Jelikož se mi do psaní tohoto nechtělo...tak nasledující část napsala Verva_girl která mě k tomuhle tématu už dlouho přemlouvala..tak ji alespoň dejte follow😂💕
~~~~~
Pohled Niky
"Niky teď se tě budu ptát na otázky ano? Ničeho se neboj. Je to naprosto normální a přirozená věc" usmála se na mě mile doktorka. Stejně jsem to nechtěla. Bála jsem se.
"Pohlavní styk jsi už měla?"
No tak na tohle odpovídat teda nebudu. Vůbec jí neznám. A hned se jí mám svěřovat? No neexistuje.
"Niky odpověz" pošťouchl mě Harry
"Emmmm. Ne neměla" zastyděla jsem se
"Menstruaci máš pravidelnou?" Pane bože co mi to dává za otázky?
"Em více méně ano" už teď proklínám Harryho že jsem tady
"A poslední otázka. Bolesti břicha při menstruaci. Nebo po menstruaci?"
"Občas mě bolí břicho když mám menstruaci. Jinak moc ne" to bych měla a teď bych mohla jít domů už ne?
"Tak se přesuneme na vyšetření. Čím dřív se na to pustíme tím dřív to bude hotové" usměje se na mě mile a zvedne se od psacího stolu.
Harry mě postaví a pošťouchne ať jdu a chystá se na odchod z ordinace.
"Harry?! Kam jdeš?" Podívám se na něj s prosbou v očích ať mě tu nenechává
"No já jsem vám tu chtěl nechat soukromí. Přeci jen. Jsem kluk a ty jsi holka. Navíc jsem tvůj táta. Tak nevím jestli chceš abych tu byl. Navíc aby s tím souhlasila paní doktorka" na konci věty kývl směrem k doktorce a ta přikývla "samozřejmě že mi to vadit nebude. Pacientkám se snažíme vyhovět v jejich přáních a pokud si tady Niky přeje tak tady můžete zůstat jako její podpora" domluvila doktorka dlouhý monolog a Harry se rozešel ke mně a objal mě "Niky neklepej se. Buď v klidu. Nic se neděje ano?" Stále mě pevně držel v objetí ale pomalu mě začal pouštět a oddalovat ode mě. "Tak Niky teď tě poprosím aby sis sundala kalhoty a spodní prádlo a lehla si na křeslo. Podíváme se na tebe ano?" Chvíli jsem váhala ale nakonec jsem doktorku poslechla a šla si za plentu si sundat kalhoty a spodní prádlo. Doktorka mi podala jakousi jednorázovou sukni kterou jsem si mohla vzít na sebe abych se necítila tak trapně. Vzala jsem si jí na sebe a vyšla zpoza plenty. "Tak pojď Niky. Lehni si sem na křeslo a nohy dej sem do těchto držáků" naváděla mě ta doktorka a já nevěděla jestli tam jít nebo ne. Koukla jsem se na Harryho a ten na mě kývl na náznak ať tam jdu a lehnu si. "Niky nebude to ani 10 minut s budeš to mít za sebou uvidíš." Řekl mi Harry a doktorka jen kývla na souhlas. Lehla jsem si na křeslo a nohy dala přesně do držáků jak chtěla. Harry stál u mojí hlavy a držel mě za ruku kterou jemně hladil palcem na náznak že je tu se mnou a aby mě uklidnil. Břicho mě bolelo tak že jsem už ani neprotestovala. Doktorka si sedla na jakousi židličku která byla před křeslem. Natáhla si rukavice a koukla na mě "můžeme?" Jen jsem kývla a Harry se na mě pyšně podíval. Sama se divím že nijak neprotestuju. Přeci jen. Je to pro moje zdraví. A Harry bude šťastný že mě nebude bolet břicho. "Niky teď do tebe pomalu zasunu prst ano? Neboj budu opatrná a použiji dostatek gelu aby to nebolelo. Jen v klidu lež a koukej na strop. Třeba si něco představuj. Jen nezvedej hlavu a zbytečně nezatínej svaly. Pak by to mohlo a já bych ti mohla natrhnout panenskou blánu" mrkla na mě. Nechala jsem jí. Pomalu do mě zasunula prst a různě s ním hýbala. Dala mi druhou ruku na břicho a začala ho různě prohmatávat. Po chvíli ze mě prst vyndala. "Niky vezmu ti vzorečky pomocí vatové tyčinky. Nebude to bolet. Jen to možná trošku ucítíš. Pak už ti udělám jen ultrazvuk"
Jak řekla tak taky udělala. Jen to bohužel pro mě docela dost tlačilo. Ani to nebolelo. Jen jsem cítila tu vatovou tyčinku. "Tak Niky toto pošlu do laboratoře a teď už se jen polož na támhle to lehátko kde udělám ultrazvuk a bude to vše." Ukazovala na klasické lehátko kam jsem se šla položit na záda. Vyhrnula jsem si tričko trošku nahoru a tu látkovou sukni jsem si stáhla trošku níž. Ruce jsem si položila podél těla. "Ultrazvuk jistě znáš. Ale kdyby ne. Tak to nebolí ani nic. Jen tě to bude studit díky gelu" kývla jsem na souhlas. Na břicho mi dala docela dost toho gelu a vzala si sondu kterou mi začala jezdit po břiše a koukala na obrazovku. Po chvíli přestala a setřela mi gel z břicha. Stáhla jsem si tričko zase zpět dolů. " tak ještě uděláme vnitřní ultrazvuk. A pro dnešek je konec" usmála se na mě. "Cože?! To ne! To nechci! Prosím..." začala jsem vzlykat a zase se klepat. Harry mě objal " Niky do teď sis vedla výborně. Tak buď v klidu už jen tohle ano?" Usmál se na mě Harry. "Nechte jí být Harry. Je toho na ní moc. Dnes toho zažila už dost. Necháme to na jindy. Niky běž se obléct už ano? Už ti nic dělat nebudu" řekla doktorka se soucitem. Odešla jsem zpět za plentu se obléct. Tu sukni jsem vyhodila. "Moc se omlouvám za Niky. Je toho na ní moc. Hrozně se bála" řekl Harry když jsem přišla za nimi zase zpět "vůbec nic se neděje. Niky je velmi statečná a zvládala to. Teď k výsledkům. Odebrané vzorky zašlu do laboratoře a do týdne budou výsledky. Víc vám teď neřeknu. Takže za týden zavolám s výsledky a domluvíme se na dalším postupu" usmála se mile. Harry poděkovala a zvedl se ze židle kde seděl. Vyšli jsme ze dveří. Na židli v čekárně seděl James kterému jsem hned padla do náruče a rozbrečela se. "Nikyyyy. Už to máš za sebou. Zvládla jsi to. Ani jsi moc nevyváděla. Tak pojď pojedeme domů. James může s námi jestli bude chtít" kývl na mě Harry a společně jsme se rozešli směrem pryč z nemocnice.
