Pro svůj sen udělám vše

3. den

Do uší mi pronikala nějaká hudba. Ale otravní orgové tam nebyli. Prostě jen zněla hudba a pokud mě nekdo nevykope z postele, tak já z ní nehodlám vstávat. Otočila jsem se na druhý bok a rozhodla se užít si vědomého spánku.

Vědomý spánek je nejlepší, je to takovéto, když se probudíte a pak znovu usnete, takovéto, když si uvědomujete že spíte. Je to ten krásný pocit, když si užíváte spánku prootže můžete.

Když, ale začnete až moc přemýšlet, tak se probudíte, i když nechcete i když máte možnost spát. Zaostřila jsem před sebe a usmíval se na mě Martin. V tom mi po zádech sjela kapka studeného potu a já jsem si vzpomněla na včerejší večer, jak mě vedl za ruku a jak mi na dobrou noc dal pusu. Nebo se mi to zdálo?

Nahoru vešla orgině (vážně? Proč ten ženský tvar není nějaký lepší, něžnější) a řekla velmi milým hlasem „milí účastníci, nechali jsme vás vyspat, a dnes nebude rozcvička, ale očekáváme že se všichni během deseti minut dostavíte na snídani. Zvedla jsem se ve spacáku a podívala se na telefon, teď opravdu lituju toho, že nemám hodinky, protože brát s sebou všude telefon je vážně nepraktické. Hodně často tu někdo řekne že za pět minut se něco bude dít, ale pokud nemáte hodinky na ruce tak nevíte kdy nastane oněch pět minut. Bylo půl desáté, což znamená, že jsme dneska měli budíček později, ale vzhledem k tomu jak pozdě jsme dorazili, tak jsme mohli mít tak čtyři až pět hodin spánku. 

Rychle jsem se oblékla a šla jsem si vyčistit zuby. Cestou dolů do koupelny, jsem potkala Tomáše. "To si jdeš jako čistit zuby?" Zeptal se mě nevěřícně, jako kdybych si dávala zubní pastu na obočí. "Ehm, jo? Nejsem prase, jako někdo." Ohradím se a pokračuju dolů. "No to asi jsi, když budeš jíst snídani tak si zas zašpiníš." Namítne. "Ušpiním? A ty si je po obědě čistíš? A Co ty všechny nečistoty co se ti tam stačily za noc rozložit?" Ptám se ho. "Já tam žádný nečistoty nemám." Zasyčí, ale dál si mně nevšímá. 

U snídaně byly další anotace, tady vážně člověk nemá pokoj. První přednáška mi vůbec nic neříkala, ani nevím z jakého oboru to je, hlásila se na to malinká skupinka kluků, kteří se baví jen spolu. Další přednáška byla od Tomáše na nějakou geometrii, na což mě rozhodně nedostane. Pod stolem jsem skřížila prsty, tak jak to dělají američani místo modlení. Prosím ať je to poslední něco hezkého. "A jako poslední přednáška budou diferenciální rovnice, je to pro ty z vás kteří již ovládli derivace a integrály." říkal nadšeně nějaký org. 

Hlasitě jsem flákla hlavou o stůl. To je můj konec, na diferenciální rovnice nejdu a na anotaci ve které jsem nerozumněla slovu taky ne, jediné co mi zbývá je geometrie s Tomášem. Bude to moje smrt. On je nejhorší. 

Poprosila jse mv kuchyni, jestli by mi neuvařili vodu na kafe a udělala jsem si první kafe, upřímně nevím jak jsem to bez něj doposud dokázala a hlavně, jak jsem na něj mohla zapomenout! 

Přišla jsem na přednášku, ale neměla jsem žádné pravítko a padala na mě únava. Co hůř Martin na tu přednášku šel taky. Celé ráno se mi dařilo vyhýbat se mu. A teď? "Ahoj" usmál se a zamával mi. Vážně? jsme půl místnosti od sebe a ty mi říkáš Ahoj a ještě na mě máváš? Proč? Ještě jsem se nerozhodla jestli mi včera dal pusu a co to znamenalo. Samozřejmně že se nemůžu rozhodovat jestli mi ji dal nebo ne, ale mohla bych předstírat že jsem už spala ne? 

Když začala přednáška, tak můj termohrnek bohužel plnil svůj účel, káva v něm byla horká i když jsem ho měla celou pauzu otevřený. Protože jsme ale seděli ve spací místnosti, tak jsem se bála ho nechat otevřený, aby se nevylil. A tak jsem to vzdala. 

Tomáš vyprávěl hezky, ale moc složitě, protože nevím jak, ale po chvilce jen vím, že mi vypadla z ruky tužka a já jsem v sedě opřená o trám usnula. 

"Tadyto není žádná pauza na spaní, tohle je přednáška." Snažil se křičet Tomáš, chtěla jsem otevřít oči, vážně jsem moc chtěla, ale nějak to nešlo a tak jsem to vzdala. 

Začali chodit lidi, slyšela jsem je, ale nechtělo se mi vstávat. Slyšela jsem jak si povídali o tom že někdo spí, hm... asi nejsem jediná, aspoň že tak. A pak zazněla znělka. 

Otevřela jsem oči jako při budíčku.Podívala jsem se na svůj sešit do kterého jsem si dělala poznámky a byl tam nakreslený sprostý obrázek a napsáno růženka. A to vše pod velkým nadpisem Geometrie - Tomáš. 

Uklidila jsem si věci a šla na oběd. Myslím, že dnešek už horší být nemůže. 

Další kapitola je tu. Děkuju za čtení a trpělivost <3 !

Mějte se krásně