Pro svůj sen udělám vše

Teď nastává změna

Ráno jsem šla do školy s úsměvem na rtech. Byla jsem vážně nadšená, dokonce i na biologii jsem byla aktivní, vlastně zrovna dneska to nebylo nijak těžké, protože čtení z grafu je něco na co člověk nemusí rozumět biologii. 

Dávat pozor na hodinách mě vlastně baví, odpovídat učitelům na otázky a být aktivní, je to věc co mě baví a mám i pocit že díky té aktivitě si víc věci pamatuji.Hlavně mě baví pozorovat spolužáky jak kroutí hlavou  nad tím, že toho tolik vím a hlavně že se projevuji. Nikdy mě to nenapadlo. Říct něco, teda až na fyziku a matematiku, ale tam mi připadá jako by nás k tomu kantoři nutili. 

O fyzice se profesor zmínil o možnosti stáže na akademii věd. Byla by to pro mě skvělá příležitost. A hlavně bych se konečně setkala s nějakým astrofyzikem. Zároveň nás, ale upozornil, že může poslat jenom jednoho člověka ze třídy a vybírat bude podle výsledků a toho s čím přijdeme že bychom chtěli dělat. 

Doma jsem začala googlit něco o akademii věd (AV) a hledat co vše se tam dá dělat. Samozřejmě jsem ihned zabloudila do sekce fyziky a vypisovala si nápady co mě k tomu napadly. Ještě že mám svůj Bullet Journal, protože to vše alespoň budu mít pohromadě. 

Nejdřív jsem si zjišťovala jaké stáže nabízí a pak jsem si udělala malý průzkum jednotlivých témat. 

A najednou bylo šest večer, už se stmívalo a já si uvědomila, že jsem ještě nebyla běhat. Chtěla jsem ještě dodělat pár věcí, ale zas běhat za tmy se mi moc nechtělo, tak jsem (ačkoli nerada) opustila práci a oblíkla se a šla běhat. Nebyla jsem zrovna sportovní typ, a ani jsem nevěděla jak se běhá, té trochu teorie co nám řekli na těláku jsem se ale pokusila aplikovat. 

Nádech nosem výdech pusou (nebo nosem). Docela to šlo. Běžela jsem přes dva bloky a pak do parku. Najednou mě začalo hrozně píchat v boku, tak jsem zastavila. V tom parku jsem chtěla oběhnout kolečko, ale potřebovala jsem se nejprve rozdýchat. Ale jak jsem stála předkloněná, tak jsem pociťovala studený vzduch kolem a začala jsem pociťovat zimu. Rozhodla jsem se, že se vrátím domů. Pokusila jsem se dát znovu do běhu, ale nějak to nešlo, nohy mě zklamaly, nebyla jsem schopná se dostat do běhu, tak jsem šla alespoň rychlou chůzí. 

Doma se mamka zděsila kde jsem byla, protože už byla tma. Moc se jí nelíbilo, že jsem šla běhat sama a ve tmě, na druhou stranu byla ráda, že dělám (no spíš se o to snažím) něco jiného než školu. Prý si o bezpečném běhu někdy popovídáme. Maminka má vystudované FTVS a je blázen do sportu, teď trénuje gymnastky, všeho možného věku. Jako malá jsem byla dost neschopná (no ne že teď bych nebyla) a navíc pokud rodič trénuje svoje dítě, tak to dost často nedopadne dobře. 

Po dobelhání se do horního patra jsem se neobtěžovala ničím jiným než sundáním si ze sebe propocených legín a šortek a všeho dalšího a nakonec vlezla pod teplou sprchu. Miluju když mi voda smývá pot z těla a hlavně mě v tu chvíli ohřívala, protože přece jen je březen a venku je zima. Smutné je že i když jsem vylezla ze sprchy měla jsem stále studená stehna. 

Po  běhu jsem si udělala čaj a zachumlala se do deky. Slavnostně jsem si odškrtla položku běh, ale nebyla jsem s tím úplně spokojená. Táák co máme jako další v to-do listu? Chemie. Tak jsem otevřela sešit a učebnici a začala se to učit. Mám pocit že to relativně umím, ale chtělo by to ještě si to tak alespoň dvakrát projet abych si byla jistá, že z hlavy dám vše, jenomže když jsem se podívala na hodiny tak byla půlnoc. A já si ještě chtěla projet slovíčka z angličtiny. No co se dá dělat. Otevřela jsem sovíčka a začala je projíždět, pak jsem si je dvakrát vypsala a úplně jsem umírala únavou. Vyčistila jsem si rychle zuby a šla spát. 

Mám hodně nápadů na to jaké fotky sem přidat, teď je jenom pořídit a vážně je sem hodit :D. Budu ráda za kritiku a komentáře.