Pod hvězdami

34.KAPITOLA

JEREMY

Posadím se na pohovku vedle Chrise. „Kde máš Maddie?"
„Rodinná večeře," objasní. „Co Jade?"
„Ani nevím, poslední dobou je nějaká divná. Asi je na nervy z toho Tylera."
Chris si povzdychne a kopne do sebe panáka. „Furt jí nedal pokoj, jo?"
Zavrtím hlavou. „Nechápu, čemu nerozumí na tom, že chodí se mnou."
„Tomu se říká chlapská hrdost, kámo," pokrčí rameny. „Kdyby mě Mads opustila kvůli jinýmu, asi by se mi to taky nelíbilo."
„Ale snažit se o ní, i když ti dá jasně najevo, že už tě prostě nechce? To normální fakt není," namítnu.
„Fajn, to máš asi pravdu," uzná. „Možná by se mu ulevilo, kdyby ti prostě rozbil hubu."
„Tak dík," zasměju se a zvednu se, abych si došel pro pivo. U baru si na chvíli sednu a koukám do plného lokálu. Většina lidí tančí, jiní posedávají a jen tak kecají. Občas bych si přál být stejně bezstarostný jako oni. S Jade v poslední době není vůbec rozumná řeč. Většinou se vymluví na bolest hlavy nebo na absenci dobré nálady. Jen při pokusu ji obejmout se odtahuje. Jako by se mě štítila a já nechápu proč. Prý o nic nejde, ale už ji nějakou dobu znám a vím, že se něco děje. Jenže jak to z ní mám dostat, když se přede mnou uzavírá? Když se uzavírá před celým světem?
Vrátím se s pivem zpátky ke stolu, kde už sedí i Tyler. Kouká na mě, jako by se vůbec nic nedělo. Jako by mi vůbec nedělal do holky. Nikdy jsem nebyl typ člověka, co má chuť někoho praštit. V tenhle moment jsem se jím ale na chvíli stal.
„Nějak mě přešla chuť se bavit," řeknu Chrisovi s pohledem na Tylera.
„Ale no tak, Jeremy, přece se jím nenecháš vytočit..."
Tyler se arogantně zazubí a já se naprosto nečekaně a v návalu vzteku natáhnu přes stůl a jednu mu vrazím. Křeslo se s ním obrátí a on spadne na zem. Kopnu do sebe Chrisova panáka a s lepším pocitem bar opustím. Posadím se za volant, i když bych neměl, a rozjedu se tam, kde je mi nejlíp.
„Ahoj, Jade," pousměju se, když mi otevře v pyžamu a v copánkách. Posadíme se na pohovku a ona si mi opře hlavu o rameno.
„Chceš o tom mluvit?" zeptá se mě s klidem.
„Ne," odpovím. „A ty?"
Jade zavrtí hlavou a oba jen hledíme do prázdna. Oba máme zjevně o čem přemýšlet.

Ráno se probudím s pocitem vnitřní vyrovnanosti. Je sobota, můj nejoblíbenější den v týdnu. Udělám rychle těsto na palačinky a když je dosmažím, ozve se ťukání na dveře.
„Jade?" volá někdo za nimi. „No tak, otevři mi," naléhá.
Dojdu ke dveřím a otevřu je. Stojí v nich jakýsi blonďák s chlapeckým kukučem a zarmouceným výrazem.
„Jeremy, správně?"
„Odkud znáš moje jméno?" nechápu.
„Jade mi ho řekla," řekne s klidem. Jako by to snad bylo normální.
„Cože? Odkud vůbec znáš Jade?" tápu.
V tom se Jade objeví nahoře nad schody. „Jarede?" osloví ho s vyjukaným výrazem ve tváři.
„Poví mi někdo, co se tu do háje děje?"
Jade seběhne schody a postaví se těsně vedle mě. „To je Jared. Seznámili jsme se před pár týdny náhodou na pláži."
„A proč jsi mi to neřekla už dřív?"
„Nepřišlo mi to důležitý," pokrčí rameny. „Je to jen kámoš."
„A jak by se tobě líbilo, kdyby na moje dveře najednou začala bušit nějaká holka a hledala by mě? Asi by se ti to moc nelíbilo, nemám pravdu?"
„Promiň, Jere," omluví se upřímně. „Ještě nejsem zvyklá, že bych se měla někomu svěřovat naprosto se vším."
„Takže jste prostě jen kámoši?" zeptám se podezíravě.
„Jasně," odpoví mi Jared. „Jade jasně vytyčila hranice."
„Takže, no, chceš zůstat na snídani?" navrhnu mu umučeně.
„Vlastně mám docela naspěch, jen jsem chtěl dát rychlou řeč s Jade, ale to počká. Snídani dáme příště."
„Čau, Jarede," rozloučí se s ním Jade a on zmizí ze dveří.
„Co to mělo znamenat?" vyjedu na ni. „Máš víc kámošů, který neznám?"
„Ne ježiš! To, že spolu chodíme, neznamená, že nemůžu mít přátele, Jeremy."
„To já netvrdím, jen říkám, že jsi mi o něm mohla říct."
Jade kývne a kousne si do jedné palačinky. „Já vím a omluvila jsem se ti."
„No dobře," vzdám to a plácnu sebou na pohovku s talířem plným palačinek.
„Hele včera jsem se tě na to nechtěla ptát, ale co se večer stalo? Vypadal jsi rozrušeně."
Pohlédnu jí do očí, když se posadí vedle mě. „Praštil jsem Tylera," přiznám.
Jade vykulí oči hrůzou. „Cože jsi?"
„Koledoval si o to, Jade! Choval se tak arogantně, jako by byl králem lidstva."
„Takhle jsi mu ale jen dal najevo, že se mezi nás dostává! Bude si myslet, že má šanci, když ho budeš na potkání mlátit, Jeremy!"
„Já..."
„Jsi to posral," pokrčí rameny. „Teď nemám náladu to řešit. Asi bys měl jít."
„To mě jako vyhazuješ?"
„Nevyhazuju," zavrtí hlavou. „Jen tě žádám, abys mě nechal o samotě."
„Fajn," prsknu. Zvednu se z gauče a bouchnu za sebou dveřmi. Zjevně ani to, že je sobota, nezaručí krásnej den.