Pro svůj sen udělám vše

1. den (večer)

Doběhli jsme na objekt a orgové nám nařídili abychom se vysušili a zahřáli. Připravili čaj a řekli abychom šli dolů. Ačkoliv jsme celou cestu běželi, tak jsem byla úplně promočená. Několik holek se shodlo, že si dáme společnou sprchu. a tak jsme pustily všechny sprchy na teplou vodu. Moc mi to pomohlo, nemusela jsem být jenom pod proudem, stačilo být v přítomnosti teplé vodní páry. 

Když jsem byla osušená, tak jsem začala ždímat promočené oblečení. Byla mezitím i Jáchymova mikina. Protože byla měkká, tak do sebe nasála spoustu vody. Vždycky když jsem jít znovu rozvinula a začala nanovo ždímat, jakoby nebylo poznat že už jí ždímám. Když jsem v koupelně zůstala jako poslední tak jsem to vzdala. Ve společenské místnosti začali všichni sušit oblečení (asi mělo víc lidí problém s nevyždímatelnou mikinou). hodila jsem oblečení na ne moc čistý radiátor a pak jsem hledala místo. Můj pohled se střetl s pobaveným pohledem Jáchyma. Sklopila jsem pohled k zemi a došla k němu. "Je moc hezká a já bych nerada aby byla poníčená tím prachem co tu je." Řekla jsem zklamaně. on se jenom pousmál, a natáhl ruku, já mu přes ní hodila mikinu a on jí hodil na provaz, který byl zavěšený napříč celou místností. "Člověk musí být velikán aby si takových věcí všiml." Řekla jsem a podívala jsem se mu do očí. V tom do mě ale narazil Marek a tak jsem málem upadla. "Co děláš?" Vyjela jsem na něj aniž bych věděla kdo to je. "Promiň princezno, ale musel jsem zabránit katastrofe, nedáš si čaj?" Protočila jsem očima, poděkovala Jáchymovi a šla s Martinem pro čaj. 

PO nějaké chvíli přišli orgové s tím že už "moc" neprší a že to bude jenom lepší a že můžeme pokračovat v programu. Tedy že bude noční hra. Všichni až na mě vypadali nadšeně, ale já začínala být unavená a chybělo mi kafe. Navíc pokud se tuhle noc nevyspím tak budu unavená a nezvládnu přednášky. 

Nevím jak, ale byla jsem "zase" v týmu s Martinem a nějakýma dalšíma dvěma klukama. Byla to blbost, kdy jsme měli chodit po svíčkách. 

Na prvním stanovišti jsme měli zodpovídat otázky nějakému orgovi ohledně jmen orgů a účastníků. To jsem nechala mluvit jenom kluky. 

Mezi prvním a druhým stanovištěm jsem se nějak probrala a docela jsem si i popovídala. KLuci se pak začali bavit o informatice a já s Martinem jsme se bavili o škole. Bylo to moc fajn a ani jsem nechtěla aby přišlo další stanoviště. Tam jsme museli prolézat nějakou pavučinu a když se jeden z nás dotkl nějakého provazu tak mu jako upadla daná končetina a musel znovu ale byl svázaný s jiným účastníkem který měl jít jako poslední. Protože jsem byla v týmu nejlehčí, tak jsem šla jako poslední. První kluk to prošel bez chyby, druhému "upadla" ruka a Martin to jako vždy zkazil. Občas mi připadá, že některé věci dělá schválně. Org který u toho byl nám dal pokyn ať to jdu dvakrát, nejdřív s jedním a pak s druhým. Poprvý to bylo ok, ale s Martinem jsme byli svázáni nohama a potom rukama, ale ty ruce nebyly na stejné straně. vůbez jsme se nemohli zkoordinovat až jsme rozbili celou pavučinu. Org nám za to dal 0 bodů, stále nevím na co ty body jsou, a poslal nás pryč. Celou cestu jsme byli na Martina naštvaní a on dělal jakože jsme hloupí a dětinští. 

U třetího stanoviště jme měli rozluštit šifru. Tam zase exceloval Martin a ten kluk s rukou. Já jsem šifry nikdy neřešila a tak jsem neměla jak pomoct. Cítila jsem se zbytečně a byla jsem unavená a tak jsme si s tím jiným klukem sedli na pláštěnku co měl v batohu a opřeni o strom jsme usnuli. Když to kluci vyluštili tak nám řekli že teď už nepůjdeme po svíčkách, ale někam kde bude mapa s dalším stanovištěm. Byla jsem rozespalá a promrzlá. 

Celou cestu jsem byla mrzutá a nechtělo se mi povídat ani nic dělat, mysela jsem jenom na teplou postel a spánek. 

Když jsme našli mapu, tak na mě padla únava úplně. Být potřebná pro tým jsem vzdala už dávno a tak jsem se opřela o strom a zase jsem usnula. Když kluci přišli na to kam máme jít, ale mě se jít nechtělo. Nemohla jsem ale přiznat slabost, to nejsem já a hlavně ne před Martinem. zatla jsem zuby a šla jsem. Nidky bych nevěřila, že budu spát při chůzi, ale dostala jsem se do mikrospánkových stavů, kdy jsem se probudila, když jsem sešla z cesty. Kluci si toho všimli a zeptali se co dělám. "Spím." odpověděla jsem. Začali se smát ačkoli mě to tak vtipný nepřišlo. Martin mi nabídl rámě a někdo další taky. Přijala jsem obě dvě a spala za chůze. Uvědomuju si že si o něčem povídali, ale nebyla jsem schopná to úplně vnímat. 

Na posledním stanovišti jsme museli dát po jednom ruku do nějakého slizu, bylo to nechutné. Měli jsme tam hledat nějaký klíč. Šla jsem jako první, zvedal se mi z toho žaludek a měla jsem z toho špinavou ruku a nic jsem nenašla. Pak šli kluci a až ten poslední tam našel klíč. Měli jsme jít k objektu, pamatovat si skupinku a jít na objekt. Moc jsem tuhle hru nepochopila ... Ale je tu spousta věcí co nechápu. 

Hrabání se slizem mě probudilo, ale ruku jsem měla špinavou. Marek si všiml že se mračím na svojí ruku a tak ho nenapadlo nic lepšího než mi začít mávat svojí slizkou rukou před obličejem. Vyjekla jsem a začala na něj křičet, jaký je to nemehlo a pako. Pak mi svojí slizkou rukou chytil tu mojí slizkou a přitáhl si mě k sobě. "Mě nevadí že jsi slizká." "Pomoc kluci nenechávejte mě tu." Zakřičela jsem. "Smůla princezno!" Zavolal jeden a oba odešli. 

Podívala jsem se na Marka a trochu se začervenala, proč se doháje červenám? VždyŤ je to Marek? "Jsi vážně zvláštní nikdy nevím co od tebe čekat." řekla jsem a vytrhla ruku. Pak jsem jí vytrhla a snažila se jí očistit o mech. A u toho jsem přemýšlela jestli jsem jenom o chvilku neměla zůstat. Byl to divný pocit, když mi držel ruku. Nidky jsem to ještě nezažila.  A teď nevím jestli to byl příjemný nebo nepříjemný pocit. Ale je to Marek....

Dřepl si vedle mě na bobek a začal si ruku očišťovat ruku. Byl vedle mě a nido nic neříkal. Byl to trapný  pocit. Nevěděla jsem co to znamená a co mám dělat ani o čem začít mluvit a tak jsem mlčela, to se ale zdálo být ještě horší. 

A tak jsme se vydali zpátky. "JJá nevím jak se vedle tebe chovat, co po mě chceš, jak se budeš  chovat." Začala jsem, protože jsem už nechtěla být v tom tíživém tichu. Marek chvíli mlčel. A pak najednou prolomil ticho. "Já taky nevím co chci, ale mám tě rád a nechci tě ztratit." Řekl. Dívala jsem se do země, protože můj obličej změnil asi tak milion obličejů. 

Pak jsme se nějak začali bavit o všem možném. Situace mezi náma se zase uvolnila. Když jsme dorazili na objekt tak bylo po půlnoci a já jsem byla ráda za svůj spacák. Před spaním jsme se na sebe usmáli a já jsem usnula. 

@888Johy888 děkuju moc. Můžu slibovat a odhodlávat se jakkoli, ale lepší bude když vás co nejdřív potěším dalším dílem :) 

Smějte se a děkuju že se líbí