Pro svůj sen udělám vše

Poslední normální den

Ráno jsem sice vstala docela brzo, ale byla jsem unavená, ale neexistuje nic co by nezpravil šálek horké kávy. Po snídani jsem šla do pokoje pustila si hudbu a rozhodla se že se podívám na věci do školy. Musím mít totiž vynikající prospěch a ruku na srdce, do teď jsem některé předměty dělala jen tak abych měla nejhůř trojky. 

No špatné to bude s němčinou, protože na to máme tlustou brýlatou profesorku, která má asi komplexy  z dětství nebo co, ale mě vážně nesnáší. Nevím čím to je. Nebo tak to alespoň tvrdí mí spolužáci. A navíc se všichni schodují na tom že mě zasedla.  No je vtipné, že se dvě třídy, které se nesnáší kvůli každé blbosti, schodují na něčem o holce se kterou se skoro nikdo nebaví. 

Začali jsme novou lekci, tak jsem se naučila slovíčka, a pak jsem se vrhla na chemii, ze které píšu v úterý test. Chemii jsem vždycky obdivovala, ale nikdy mě nebavila, připadalo mi že aby člověk chápal různé souvislosti, tak musí umět spoustu nesouvisejících věcí, které se prostě musí našrotit, a to mě moc nebavilo, protože mi to povětšinou nic neříkalo. Je to jako biologie, velmi zajímavé, ale nemám sílu do toho vkládat tolik energie. 

Chemie byla prostě nuda, tak jsem si zkusila udělat myšlenkovou mapu, a alespoň trochu mi to lezlo do hlavy. Pak mě mamka vysvobodila obědem,  na kterém mi oznámila, že jedeme za tetou na "kafíčko". To znamená, že přijedeme okolo druhé a budeme tam minimálně do šesti. Takže celý odpoledne v háji a já se chtěla učit matiku. Fakt super. Navíc teta nemá žádné děti v mém věku, takže tam budu sedět s "dospělými"  a poslouchat jak se baví o "důležitých" věcech. No minimálně si s sebou můžu vzít Feynmannovy přednášky z fyziky I. Je to kniha kterou chci už dlouho přečíst (i když je to učebnice, tak moc nevím jak se to bude číst bez papíru a tužky). 

Návštěva tetičky byla příšerná, všichni mi furt říkali ať se s nimi bavím a nečtu si, ale když jsem odložila knihu, tak mě všichni ignorovali. Bylo to prostě hrozné. Celou dobu jsem jedla štrůdl, ale pak jsem si uvědomila že přesně takhle se tloustne a že přesně takhle se nedostanu do formy. Ach jo, jenže já tak miluju jídlo. No tak alespoň budu muset zítra pořádně běhat, už se na to docela těším. 

Večer jsem si ještě přečetla tu chemii, hodila jí do tašky a připravila věci na zítřek. Cítím že zítra to začne. Jako kdyby měl být zítra první den školy, přitom je březen. 

Cítím že pro všechny lidi na planetě je zítřek dalším nudným dnem, kdy jdou do školy, nebo do práce. Pro mě je to den, kdy budu konečně dělat něco pro svou budoucnost, zítřek je prvním dnem kdy změním svůj život. 

Konečně se cítím jako nějaká hrdinka z moderního sci-fi pro teenagery. Zítra je den, kdy ze sebe dám vše. A každý následující. A nakonec budu patřit mezi ty super lidi co zvládají vše a mají neustále úsměv na rtech. 

S pozitivními pocity jsem usnula.