"Niky? Nespi" Slyšela jsem pobavený hlas který patřil Thomasovi.
"Co?" Otevřela jsem oči. Okamžitě jsem se zvedla když jsem si uvědomila že mám položenou hlavu na jeho rameni. "Promiň" Zastyděla jsem se
"V pohodě" Usmál se. "Pojď vstávej... našli nás"
"Fakt?"
"Ano"
Zývla jsem si. Postavila jsem se na nohy. Ohnula se zpět pro Thomasovu bundu. Byla jsem stále zabalená v té fólii.
"Děkuju" vzal si bundu a oblékl si ji. Pak si vzal tašku a podal to lidem nahoru větší dírou.
Udělala jsem krok dopředu, ale stehnem mi projela ostrá bolest. Chytla jsem se za kousek kovové tyče, ale už i tak odřená ruka mi z ní sjela a já se řízla do dlaně.
"Jsi v pohodě?" Chytil mě za podpaží.
"A-asi jo"
"Pomůžu ti" jemně mě přidržoval a pomáhal mi dostat se k východu. Pak už si mě převzal jakýsi muž přivázaný lanem.
Po chvíli jsme se konečně dostali ven.
Thomas mi byl okamžitě v patách a držel mě kolem boků aby mě podpíral.
"Co máš s rukou?" Chytil mě za zápěstí a mírně ji zvedl.
"Ah...to bude dobrý" zalhala jsem a svírala dlaň v pěst.
Všechno mě opravdu příšerně bolelo. Měla jsem pocit že mi pár kapek dopadlo na obličej.
Po chvíli jsme přišli k sanitce kde byl jeho kamarád Philip.
"Tak vy asi pojedete a já to jdu ještě omrknout" podíval se na něho Thomas. "Zkontroluj Niky dlaň "
"Blázníš?"
"Jak pojedete?" Přidala jsem se do konverzace.
"Potkáme se v nemocnici" řekl Thomas co mizel v dálce.
"No..." Podívala jsem se na Philipa a věděla že se tomu nevyhnu.
Pomohl mi nahoru kde byl k mému překvapení i Jimmy.
"V pořádku?"
"Asi mám něco s rukou" pokusil se o úsměv, ale byla na něm vidět všechna námaha.
"To je mi líto" pohladila jsem ho po rameni.
Philip mi dlaň obvázal jemné obvazem.
-----
Když jsme dorazili do nemocnice už tam stál Harry.
"Člověk vás nemůže pustit někam aniž by jste se vrátili ve stejném stavu jako odjíždíte" konstatoval.
"To se napraví"
Oba dva jsme tam stáli každou chvíli se zhroutit.
"Tak pojďte"
Pomalu jsme došli k Harryho ordinaci kde James vzal Jimmiho na rentgen.
Já jsem vešla za Harryho pomoci dovnitř.
"Jak se vám tohle mohlo povést" Povzdechl si Harry
"To víš" s těžkostí jsem si sedla na židli vedle jeho stolu. Byla jsem unavená a vyčerpaná.
Sedl si za stůl a něco napsal do počítače.
"Jak se cítíš jinak? Bolí tě něco?"
"Hmm?" Nepřítomně jsem na něho prohlédla. Až teď jsem si znovu vše přehrávala. Co všechno se mohlo stát. Bylo mi z toho docela zle.
"Dobře" Povzdechl si a zapsal něco do počítače.
"Tak pojď... podíváme se na tebe" Celou dobu mi pomáhal se postavit ze židle a pomalu dojít až k lehátku.
"Musíš?" Zvedla jsem oči a smutně se podívala.
"Ale no taak" Usmál se a pohladil mě po tváři.
Všechno se mi to stále přehrávalo v hlavě. Harry mi půjčil jeho delší bílé tričko co měl pro jistotu ve skříňce.
Seděla jsem v něm na lehátku. Obvázanou dlaň jsem si držela u hrudníku a čekala co se bude dít.
Po hodně dlouhé době je tu další díl :D
Věnuji ho Verva_girl ..ona už bude vědět proč 🤭
