Liam a Louis stály na chodbě. Měli kafe a povídali si.
"Liame!" Zaječela jsem
"Co jsem provedl"
"Takhle mě tam nechat!" Z očí mi tekly proudy slz.
"Promiň, ale bylo to tak lepší" řekl se soucitem. A obejmul mě.
"Já jdu odnést tohle" ukazala jsem na Jamesovu tašku
"Asi nemusíme chodit s tebou?"
"Jak chcete" když už jsem nejak zvládla tohle tak James mě už nerozhodí
"Dej mi tu bundu vezmu ti to a sejdeme se u Harryho"
Podala jsem Louisovi svojí bundu "děkuju" teď už jsem na sobě měla jen černé legíny, bílé tričko a modrou košili přes to.
"Pak se sejdeme u Harryho?"
"Klidně, ale nevím jestli si pamatuju kde to je"
"Druhé patro je James třetí byl Harry a ty půjdeš úplně nakonec třetího... a projdeš prosklenejma dvěma kam se dostaneš....."
"Jak dlouho tady pracuješ?" Zeptala jsem se Liama
"Umm nějaký rok už to bude"
"Já tady tak často nejsem" zdůraznila jsem.
"Dobře počkáme na konci třetího patra" zasmál se Louis
"Děkuju" vydala jsem se k výtahu. Po chvíli už se otevřeli dveře a já byla ve druhém patře. Našla jsem dveře od Jamesovo čekárny. "Dobrý den" pozdravila jsem paní která seděla na plastové židli.
Ona se na mě usmála a taky pozdravila. Chtěla jsem zaklepat na dveře, ale všimla jsem si papíru
'VRÁTÍM SE ZA CHVÍLI
Dr. JAMES MILES
(Urgentní věci k doktoru Jackovi Bloomovi)'
"Super" řekla jsem tiše
"My už tady sedíme přes půl hodiny" ozvala se paní
"Dobře děkuju"
Vylezla jsem ven a přešla chodbu na druhou stranu. Byla tam veliká cedule.
Dr. Jack Bloom dveře č. 28
Skvělý
Našla jsem dveře č.28 a vstoupila dovnitř. Sice to není urgentní, ale snad nebude Jamesovi vadit když mu to tady nechám.
Sedla jsem si na kovovou židli v čekárně.
Moc dlouho jsem nečekala. Po chvíli otevřel dveře mladý blonďatý doktor. Spadla mi brada. Wow
"Umm ahoj" pozdravil
"Dobrý den" nebyla jsem si úplně jistá tykaním a zvolila jsem dobře.
"Co pro tebe můžu udělat?" Usmál se a tím ukázal svoje dokonale rovné bílé zuby.
"Noo já jsem...." Chtěla jsem se postavit ze židle, ale látka mých legín se zahákla o čouhající šroub židle. I když jsem se snažila stoupnout si vrátilo mě to sednout si zpět na kraj židle.
Sjela jsem dolů po ostřejším hřebíku a skončila na zemi břichem dolů.
Proč zase já. Snažila jsem se chovat přirozeně a neztrapnit se. Byl tak hezký.
"Au" chytila jsem se za zadek "asi jsem si roztrhla kalhoty"
Ten mladý doktor udělal pár kroků ke mě "Vypadá to že ne jen kalhoty"
To snad nee pomyslela jsem si. Tohle je moje noční můra.
