To nee kam jsem to dotáhla 🤦😅 Doufám že to alespoň někdo ocení xd . . . . . . Vzala jsem od něj telefon a vytočila jeho číslo.
"Dobrý den pane {poz. Aut. - příjemní jeho taťky jsem zapomněla takže si to domyslete. Pardon} chtěla jsem se omluvit nevšimla jsem si že jste volal."
Na něco se začal vyptávat, ale ja jsem to ignorovala "Jimmy si u nás zapomněl telefon takže už jsme na cestě za ním aby jsme ho předali"
Všechno pochopil a ani se mi nezdál naštvaný. Po chvíli jsme se rozloučili.
"Tak vidíš všechno je v pohodě" vrátila jsem mu telefon.
"Miluji tě" silně mě obejmul.
"Já tebe taky." Usmala jsem se
"Tak to by stačilo ne?" Ozval se Jack a přitáhl si mě k sobě.
"Snad by jsi nežárlil" uchechtla jsem se
"Samozřejmě že ne" řekl ironicky.
"Niky počkej na mě hodím tě pak domů. Za chvíli taky jedu" přišel za námi Nick. "A kdyby jste někdo taky potřeboval tak stačí říct"
"Jo... jasně díky."
"Hele lidi.... myslím že by jsme měli pomoct Liamovi s těma dopisama... nebo tak. Co vyřešit tuhle záhadu ještě dřív než policie?" Spustil James
"A jéje tady si někdo hraje na detektiva" zasmál se Jack a já s ním.
"Žádný takový Sherlocku... ještě jednou něco takovýho uslyším a nechám tě zadržet na čtyřicetosm hodin bez udání důvodu" vylezl Nick ze dveří "Jen si nemyslete... já mám uši všude"
"Ještě si pořídit dogu... záhady s. r. o." Pronesl Jimmy
"Neříkejte že by vás to netáhlo...?"
"Varuju vás a to fakt nepokoušejte"
"To my by jsme si nedovolili něco pokoušet" spustil opět James
"Ty obzvlášť. Na tebe si dávám pozor" Nick mu pohrozil prstem a James mu to oplatil.
"Nech toho" jemně jsem strčila Jamese do ruky.
"Niky je to jeho zodpovědnost"
"Já vím, ale nehadejte se tady"
"My se nehádáme"
"Jako děti na písku"
"Kdyby ti Jamesi bylo o pár let mít tak řeknu že je to puberta, ale tohle musí být hloupost nic jiného. Zasmál se Nick a opět odešel.
"Kdyby tady měli alespoň koblihy"
~~~~~~~~~ Pohled Harryho
Seděl jsem na kolečkové židli uprostřed pohotovosti. A v rukou svýral svůj pager. Lili si o kousek dál povídala s nějakou sestrou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Potřeboval jsem aby už přišel Louis a já mohl jít na sál.
Po chvilce se otevřeli dveře.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
A můj zachránce vešel dovnitř. Byl jsem opravdu šťastný že je tady. Akorát včas.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Pomalu došel k pultíku a opřel se o něj. Pozdravili jsme se a já po chvíli zavolal Lili. On byl rad že ji vidí
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Lili byla ráda že vidí jeho...a já jsem byl rád že mohu jít bez výčitků operovat.
"Tak se pak ozvi...my půjdeme nejspíš spát...nebo koukat na nějakou pohádku." Usmál se a já kývl na souhlas.
"Pak se určitě ozvu. Nevím na jak dlouho to bude"
"V pohodě my si uděláme fajn večer že jo Lili!" Natáhl k ní dlaň a placli si
"Jooo! Tati strejda Louis mě naučí zase něco nového"
"Něco nového? To bych rád věděl co to znamená"
"Koukej" mírně si vyhrnula rukáv od mikiny a prostředníček s prsteníčkem dala dolů. Malíček a ukazováček s palcem nechala nahoře a druhou rukou se chytila za zápěstí "tohle je paroháč tati!" Vyjekla šťastně
"Jo? No to je moc pěkný"
"A ještě umím jednorožce!" Vyvalil jsem oči. "Ale strejda Louis říkal že ho nemám nikomu ukazovat"
"To ji nemůžeš učit pak to bude ukazovat ve škole a buh ví co"
"Myslíš že jsem s ní seděl u stolu a učil ji to jako násobilku?"
"To doufám že ne...."
"To opravdu ne... odkoukala to ode mě a co jsem ji pak měl říct že to je?"
"Ach bože Louisi" zasmál jsem se.
Tak jooo xd dost podivná kapitola...co si o tom myslíte? Část inspirovaná realitou 🤦😂
