"Tak" Položil věci na podlahu.
"Poslouchám" Mluvili jsme spolu jako stáří známí a přitom tohle bylo podruhé co jsme se viděli. Tedy alespoň mě to tak připadalo.
"Jsem zvyklej dělat věci rychle, ale že jsi to ty tak jsem si dal dost záležet" Pochválil sám sebe.
"Děkuju?" Spíš jsem se ho zeptala než mu to řekla.
Na ránu mi dal ještě dezinfekci a pak už ji obvázal
Vyčistil mi ještě odřeniny na rukou a nohou. Celou dobu jsem se ho držela za mikinu.
Nemohlo to být už horší vždyť jsem před ním ležela téměř jen ve spodním prádle....a mikině.
Pak už mi pomohl si natáhnout kalhoty zpět
"Je ti zima?" Zeptal se po chvíli.
"Uhm...ani ne dobrý...a tobě?"
"V pohodě" Zabalil si svoje věci.
Ani jeden jsme nevěděli co říct. Sedl si vedle mě a nohy natáhl před sebe.
"Co budeme dělat?" Zeptala jsem se bez toho abych se na něj podívala
"Čekat. Nic jiného nám nezbývá"
"Myslíš že o nás vědí?"
"Mě budou hledat určitě" vytáhl klíče od auta z kapsy.
"Dobré znamení"
"Teď můžeš být ráda že jsi tady semnou"
"Jako že by mě nikdo nehledal?"
"To jsem neřekl"
"Ale myslel jsi to tak!" Podívala jsem se na něj s otevřenou pusou
"Jak můžeš vědět na co jsem myslel?" Zasmál se
"To nevím"
"Co když jsi tady zavřená se sériovým vrahem" házel si kamínky o stěnu
"Měla bych se bát?"
"Kdo ví?"
"Neublížil by jsi mi"
"Jsi moc důvěřivá" Snažil se ve mě něco vyvolat.
"Nikdy jsem nepřemýšlela o tom jak zemřu" řekla jsem jen tak
"Niky..." Usmál se "Tady nejsme v Twilight sáze" Podíval se na mě se zářivím úsměvem.
"Kdyby jsi mi chtěl ublížit tak mi nepomáháš"
"To nemůžeš nikdy vědět"
"Dříve si tady vydýcháme kyslík...."
"Nepanikař"
"Thomasi my tady zemřeme!! Jak se mám sakra uklidnit!?" Vyjekla jsem po něm. A stoupla si.
"Normálně si tady sedni" Snažil se mě stáhnout zpět.
"Nemůžu si sednout... musíme se dostat ven"
"Ničemu nepomůžeš"
"Jak můžeš bejt tak klidnej?!"
"Já vůbec nejsem klidnej" Prudce si stoupnul, ale jelikož byl vyšší než já tak se praštil do hlavy.
"Ah" chytil se za čelo.
"Můžeš si prosím tě sednout"
"Stáhl mě jednou rukou a druhou se stále držel za hlavu"
"Jsi v pohodě?"
"Jo...asi jo" Podíval se na svoje prsty.
"Krvácíš"
"To nic není" Vzal sterilní čtverec a postříkal ho dezinfekcí. Pak si s ním otřel čelo.
"Lepší?"
"Lepší"
"Výborně"
"No... možná už mi je trochu zima"
"Mě docela taky" Vytáhl další Folii a sundal si mikinu. Odhalil tím svoje svalnaté ruce. "Na tohle si sedneme" položil ji na zem.
"Ne to ne... vždyť já mám na sobě ještě tvojí bundu a..."
Sundala jsem ji a položila na zem.
"Bude ti ještě větší zima"
"Nebude"
Na zem jsme položili bundu a na ni dali folii. Pak jsme si sedli k sobě. Každý ve svojí mikině a zezadu se přikryli termofolií.
"Je to lepší?" Držel mě zezadu za bok. Tuším že pro to aby jsme byly co nejblíž u sebe.
"Jo...asi jo" Zvedla jsem oči a tak se mu podívala do těch jeho modrých pomněnek.
Moc děkuju všem za krásné komentáře ❤️
