Byl normální den. Lidi v nemocnici se chovali tak jako obvykle. Nemocniční bufet ve kterém jsem pracovala nebyl naplněný ani ze čtvrtiny a tak jsem měla dostatek času na to přemýšlet o mojí situaci.
Nevěděla jsem jestli se vrátit k Jamesovi nebo to alespoň táhnout jako kámoši s výhodama do doby dokud si někoho nenajdu.
"No tak Niky?" Zvedla jsem pohled.
"Promiň Harry...co jsi říkal?" Až teď jsem si ho všimla.
"Že by jsi neměla tolik provozovat to denní snění"
"A ty by jsi neměl tolik pracovat"
"Nebuď drzá" usmál se "dal bych si jedno cappuccino"
"Hned to bude" otočila jsem se abych ho mohla připravit
"Pak se za mnou stav až tady skončíš...převážu ti tu nohu"
"To už mi říkal Jam......"
"Pane Stylesy! Potřebujeme vás na sále! Doktoru Milesovi se udělalo špatně a nemáme záskok!"
"Už běžím" otočil se Harry s tím že kávu si dá později.
"Fajn tak jestli mi to nepřeváže James tak nevím kdo...."
"Zdravím!" Přerušil mě uprostřed věty Thomas.
"Ahoj" usmála jsem se na něj.
"Co jsem to slyšel? Moje služby jsou stále k dispozici" opřel se o prodejní pult.
"Opravdu" opřela jsem se taky abych mu mohla koukat do očí
Zasmál se a opět se napřímil.
"Jak se hojí ta noha?"
"Uhm...snad dobře" zazubila jsem se
"To abych se přesvědčil"
Mírně jsem zvedla jedno obočí. Nevěděla jsem jestli mu jde fakt o jeho zašitou ránu a vzhled mojí jizvy nebo jen o to mě dostat do kalhotek.
"Co si dáš?"
"To cappuccino po Stylesovi"
"Dobře" podala jsem mu hrneček. "Ještě něco k tomu?"
"Noo...dal bych si tu obloženou housku, ale jen jestli jsi jí dělala ty"
"Ne to opravdu ne" zasmála jsem se
"Tak to budu nejspíš o hladu"
"Nejspíš ano"
Dal mi peníze jen za kávu a došel si sednout k nedalekému stolku.
Nějak zvlášť jsem to neřešila. Umyla jsem pár kousků nádobí které tu zbyly a začala poklízet kolem. Utřela jsem stoly a zvedla všechny židle.
Nakonec jsem se zastavila u Thomasova stolu a sedla si naproti němu.
"Tak co?" Zeptal se
"V pohodě. Co ty?"
"Myslel jsem spíš co tady"
"Pro dnešek konec..."
"Tak to rád slyším"
"Já po skoro celém dnu taky"
Počkala jsem až dopije kávu abych mohla umýt nádobí.
On mezitím zvedl židle u stolu kde seděl.
"Zajdeme si na pizzu? Zvu tě " řekl jen tak mimochodem.
"Obložená bageta je ti málo?" Zasmála jsem se.
"Ne to ne...jen bych si dal neco trochu jiného "
"Můžeme "
"Ale ještě předtím se ti podívám na tu nohu"
Společně jsme došli až na pohotovost kde si od vrchní sestry půjčil klíče a vedl mě kamsi dál dlouhou chodbou.
Pak už jsme společně vešli do ordinace.
"Tak si tady odlož" choval se mile
Mikinu jsem si položila na lehátko.
"Tak se na to podíváme..." Sedl si na židli u stolu a z šuplíků začal vytahovat nějaké věci.
"Co tak koukáš?" Usmál se
"Můžeme tenhle čas strávit nějak jinak?"
"To by nešlo... bůh ví jak dlouho bude Harry operovat. Usnadníme mu práci"
"Když já nevím"
"Šup...kalhoty dolů" otočil se na kolečkové židli a šel směrem ke mě.
