39. Are you really okay?

342 15 6
                                    

Když Liam dodělal všechny ty ostatní věci tak jsem se pokusil postavit, ale břichem mi projela ostrá bolest.

Hned jsem si zase sedl a předklonil se.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se Liam a stahl si rukavice které následně hodil do koše.

"Jak se to vezme" napřímil jsem se.

"Ukaž mi to" znovu přistoupil ke mě a chytil mě za rameno.

"Myslím že mě praštil, ale to je v pohodě" podíval jsem se na bok. Těsně pod žebry mě to bolelo.

"Lehni si na lehátko" řekl a prohrábl si vlasy.

Poslechl jsem ho protože jsem stejně věděl že by mě přinutil.

Zkontroloval mi žebra i břicho.

"Pro jistotu ještě udělám ultrazvuk"

"To snad nebude nutný" zamračil
jsem se.

"Jednou jsem si vybral že ti pomůžu tak to dokončím"

Vzal si do ruky sondu a dal na ni gel. Do druhé ruky si vzal tablet a pozorně sledoval všechno co se zobrazilo na displeji.

Po chvíli se vrátil Nick.

"Na žádné vnitřní zranění to nevypadá" položil všechno co měl v rukou a podal mi papírové utěrky.

Spěšně jsem se otřel a vzal si tričko od Nicka.

Sedl jsem si na kraj lehátka a oblékl se do bílého trička.

"Někoho bolí zuby, ale nechce to přiznat" zakřenil se. Nechápavě jsem se na něj podíval.

"Niky" zašeptal.

"Je tady?"

"Na chodbě řekl jsem jestli by tam nepočkala. Nevěděl jsem v jakém budeš stavu" vyplázl jazyk.

"Ještě si dělej srandu" jemně jsem do něj strčil. Už jsem se docela uklidnil. Vylezl jsem na chodbu. "Niky"

"Co se stalo?" Okamžitě zvedla hlavu.

"To nic už je to dobré" přitáhl jsem si ji do obětí.

"Tak já vás opouštím a jdu opět do práce" řekl Liam po chvíli.

"Já jdu s tebou" namítl jsem hned

"Tak to ani náhodou. Ty půjdeš i s Niky na lékařák a tam se oba prospíte. Na nekolik dní ti sjednám volno a budeš doma pro pracovní úraz"

"Tohle mi nemůžeš udělat" zaprotestoval jsem

"Já souhlasím poslední dobou pracuješ až moc" přidal se Nick.

"Spiklenče" udělal jsem na něj smutný obličej a už teď jsem přemýšlel jak se zabavím. Nemůžu jen tak sedět a nic nedělat. Musím se něčím zabavit abych nebyl sám se svýma  myšlenkama na Nialla a všechno co se teď děje. Věděl jsem že si beru moc práce, ale bylo to tak lepší.

"Harry?" Lusknul mi Nick před obličejem.

"Jo.. promiň říkal jsi něco?" Zazubil jsem se

"Že odcházím" udělal pár kroků ke mě a když se ujistil že nás nikdo nevidí tak si mě přitáhl do obětí. Jednu z jeho neposedných rukou mi položil na zadek. "Ne tady" přecedil jsem přes zuby ve snaze mluvit tišeji. A jemně jsem ho odstrčil. Políbili jsme se a on odešel.

Po chvíli jsem vzal Niky za ruku a společně jsme došli na lékařák. Oba jsme si lehli na gauč. Vešli jsme se tam akorát. Ona po chvíli usnula, ale já jsem měl problém. Snažil jsem se, ale moc to nešlo. Po pár hodinách se mi to ale povedlo.

Dr. Styles IIIWhere stories live. Discover now