Harry si nasadil gumové rukavice a přistoupil k lehátku. Z nedalekého stolečku vzal nůžky a přestřihl obvaz na mojí noze. Ten pak vyhodil do již připravené misky na stejném stolečku.
"Noo...kdo to šil?" Dotkl se rány kusem tamponu namočeným do dezinfekce takže se místo odpovědi dočkal akorát bolestného vyjeknutí.
"Už dost prosím" snažila jsem se chytit jeho ruku.
"Tak přeci jen mluví" Harry se postavil kousek stranou jako by vyslyšel moje přání.
Po tvářích mi steklo pár slz. Seděla jsem opřená zády o lehátko dokud ho Harry nedal do vodorovné polohy.
Nechtěla jsem ležet protože jsem nevěděla co mi udělá, ale stejně mě donutil.
"Potřebuju aby jsi se posunula trochu nahoru a nohu si pokrčila v koleni"
"Co budeš dělat?"
"Jen to už obvážu"
Nedůvěřivě jsem se na něj podívala.
"No opravdu... všechno je hotové " zvedl ruce jako by se vzdával.
Udělala jsem tedy co mi říkal a on mi zavázal ránu obvazem. Pak opět zvedl lehátko tak abych si mohla sednout.
"Myslíš že by jsme mohli jít domů?"
"Až to dokončíme tak ano... určitě půjdeš domů"
"Není mi dobře"
"Od toho jsme tady" setřel mi slzy z tváří.
"Ukaž mi tu ruku" Chytil mě za zápěstí a ruku si tahal k sobě.
"N-ne to bude v pohodě..." Držela jsem se druhou rukou za zápěstí jako bych tomu mohla nějak pomoct.
"Co se děje?" Podíval se na mě
"Moc to bolí"
"Pro to jsme tady aby jsme to vyřešili" zopakoval téměř tu stejnou větu jako předtím. Zdál se mi nějaký jiný než obvykle. Něco bylo prostě špatně.
"Harry mohl bych?" Vešel dovnitř James a v ruce držel snímky rentgenu.
"Jasně" Došel k němu Harry a pomocí magnetů je připevnil na světelnou tabuli. Chvíli se na ni díval, ale když ji rozsvítil tak musel odvrátit pohled.
"Dám Jimmovi něco na bolest" začal se přehrabovat v šuplíkách.
Mezitím co Harry zkoumal fotografie proti světlu u okna...tak jsem seskočila z lehátka a sedla si na zem.
"Mohl by jsi mi taky připravit 3ml *název*"
"To je dost silný Harry... nemůžeš si dovolit to Niky dát."
"Věř mi"
Seděla jsem na zemi opřená o lehátko a zděšeně poslouchala jejich konverzaci. Po tvářích mi tekly slzy. "Chtěla bych opravdu domů prosím."
"Niky? Co tam děláš?" Harry si s těžkostí kleknul
"Pojďme domů" Podívala jsem se na něj.
Pohladil mě po hlavě, ale stejně se vrátil k mému čelu kam položil svojí studenou dlaň.
Bylo to příjemně ochlazující. Svojí ruku jsem dala na jeho dlaň aby ji ještě chvíli nechal na mém čele.
"Celá hoříš" povzdychl si a ruku sundal.
"Tady to máš" James mu podával tácek s věcma.
Harry se napřímil. "Byl by jsi tak hodnej.."
Začal si rozepínat pásek u kalhot.
"To myslíš vážně?"
"Naprosto"
"Co se ti stalo?"
"Nějak jsem si hnul se zádama. Dneska byl náročnej den"
"Chápu..."
"Teď mi vadí i světlo. Jsem zoufalej"
"To bude v pohodě" řekl James.
"To doufám...mohl by jsi prosím tě dohlédnout na Niky... případně sehnat někoho... záznam je v počítači. Zavolám Nickovi....."
"No taak...v klidu.. zařídím to. Ty si teď půjdeš minimálně na půl hodiny lehnout na lékařák a já tě pak přijdu zkontrolovat..."
"Děkuju, máš to u mě."
"Prosím tě"
Harry byl opravdu na konci svých sil. Odešel z místnosti. Zůstala jsem tu jen s Jamesem a ve vedlejší místnosti byl Jimmy.
