. To je samozřejmost," usměje se a chytne Emmu za prstíček.Emmička se zachechtá. „Všechno zvládneme."
„Okolo čtvrtý tu jsem jako na koni," slíbím.
„Nespěchej," uklidní mě.
Nasednu zpátky do auta a zamířím do supermarketu. V rádiu začne hrátpísnička When you're gone od Avril Lavigne. Vzpomenu si na ten večer,kdy jsem to zpívala u Boba. Kdy jsem vyznala Jeremymu svoje city. Od tohovečera se všechno změnilo. Změnilo k lepšímu. V ten moment jsem bylašťastná a i když jsem tím dvěma lidem zlomila srdce, udělala bych to znovu. Asijsem sobecká, ale to štěstí, které jsem od toho dne prožívala, bych nikdy zanic nevyměnila. Stálo za všechna příkoří.
Místo supermarketu nečekaně skončím úplně jinde. Nevím, jestli jsem bylav transu nebo co, ale zaparkuju před domem, kde jsem bydlela, když jsem sepřistěhovala do LA.
Vystoupím z auta a rozhlédnu se kolem. Nikoho nespatřím. Je tu jenpříjemné ticho, stromy a prašná cesta. A někdo, kdo se náhle zjeví zpoza domu.
Objeví se tu nečekaně a mně se rozbuší srdce. Nevidí mě, drží v rucenějaký časopis a věnuje mu plnou pozornost. Kráčí klidně, přímo naproti mně.Pár metrů přede mnou ale zvedne hlavu. Zírá na mě se stejným údivem, jaký jsempřed pár vteřinami měla já. Zastaví se dva metry ode mě a prostě se na mě jendívá.
Změnil se. Vlasy má delší, ale ve stejném sestřihu. Působí vyšší, moudřejší avyspělejší. Ale i když vypadá jinak, oči má pořád stejné. Pořád stejně laskavéa milující. A pak se usměje.
A v ten moment mi dojde, že tohle je ono. Nejela jsem sem náhodou. Doposudjsem na osud nevěřila, ale tohle nemohla být náhoda. Osud se nám rozhodl dátdruhou šanci. Abychom se mohli znovu poznat a tentokrát udělat všechno správně.Abychom se do sebe mohli znovu zamilovat.
„Ahoj, Jade."
Srdce mi buší jako o závod.
„Ahoj, Jeremy."

Tak a je to! Doufám, že se Vám nový příběh líbil tak jako mně, protože já jsem si jeho psaní nesmírně užila. Budu ráda za každý Váš ohlas nebo připomínku.
Děkuju!