"Ty jo... už jste viděli ten novej horor?" Spustil Jimmy mezitím co jsme šli už opravdu dost širým lesem. Téměř nešlo vidět na krok. Svítili jsme si slabými baterkami z telefonů.
"Jimmy!" Okřikla jsem ho s pobaveným tónem.
"Ne? Já taky ne" zasmála se vlastnímu hloupému vtipu.
"Dasty!!" Volali všichni.
V celku jsem se bála. Nebylo to moc příjemné tady chodit někdy v noci po lese.
"Co to bylo?" Zeptala jsem se vyděšeně.
"Nejspíš nějaké zvíře. To nic"
Jimmy se od nás po chvíli oddělil.
Lucas se bavil s lidma vedle tak jsem se rozhodla jít za Jimmym.
Udělala jsem pár rychlích kroků a přitom si nekoukala pod nohy.
Po chvíli jsem ztratila balanc a sklouzla se neznámo kam. Hlasitě jsem vykřikla, ale toho si nejspíš nikdo nevšiml. Když jsem se dostala nejspíš úplně dolů zůstala jsem chvíli ležet. Měla jsem úplně odřené dlaně a kolena, bolest na stejně byla nesnesitelná.
Au, sakra. Řekla jsem si sama pro sebe. "Pomoc!" Vyjekla jsem když jsem si uvědomila že se hlasy vzdalují. Na telefonování tady signál nebyl.
Baterkou jsem si posvítila všude kolem sebe. Téměř nic tu nebylo. Jakýsi regál s nějakým rozbitím sklem.
Jediná cesta vedla nahoru. Měla jsem strach že se to tady všechno sesype na mě a že už mě nikdy nikdo nenajde.
Snažila jsem se vyškrábat po těch starých, nejspíš schodech, ale vůbec to nešlo.
Moje tělo krvácelo snad čím dál tím víc.
Různé kamínky se drolil dolů a já už opravdu začínala panikařit.
"Pomoooc!!" Snažila jsem se volat, ale asi mě stejně nikdo neslyšel.
Sedla jsem si a opřela se o jakousi zeď. Roztržené kalhoty byly nasáklé krví.
Matně jsem si vzpomněla na nějaké věci co mě učil Harry. Sundala jsem si pásek a stehno si s ním jemně obmotala. Nevěděla jsem jestli je to tak dobře, ale nic jiného mi asi nezbývalo.
Seděla jsem tam a snažila se nebrečet. Nešlo to. Nakonec jsem nejspíš usnula vyčerpáním.
----
Probudil mě podivný šramot. Zvláštní světlo a kamení společně s hlínou které se valilo dolů.
"Niky?" Ozval se hlas toho co tu byl semnou.
Stoupla jsem si ale stehnem mi projela ostrá bolest. "Au" chytla jsem se za stěnu.
Ten kdosi mě strhl na stranu. Po té se okamžitě zaplnilo místo, kde jsem do teď byla, těžkou hlínou a kamínky.
"My tady umřeme!" Vyjekla jsem zoufale.
"To nic v klidu" snažil se mě uklidnit.
Jeho hlas mi byl povědomý, ale čelovkou mi stále svítil do očí takže jsem ho neviděla.
"Nikdo tady neumře." Konečně si sundal to ostré světlo z hlavy a pověsil ho na jednu z polic.
"Thomasi?"
"Taky tě rád vidím."
"Co tady děláš?"
"Přišel jsem tě zachránit" Položil si svoje záchranářské věci o kousek dál.
"Jseš v pohodě? Jak jsi se sem dostala?"
"Spíš jak se dostaneme ven?"
"Vědí o nás. To nic určitě už teď přemýšlím jak nás dostanou pryč"
"Neříkej že se nebojíš?"
"Pomohlo by ti to kdybych se bál"
"Asi ne"
"Tak vidíš."
Vytáhl termo fólii a položil ji na podlahu. Sedni si alespoň na tohle.
"Děkuju" Mírně jsem se usmála
