"Ještě si tě poslechnu a pak už to přenechám tady na kolegovi"
"Dobře" řekla jsem tiše a podívala se na Jimma
Doktor si dal do uší stetoskop a druhý konec mi přikládal k hrudníku.
Nijak se k tomu později nevyjádřil. "Tak zítra ráno by bylo dobré udělat třeba krevní testy aby jsme věděli jak na tom jsme a tak"
"A-ale..." Chtěla jsem se nějak bránit, ale bříškem mi projela další vlna bolesti.
"Testy uděláme"
"Prokonzultuju to s jejím ošetřujícím lékařem...jinak na tu bolest ji dejte tohle IV" Na skříňku položil jakousi ampulku a něco k tomu dopsal. "Zvýšenou teplotu nebudeme zatím řešit dokud to nebude přímo horečka"
Pak už nic neříkal, sundal si gumové rukavice a vydal se na cestu pryč
"Dobře děkujeme... nashledanou"
"Pardon?" Zastavil se doktor
"Že děkujeme a nashledanou" zopakovali jsme s Jimmem
"Jo tohle...Nashle" zavřel za sebou
"Tak vidíš v pohodě" pohladil mě po hlavě.
Mírně jsem přikývla.
Jimmy se otočil ke skříňce a něco tam dělal. Byla tma takže jsem neviděla co.
Pak se otočil a v tlumeném světle jsem viděla jak v prstech drží injekční stříkačku.
"N-no... já jsem tohle právě nechtěla" Chytila jsem se za rameno a na posteli se posunula co nejdál od něj.
"V klidu jo"
"Ne..opravdu... j-já vlastně... už to toliko nebolí vážně..au...teda..." Po tváři mi steklo dalších pár slz.
"Myslíš že by mi to tady doktor takhle nechával když věděl že na tebe budu sám" zasmál se a obsah injekce namíchal do čehosi co už bylo v plastovém pytlíku nad mojí postelí. Ujistil se že vše funguje tak jak má a že to vše vede opravdu do mé žíly.
"Výborně...takhle by to šlo ne?"
"A-asi jo" setřel mi slzy z tváří.
"To nic" Jemně mi z podbřišku, stále za světla jeho telefonu, setřel ještě zbylý gel a následně místo přelepil velkou čtvercovou náplastí.
"Už se můžeš zase přikrýt" usmál se a vyhodil všechny věci co použil, včetně gumových rukavic, do kovové misky.
"Co to bylo za doktora?" Zvědavost mi nedala
"Toho asi neznáš...byl dlouho v zahraničí pracoval na nějakém projektu pro sebe nebo co"
"Aha...a teď se vrátil?"
"Ano... před několika týdny nastoupil zpět... údajně tady pracoval už dřív"
"A vy se znáte?"
"Říká se o něm že je to fakt skvělej chirurg... hlavně kardiolog.. bohužel jsem zatím neměl možnost ho vidět na sále...a vlastně co tě to tak zajímá?"
"Tak to je....."
"Co?" Zasmál se když viděl jak jsem zamyšlená.
"... fascinující"
"Hele neodpověděla jsi mi. Proč tě to najednou tak zajímá?"
"Přišel mi fajn" zazubila jsem se
"Tak to jsi asi jediná komu přijde fajn....a jinak tohle se řekne Jackovi!"
"Prosím tě myslela jsem to samozřejmě v jiném kontextu....."
"Tohle už nezamluvíte slečno Stylesová...i přes to že by to mohl být..."
"Co by to mohl být?"
"Co? Nic"
"Tak to.. řekni...... víš co nic neříkej"
"Tvůj otec?"
"Řekla jsem ti ať to neříkáš" zasmála jsem se i když se mi tahle myšlenka bude vracet ještě dlouho.
"Co to s tebou ty léky na bolest udělali?"
"Semnou nic...ale s tebou možná něco ano"
"Být tebou tak takhle nemluvím" provokoval
"A co by se tak mohlo stát" zasmála jsem se
"Strašný věci" pohladil mě znovu po hlavě a v tom se rozsvítilo světlo.
Hh...tak už někdo tušíte kým je inspirován náš nový doktor?😆🤔
Nechcete někdo jednodílovku na přání?😁😆
