Pod hvězdami

11.KAPITOLA

JADE

„Moc bych tě chtěl políbit."
Rozpustím si vlasy a odlíčím se.
„Moc bych tě chtěl políbit."
Hledím na sebe do zrcadla a všechny ty myšlenky na dnešní večer mi zahlcují mozek.
„Moc bych tě chtěl políbit."
Proč to řekl? Bylo to jen kouzlo okamžiku, kdy jsme leželi na dece a hleděli na nebe plné hvězd? Nebo v tom je něco víc? Chtěl to udělat už dřív? Nevím, co si o tom myslet.
„Moc bych tě chtěl políbit."
Vždyť jsme přece kamarádi, ne? Kamarádi by tohle chtít neměli. Ani jeden z nich. Děsí mě, že mě chtěl políbit. Co mě ale děsí víc je, že já to chtěla taky.
Převléknu se do pyžama, spletu si vlasy do dvou copů a položím se do postele. Koukám do stropu a přehrávám si tu scénu pořád dokola. Kdybych bývala vydražila Tylera, nic z toho by se nestalo. Určitě bych si to užila a i když bych měla špatný pocit, že jsem se Jeremymu neomluvila, bylo by to lepší než to, co jsem prožila. Nebo ne? Nevím. Nevím, co si mám myslet. Všechno mě to tak zaskočilo, že jsem nevěděla co říct. Prostě jsem odešla a nechala ho tam jen tak postávat. Vím, že se mu nemůžu vyhýbat a ani bych to nechtěla, ale nevím, jak s ním mám po tomhle mluvit. Už se k němu nebudu moct chovat stejně jako včera. Celý ten večer bude mezi námi viset jako nechtěný host.
V jedenáct večer, když už skoro spím, někdo zazvoní. Celá se třesu, když jdu ke dveřím. Čekám, že za nimi bude Jeremy, ale je to Tyler.
„Tylere? Co tu děláš?"
Tyler se vecpe dovnitř a hledí na mě se zjevným naštváním. „Před chvílí mi skončilo rande."
„Moc se omlouvám," vzdychnu. „Chtěla jsem vydražit tebe, ale musela jsem si s Jeremym o něčem promluvit."
„A to jsi jako nemohla udělat zítra? Připravil jsem pro nás krásný večer, který jsem musel strávit s roztleskávačkou. Všem klukům jsem navykládal, že mě vydražíš, a ty pak vydražíš jeho? Víš jak trapně jsem se cítil, když se vrátil do šatny a hrdě nám sdělil, že jsi ho vydražila ty?" ječí.
„Promiň, Tylere, vážně se moc omlouvám."
„Jaký to bylo, co?" odfrkne.
„Ježiš, nech toho. Nic se nestalo, spolu můžeme jít na rande kdykoli jindy."
Snažím se ho uklidnit, ale zbytečně. „Víš co? Na žádný rande už ani jít nechci," prohlásí a zmizí z bytu stejně rychle, jako se objevil.
S povzdychnutím se vrátím zpátky do ložnice a po chvíli usnu.

Je pravda, že mě většinou škola baví, ale dneska tomu tak opravdu není. Celé dopoledne jsem se snažila promluvit si s Jeremym, ale vůbec jsem ho tu neviděla. Nevím, jestli je to tím, že se až moc dobře skrývá, nebo že tu prostě není. Tyler mi při každém očním kontaktu nevěnuje nic než naštvaný pohled, což mi na náladě taky zrovna nepřidává. S obědem, který se skládá z kuřecího sendviče a zeleninového salátu, co jsem si udělala doma, se posadím před školu k velkému stromu. Kolem školy je pár o samotě stojících stromů, u kterých většinou posedávají skupinky lidí, co jí nebo si jen povídají. Já posedávám sama, ale ani mi to nijak nevadí. Aspoň mám klid na přemýšlení.
„Můžu si přisednout?" ozve se najednou někde zpoza mě. Otočím se a zamžourám do tváře krátkovlasé tmavovlásky s brýlemi.
„Jasně," přikývnu s úsměvem a ona se posadí kousek ode mě.
„Ty jsi tu nová, viď?" zeptá se mě a vyndá si z tašky sáček s obědem. Vyndá si krabičku se salátem a pustí se do toho.
„Pár dní," přikývnu.
„Jak se ti tu líbí?" vyzvídá.
„Jde to," pokrčím rameny. „Jsem tu jen krátce, tak to nemůžu ještě úplně posoudit."
„Všimla jsem si, že se vídáš s hokejistama," prohodí.
„Cože?" nechápu.
„Viděla jsem tě mluvit s Tylerem a Jeremym."
„No a?"
„No nic, jen by mě zajímalo, jak jsi to dokázala."
„Co jak jsem dokázala?" Pořád tápu v temnotách.
„Chodím sem už rok a mám pocit, že jsem pro všechny neviditelná. Ty jsi tu pár dní a už se znáš s nejpopulárnějšíma klukama na škole."
„To nemáš žádný kamarády?" ptám se překvapeně. Neznám moc lidí bez přátel.
„Ale jo, bavím se s pár lidmi z šachovýho kroužku, ale to nejsou zrovna lidi, se kterýma bych si přála se bavit."
„Takže chceš radu, jak se seznámit s těma oblíbenějšíma?"
„Přesně," přikývne a ukousne si obří kousek jablka, které si před chvílí vyndala z batohu.
„Myslím, že na to by ses měla zeptat někoho jinýho. Seznámila jsem se s nima náhodou, nesnažila jsem se o to."
„Asi si musíš myslet, že jsem dost divná, co? Přijdu za cizí holkou a vyzvídám, jak se dostat do té lepší společnosti," zavrtí nad sebou hlavou. „Jsem hloupá, že?"
„Ale nejsi hloupá," snažím se jí uklidnit, ale ona vypadá jako uzlíček neštěstí.
„Promiň, že jsem tě obtěžovala," šeptne a zvedne se. Sbalí si věci a dá se na odchod.
„Počkej!" zavolám na ni a ona se zastaví. „Vrať se," pobídnu ji a ona mě poslechne. Posadí se zpátky na svoje místo a hledí na mě smutnýma očima.
„Máš teď nějaké přednášky?"
„Dneska už ne, proč?"
„Mohla bys zajít na chvíli ke mně, možná vím, jak ti pomoct," pousměju se.
„Fakt?" rozzáří se.
„Fakt," přikývnu. „Jak se vůbec jmenuješ?"
„Grace," představí se.
„Jade."
„Já vím," pokrčí rameny.
Zvednu se ze země, vyhodím obal od oběda a spolu s Grace zamíříme k mému autu. Grace se posadí vedle mě a celou cestu kouká z okna a poklepává nohou do rytmu písničky. Ani vlastně nevím, proč jsem jí tu pomoc nabídla. Ani vlastně nevím jak jí pomoct. Vůbec jí neznám, třeba je to sériová vražedkyně a chce mě někde podřezat a pohodit v lese, ale něco mi říká, že je to dobrá holka. Je mi jí docela líto. Chci jí pomoct. Zaparkuju před domem na svém obvyklém místě a když vystoupíme z auta, z domu zrovna vyjde Jeremy. Hledíme na sebe, jako bychom viděli ducha.
„Počkáš vevnitř?" poprosím Grace a ona přikývne. Jeremy si naloží něco do auta a než mi stihne utéct, rychle k němu doběhnu.
„Můžeme si, prosím, promluvit?" žadoním.
„Vezu ségru na letiště," namítne.
„Nemáš ani pět minut?"
Jeremy se rozhlédne kolem sebe, podívá se na hodinky a nakonec svolí. „O čem si chceš promluvit, Jade?"
„Moc dobře víš o čem."
„Chtěl jsem tě políbit, ty jsi mě odmítla. Na tom není co k diskutování."
„To teda je, Jeremy! Začali jsme být kamarádi, jsi můj nejbližší člověk v tomhle městě a nechci o tebe přijít," vzdychnu.
Jeremy na mě pohlédne smutnýma očima a povzdychne si. „Myslel jsem... doufal jsem, že když jsi vydražila mě, třeba to mělo nějaký důvod... ty ses mi ale chtěla jenom omluvit."
„Promiň, Jeremy," povzdychnu si.
„Staly se mi už horší věci, v klidu."
„Takže budeme kamarádi?"
„To už asi nepůjde," zavrtí hlavou. „Odjíždím s Christine na pár dní za našima. Potřebuju si trochu pročistit hlavu a urovnat si to. Pak si promluvíme."
„Co je pár dní? Týden? Dva?"
„Já nevím, Jade. Už opravdu musím jít a na tebe čeká kamarádka. Jestli se chceš rozloučit s Chris, je ještě v bytě."
„Dobře."
„Měj se hezky, Jade."
„Ty taky, Jeremy."