!CELOU TUTO KAPITOLU TAKÉ NAPSALA Verva_girl!
Ještě jednou moc děkuju :)
nasadila mi na ruku tlakoměr a začala mi mšřit tlak, snažila jsem se uklidnit ale moc to nešlo. Po tom co mě poslechla a doměřila mi tlak tak se na mě podívala s lítostí v očích"Niky fakt se nemáš čeho bát, je to naprosto normální věc" šla mě obejmout a pevně mě k sobě přitiskla, snaží se mi dodat pocit bezpěčí."můžeme jít na to vyšetření? chci to mít už za sebou , prosím" doktorka se na mě podívala s otazníky v očích a divila se že zrovna já jsem tohle dokázala říct, no co chci to už mít za sebou konečně"tak pojď, sundej si spodní prádlo a polož se na lehátko a dej nohy od sebe, za minutu jsem u tebe,snaž se uklidnit, spolu to zvládneme" šla jsem si lehnout na lehátko bez spodního prádla ale zatím jsem nechala nohy u sebe a nedala jsem si je do těch držáků, klepala jsem se strachem a byla jsem nervozní
"Niky dej si prosím nohy do těchto vyvýšených držíků a zkus se uvolnit, vše co ti budu dělat tak ti budu popisovat stejně jako minule,spolu to zvlédneme" koukne mi do očí doktorka, pomalu dám nohy do držáků a snažím se uvolnit i když mi to moc nejde.
"Tak jo Niky, prohmatám ti břicho a potom do tebe opatrně zastrčím tyčinku malinkou, neboj nenatrhne se ti blána, bude to jen mírně tlačit a pak ti odeberu vzorky, to bude vše, pak už jen ultrazvuk" začala mi porhmatávat břicho a já se snažila koukat do stropu abych byla v klidu a nezatínala zbytečně svaly.Najednou jsem ucítila tlak "tak a máš zavedenou malou tyčinku, za chvilku ti jí zase vyndám, jen odeberu vzorek"
"tak a je to, můžeš dolů a jít si lehnout na normální lehátko, ještě udělám vnitřní ultrazvuk" usmála se na mě a sundala si rukavice. Lehla jsem si na záda na lehátko a koukala vedle sebe na ultrazvuk, po chvilce přišla doktorka a zapnula ultrazvuk. Vzala dlouhou sondu a na konec dala gel, na gel nasadila kondom na který dala znovu gel. "Niky pokrč nohy v kolenou a dej si je široko, budu tě tlačit, ale nic horšího už nebude" dala jsem si ruce na obličej a dala jsem nohy co nejblíž k sobě abych nemusela už nic dělat, nechci už nic.
"Niky notak, už jen minutu a budeš mít ode mě na rok klid" dala jsem nohy od sebe tak jak chtěla a nechala jsem jí udělat to co chce, jen proto abych měla klid
"super, šikovná, teď už jen budu protivně tlačit, možná to bude trochu bolet" vzala tu dlouhou sondu a strčila jí do mě, okamžitě jsem ucítila hroznou bolest, okamžitě jsem se rozbrečela a nemohla jsem se uklidnit, hrozně to bolelo. Po asi dvou minutách ze mě tu sondu vyndala "tak a je to, Máš to za sebou, tak se obleč a doraž ke stolu zase"
zašla jsem do kabinky kde jsem měla oblečení a vzala jsem si tam své oblečení a oblékla se. Vylezla jsem ven z kabinky a šla si sednout ke stolu kde seděla doktorka a psala celou dobu do počítače,
"Takže Niky,vyšetření jsi zvládla na jedničku, vzorečky které jsem odebírala jsou v pořádku a proto nevidím nic špatného co by tě mělo trápit, doufám proto že se uvidíme zase za rok a ne dřív kvůli zdravotním problémůmů" usmála se na mě mile
"dobře moc děkuji za vše, a omlouvám se za můj brek" snažila jsem se usmát ale přes slzy to moc nejde. Rozloučila jsem se s ní a vyšla na chodbu
Další část: 26.2.2021
