"Nic to nebude...snad" chtěla jsem se bránit, ale v takových případech si prostě Harry nedá říct.
"Podívám se sám"
"Promiňte práce volá už pojedu. Snad se brzo potkáme i za lepších okolností" usmál se a nasadil si čepici.
"Jo jasně v pohodě" usmál se Harry a my jsme se rozloučili.
Harry ho šel doprovodit. Jakmile se vrátil tak mě vzal ze židle a položil na gauč.
"To nebylo nutný došla bych sama" zamračila jsem se
"Ale to určitě. Kde tě to bolí?" Zeptal se
"Jako ono to nebolí Spíš je to takový...nepříjemný?"
Harry na mě koukal. Stáhl mi pokožku. Noha byla trochu modrá a nateklá.
"Auuu dost!" Jemně ji zmáčkl
"No zlomený to nemáš určitě spíš jsi si to vymkla"
"Nevím co to znamená takže..."
"Znamená to že za pár dní to bude v pohodě" řekl a celý kotník mi stáhl obvazem.
"A teď k Jamesovi" spustil
"Nee nenuť mě na to vzpomínat" začala jsem se bránit
"Niky doufám že se to nějak vyřeší...to je asi jediný co k tomu můžu říct" usmál se a pohladil mě po koleni.
"Taky doufám" dala jsem svojí ruku na tu jeho.
"Tak já pomalu vyrazím do práce"
Došel se převléknout. Rozloučili jsme se a on odjel.
Ležela jsem na gauči a pak nejspíš usnula.
~~~~~
Takhle se to opakovalo i po dvou dnech.
Harry odjel do práce a já se už vykoupaná vyladala do postele. Chvíli jsem byla ještě na počítači, ale pak jsem to vypla a šla si lehnout.
Bylo něco okolo druhé ráno. Probudila mě silná bolest v podbříšku. Tušila jsem čím je způsobena a nutilo mě to se vrátit do reality. Jsi žena tohle zvládneš říkala jsem si rozespale když jsem se vlekla na toaletu. Ženské problémy.
Bylo mi opravdu mizerně. Chtěla jsem zavolat Harrymu, ale vzpomněla jaem si že v kuchyni ve skříňce máme nějaké léky.
Sedla jsem si před ni a vyndala krabičku s růžovými pilulemi. Pár jsem si jich vysypala na ruku, ale vzala jsem si z nich jen dvě.
Seděla jsem před linkou a když se efekt ani po pár minutách nedostavil tak jsem si dala ještě nějakou.
Došla jsem do postele a schoulela se do klubicka.
Po chvíli mi začalo být nějak divně. Opravdu moc špatně. Motala se mi hlava.
Nějak jsem našla Harryho číslo v telefonu a vytočila ho.
"Prosím Payne" řekl rozespalý hlas.
"Liame?" Podivila jsem se
"Kdo volá?"
"To jsem já Niky"
"Stalo se něco?"
"Můžeš prosimtě přijet J-Já je mi moc špatně a Harry je v práci" Skoro jsem brečela
"Jo tak já přijedu" řekl ospale. Dál už jsem to nevnímala.
Harryho pohled
Měl jsem špatný pocit že jsem Niky nechal doma samotnou. Jako by se mělo něco stát.
Chtěl jsem jestli by se tam nemohl někdo zajet podívat, ale měli jsme hromadný příjem. Poprosil jsem tedy sestru jestli by nezavolala Liamovy.
Souhlasila.
Pohled Liama
Už mi podruhé někdo volal. Předtím Harry a teď i Niky. Zvedl jsem se z postele a nasoukal se do kalhot, trička, mikiny a bundy. Vlezl jsem do auta a jel k Harryho domu.
