Probudila jsem se v jakémsi pokoji. Bílý nábytek, zatažené žaluzie na okně, na nočním stolku položený kelímek nejspíš s čajem. Nějaké další skříňky.
Posunula jsem se trochu nahoru na posteli a z hluboka se nadechla.
Pořád mě trochu bolela hlava, ale už to všechno bylo o dost lepší.
Chvíli jsem ležela, ale pak někdo zaklepal na dveře. "Dobré ráno slečno Stylesová"
James. Nevěděla jsem jestli jsem ráda že ho vidím nebo ne.
"Ahoj" pozdravila jsem ho.
"Přišel jsem na kontrolu."
"Super"
Nějaké věci si položil na poličku.
Stetoskop mu vysel kolem krku což mu přidávalo na takové té jeho imidži.
Vzal si desky které leželi na okně a něco zkontroloval. Přitom si posunul brýle trochu víc na nos.
"Tak jak ti je?" Posadil se na menší židli vedle postele.
"Už je to lepší?"
"Opravdu? Tak to jsem rád."
"Jo.. já taky"
Po chvíli položil desky.
"Změřím ti tlak"
Pečlivě jsem pozorovala všechno co dělá.
"Je tady Jack dneska?"
"Teď nemluv" Upozornil mě, ale on pokračoval. "Jack nějak marodí co jsem slyšel takže ho tady nepotkáš"
Nic jsem mu na to neřekla, ale dost se mi ulevilo.
"Tlak je docela v normě" Podivil se
--
"Teplota už taky klesla" informoval po chvilce měření.
"Super" usmála jsem se.
"Vypadá to že zítra ráno by jsi mohla domů, ale pro jistotu uděláme ještě krevní testy"
"No tak to rozhodně ne"
"Niky buď rozumná holka. Víš že kdyby to nebylo zapotřebí tak bych to nedělal"
"Jamesi Milesi! To nepřichází v úvahu" posadila jsem se úplně nahoru na posteli.
On si v klidu připravoval ty svoje věci co si přinesl. Došel si umýt ruce a nasadil si latexové rukavice.Bylo mu úplně jedno že mě přivádí k šílenství
"Ukaž mi tu ruku...jen se podívám"
Jemně mě držel za zápěstí. Já si držela taktéž svoji ruku. "Jamesi ne" dívala jsem se na něj se slzami v očích.
"Jamesi?" ozvalo se klepání na dveře.
"Ano?" Konečně mě pustil.
"Zdravím" mávl na mě jakýsi blonďáček co vykukoval ze dveří "doufám že neruším"
"Thomasi, vůbec... jdeš akorát jako na zavolanou"
To si snad dělá srandu. Pomyslela jsem si.
"Tohle je Niky. Niky tohle je můj spolužák ze školy. Thomas"
"Těší mě" podali jsme si ruce.
"Možná jsme se mohli potkat za lepší situace" dodala jsem.
"Každá situace kdy potkáš nového člověka je fajn" usmál se.
"Jo..to asi jo" řekla jsem o něco tišeji.
"Thomas je doktor. Jezdí u záchranky." Vysvětlil James.
To vysvětlovalo to reflexní oblečení kterého měl na sobě až dost.
"Myslíš že by jsi mi mohl pomoct s odběrem?" Zeptal se ho James.
"Když to musí být" obešel postel. "Tak co ti nejde? Sice jsem po noční a přišel jsem jenom popovídat, ale tak co bych pro tebe neudělal"
"Mě jde všechno, ale Niky má menší problém"
"Takhle to myslíš" Zasmál se a znovu se vrátil ke mě na druhou stranu.
Chytil mě za ruku což jsem nečekala.
"Jamesi!" Řekla jsem trochu naštvaně.
"V klidu, to zvládneš" řekl Thomas. Dal postel trochu víc do vodorovné polohy.
"Ty studuješ Niky?" Ptal se, ale já jsem nebyla schopna se soustředit na nic jiného než na Jamesovo dotyky na mojí ruce.
"Bude to trochu nepříjemný" řekl, ale nebylo. Vůbec nic si nepamatuju. Jen černou tmu.
Tak co říkáte na Thomase? 😁
+ Mám tady někoho kdo se chystá do průvodu na Pražský pride?😁
