Pro svůj sen udělám vše

Přednášková noc 2/2

Přednášky nějak rychle utekly a já s každou další byla unavenější. Některé byly vážně dobré  a některé byly zas špatné. Ale i na těch špatných jsem se snažila dávat pozor. Pokud jsem se dozvěděla alespoň jednu novou informaci, nebo nějakou zajímavou literaturu, tak to za to stojí a to ne? I když někteří přednášející si z nás jenom dělali legraci. Jo jsem suchar, a co? 

Pak následovala další pauza a já jsem si nalila zbytek kafe do termohrnku. Byla jsem vyřízená, v hlavě mi pulzovalo a chtělo se mi spát. Nějaká skupinka tam hrála nějaké karty, někteří seděli nad počítačem a o něčem zapáleně diskutovali a někteří jen seděli v kroužku. V danou chvíli jsem chtěla jediné a to sednout si, ano seděla jsem poslední bezmála čtyři hodiny, ale i tak.

Na chodbě byla lavička a já jsem se na ní složila. V tom vedle mě dopadlo jiné tělo. Martin! "Není to pěkné vidět, že nejsi jediný nerd na světě?" Optal se trošku posměšně. Já jsem na něj ihned nepříjemně vystartovala, "Myslíš že to nevím? Že si neuvědomuju, že tihle boží lidi jsou mojí konkurencí? Proč si myslíš že tě tak nesnáším?" Martin se na mě vyděšeně podíval a já jsem si uvědomila, že jsem to tím tónem asi přehnala a tak jsem se mu omluvila. "Oni nejsou tvoje konkurence, nikdo není takový magor aby chtěl umřt za hranicema týhle atmosféry. A nebuď na mě neustále nepříjemná vždyť ti nic hroznýho nedělám. I když jsem samozřejmě dokonalý a do školy se narozdíl od někoho nemusím vůbec učit." Při tom si prohlížel své asi upravené nehty. Ano! štve mě, že se neučí a stejně mu to jde. Štve mě, že kromě toho se umí narozdíl ode mě bavit s lidma. Nakonec mě štve i to, že je tady, neb jsem chtěla začít s prázdným štítem. 

"Počkej!" Zvýšil hlas a chytl mě za ruku. "Nebuď suchá a pojď se mnou na přednášku o místnost vedle, pak ti seženu kafe a řeknu tajemství jak to všechno dělám." Jít s ním na nějakou trapnou nematematickou přednášku? Nevím která z těch dvou podmínek je horší. Vysmekla jsem mu ruku. Nadruhou stranu říkal kafe? Podívala jsem se do svého termohrnku, dopila jsem poslední lok a pak zesmutněla. Je to totiž takový můj zlozvyk, když odšroubuju víčko od termohrnku, tak pokud je tam rozumné množství kafe, tak ho dopiju. "Dobře, ale to kafe mi bude chutnat a bude vyplňovat celý tenhle hrnek." Usmál se jako by vyhrál, já jsem se plácla do čela a zanadávala si jak moc mě štve, že jsem tak moc uplatitelná. 

Ta přednáška byla o společenských tancích, středověkých společenských tancích abych byla přesná. Nejsem pohybově zdatná, ano teď běhám a je to ten nejlepší sport na světě, ale ... stále jsem neohrabaná. A samozřejmně přednášející musela být "originální" a tak jsme si to zkusili. No dobře nebudu až tak kritická. Ta přednášející do toho byla tak moc zabraná, že si ani nevšimla jak moc to bavilo i nás smrtelníky. 

Po přednášce jsme šli do "odpočinkové" místnosti a Martin mi vzal termohrnek a pak zmizel ještě s klíčema. Po asi čtvrt hodině se vrátil. Jo nemohlo mu to trvat delší dobu. "Wow za tu dobu se zvládla rozpadnout i supernova." On se jenom usmál. A po prvním doušku jsem pochopila, protože to byla ta nejlepší káva co jsem zatím pila. "Znám lidi co znají lidi, nebo spíš znám lidi co mají přístup k věcem" Já jsem se usmívala jako měsíček na hnoji a užívala si tu božskou chuť a teplo, ano je skoro léto, ale jak jsem byla unavená tak mi byla zima. 

"Tak půlku ceny jsi mi dal, teď chci tu druhou." řekla jsem rozhodně. Posadili jsme se doprostřed místnosti k nějakému stolu, teda byly to asi čtyři lavice sražené k sobě. "Kouzlo je v tom mít toho míň. " Wow ale když toho uděláš míň tak toh ouděláš míň, ano asi to nezní moc chytře, ale i když dělám jenom školu tak ani tu nestíhám. Asi zachitil můj nevěřícný pohled a tak pokračoval. "Nepochop mě špatně, ale jsem vidět jen na matematice a fyzice, na ostatní předměty kašlu, někde dávám pozor, ale víc pro to nedělám, sedím ale se správnými lidmi jestli to chápeš. Škola je v dnešní době koncipovaná tak abys jí nezvládala a pokud se tomu budeš jen blížit tak pak nebudeš mít vlastní život, jo jasně přijde vysoká ale tam to asi taky nebude tak růžový a pak co? Přijde práce a pokud budeš dělat všechno proto abys všechny uspokojila, tak nebudeš dělat nic jinýho a o čem to pak je?" Wow such a moudro, ne dobře asi na tom něco bude, ale nedělat to znamená nebýt astronautkou! A hlavně i kdyby, tak mu to nikdy nepřiznám, dobře tak nikdy neříkej nikdy, ale i tak. 

"Proto dělám co mě baví, řeším různé úlohy pro středoškoláky a zdokonaluju se v tom." Ok, teď mě to ale zajímá. A v tom zařval na celou školu "TAHLE HOLKA NEBYLA NA TÁBOŘE A NEVÍ CO TO JSOU KORESPONDENČNÍ SEMINÁŘE!" všichni stichli a otočili se na nás. "Idiote!" zasyčela jsem neb vážně nemám ráda až takovou pozornost. A pak se kolem nás sesedlo asi pět kluků. 

"Co tě zajímá?" 

"Které korespondenční semináře řešíš ? Žádné, tak musíš řešit " 

"A v kolikáťáku jsi? " 

Překřikovali se jeden přes druhém. "Co? Nehccete mluvit třeba po jednom?" Zeptala jsem se potichu a zmateně, neb mi pozornost pěti kluků, kteří vypadali docela extrovertně nepřipadala zrovna lákavě. "Korespondenční semináře je cool věc, kterou když řešíš, tak pak jedeš na soustředění a to je týden přednášek, her a super lidí." Musíš řešit .... " ZMohla jsem se jen na vyndání papíru a tužky u druhého pojmu jsem začala nestíhat a tak jsem ten papír přisunula k nim a tak ho celý popsali. Ke všemu mi něco řekli, ale hlavně zakrouškovali slovo TÁBOR. Tábor je prý místo kam se jede na týden, ale člověk musí projít testy, tvrdými testy na logické myšlení atd. když je udělá a dostane se tam tak je to prý něco jako tvrdý výcvik supervojáků/astronautů, ale kromě pohybu je tam spousta přenášek a místa k procvičení. zapsala jsem si adresu a jediné co jsem chtěla bylo vypadnout od těch hlasitých kluků, kteří mi sice otevřeli masivní dveře, ale ... Druhá věc kterou jsem si přála bylo být doma a dělat ten test. 

Po asi půl hodině bylo u stolu dost lidí na to aby si nikdo nevšiml, že jsem se vypařila. Našla jsem svoje věci a usnula po nejlepším dni mého života.