Nick stál zamnou a zezadu mě objímal. Stáli jsme kousek před lehátkem na kterém seděla Niky.
Pomalu jsem otevřel obálku. Vyndal jsem papír s vysledky. Zbytek jsem položil na lehátko.
"Nízká hladina železa v krvi skoro až chudokrevnost" oznámil jsem po chvíli.
"Nedá se nic dělat" tušil jsem co je v obálce a obsah si vysypal do ruky. Injekční stříkačka spolu s ampulkou železa a nějakého dalšího vitamínu.
Pečlivě jsem si to přečetl.
Niky když to viděla tak seskočila dolů.
"Ne..ne! Na to zapomeň!" Vykřikla a oddalovala se ode mě.
Nick mě pustil aby se podíval co se děje.
Mírně se usmál. Vzal jsem si stříbrný tácek a položil na něj všechno co budu potřebovat. Do stříkačky jsem natáhl onu látku a zbavil ji vzduchu. Jehlu jsem zakryl a celý tácek položil na lehátko.
"Pojď sem Niky" poklepal jsem na lehátko.
Stála u zdi a dívala se na mě upřeně "Nee prosím"
"Niky" řekl Nick a přiblížil se k ní. Okamžitě dala ruce nahoru ke zdi aby ji nemohl chytit.
Došel jsem k ní a jemně jsem ji chytil za zápěstí.
Jako reakci na to sjela dolů po zdi a začala brečet. Jednu ruku jsem ji pořád držel v vzduchu.
"Nicku podáš mi to sem prosimtě" zeptal jsem se, ale on nesouhlasně kývl.
Niky se na něj se zájmem podívala, ale nepřestávala brečet.
"Nech to na mě" usmál se a sednul si vedle ní.
"Niky proč se tak bojíš?" Zeptal se. Nic neříkala jen pokrčila rameny. "Vidíš nemá to žádný rozumný důvod"
"Bolí to" vzlykla
"Nebolí když nad tím nepřemýšlíš tak je to v pohodě"
"Pojď to zkusit" řekl jsem
"Ne" řekla jasně a obličej si dchovala do dlaní.
"To půjde jen to chce čas" usmál se Nick.
"Zbavíš jí tý hrozný fobie?"
"Minimálně se o to pokusím"
"Niky pojď vstávej" podal ji ruku, ale ona odmítla.
"Neboj se nebude to trvat dlouho" snažil jsem se ji přesvědčit.
"Já to nechci!" Řekla znovu, ale já jsem ji chytil v podpaží. Začala být protivná. Postavil jsem ji na zem, ale pořád se snažila být co nejdál od toho lehátka.
Nick ji chytil za ruku a pomalu s ní došel. Spíš ji dotáhl na druhou stranu místnosti.
Posadil jsem ji nahoru. A chytil za levou ruku. Snažila se si ji přitáhnout k sobě, ale marně.
"V klidu dýchne" řekl ji Nick a mě se konečně podařilo ji rozepnout knoflík na rukávu. Vytáhl jsem ho jen do půlky předloktí. Dál to nešlo.
"Tak jinak" usmál jsem se a stáhl ho zase dolů.
"Harryy" snažila se uhnout dozadu, ale neměla prostor. Nick ji držel za ruce a já jsem ji pomalu rozepl celou košili.
"Hlavně klid" stáhl jsem ji to z ramene přes ruku až dolů. Měla na sobě šedé tričko.
Vzal jsem čtvereček s dezinfekcí a přejel ji párkrát po ruce.
"Já to fakt nechci" před každým mým dotekem se snažila uhnout.
