Pro svůj sen udělám vše

Nástěnka

Tak jsem zpět. A to díky @barcaspicova takže děkuju moc :). Doufám že se příběh bude líbit. 

 Nyní do konce září bud mít (snad) víc času, a nebo budu mít možnost některé věci odsunout na dobu neurčitou s menšími následky :D. Takže budu pokračovat i s tímto příběhem. Chtěla bych vydávat cca 1-2 kapitoly týdně. Uvidím jak to půjde. 

Dostala jsem se do školy a ačkoliv toho bylo hodně co jsem musela dodělávat, o přestávce, místo toho abych si opakovala na případné zkoušení jsem se dívala po nástěnkách. Chtělo by to poznat lidi se stejnými zájmy, přece jenom bych aspoň věděla na čem jsem. Jak si stojím mezi ostatními, co dělat dál. Nebo cokoli.

V tu chvíli mě trkl do očí bijíící plakát. Přednášková noc 2018. Jsi Středoškolák? Máš chuť přednášet? Máš chuť se něco nového dozvědět? Hned jsem si opsala datum a začala se dívat na net o jakou akci že se to jedná. Byla tam i webová adresa, tu jsem si ihned opsala do sešitu a napsala si upozornění na to abych se tam doma podívala.  

To datum bylo už tenhle víkend. Musím toho využít. Jsem zvědavá o čem všem lidi v mém věku mohou přednášet. Jsem zvědavá co tam bude. Co se naučím nového. Celou hodinu jsem myslela jen na tu akci. První akce na které budou konečně lidi se zájmem o něco. Je prakticky jedno o co, ale prostě o něco. 

Doma jsem strávila dvě hodiny pročítáním si anotací a podle harmonogramu jsem si vybrala na kreré přednášky půjdu, tak abych přišla o co nejméně zajímavých přednášek. A co víc hlavním hostem bude Vladimír Remek, což je český kosmonaut. Nikdy před tím jsem se o to vlastně nezajímala, nikdy před tím mě nazajímalo jestli se už nějaký čech dostal do kosmu a na jeho cestu. Bylo to přesně pro mě. Pak jsem si hledala informace o něm a zjišťovala na co bych se mohla zeptat. 

Koukla jsem se na hodiny a najednou bylo devět hodin a já jsem ještě nebyla běhat, navíc pozítří píšeme ze zeměpisu, a tak bych měla začít něco dělat. A tak jsem se převlékla a šla ven. 

Při běhu jsem si konečně vyčistila hlavu a narozdíl od mého odpoledního běhání jsem potkala spoustu jiných  běžců a to mě motivovalo. Asi začnu běhat večer. Navíc konečně na sobě začínám zjišŤovat zlepšení. Konečně jsem se naučila dýchat a uběhnu toho, no mám pocit že neomezeně, ale druhý den mě potom bolí různě nohy. 

Po sprše o ohřáté večeři, rodiče šli bůh ví kam a nechali mi tu lasagne jsem si sedla k zeměpisu a učila se do půlnoci. Pak jsem byla hodně unavená, ale šťastná, udělala jsem si ještě rychlé úkoly z dneška a okolo půl druhé usnula sladkým spánkem. 

Nechápu to, tak dlouho se kolem mě nic nedělo a nyní takových věcí, navíc mi připadá že do školy toho po nás chtějí víc a víc a k tomu všemu ještě akce o víkendu. Připadám si jako na roztrhání. 

Ve čtvrtek si mě zavolal fyzikář do kabinetu. Vešla jsem jako poslední, protože mě ještě češtinář zastavil, kvůli jedné slohovce, prý by jí po přepracování mohl otisknout do školních novin. Bylo by to fajn, ale nejsem si jistá, že mám tolik času. Hlavně si nejsem jistá, že mám tolik času na jiné věci než na Vesmír! Fyzikář když mě spatřil, tak začal nějakými poznámkami na můj účet ohledně chození ne úplně v čas, a pak přešel k monologu ohledně toh oprojektu na AV ČR. 

Abych byla upřímná, tak jsem na ten projekt úplně zapoměla, v hlavě mám jenom přednáškovou noc. Přesto jsem poslouchala napjatě. Z toho monologu vyplývalo, že jsme každý (já a Martin) úplně jiní a že máme úplně jiné důvody proč to dělat, což se jim líbilo, ale na ten projekt se prý daleko víc hodí někdo úplně jiný. I když jsem na to zapomněla, tak jsem z toho byla vážně smutná. No kdo by nebyl, hlavně když jsem si vzpomněla jakou práci jsem si s tím dala. Fyzikář, se ale nedal a prý budeme přiřazeni k jinému problému a to něco s lasery. Prý se naučíme spolupráce jak spolu tak s opravdovými vědci a prý to bude mít co dočinění s Vesmírem i tak. To už ale byla zpráva jenom pro mě. 

Když nás propustil ze svých spárů, tak se do mě Martin ihned pustil. "Takže ty si myslíš, že můžeš být lepší než já jo? Myslíš si, že když se budeš jednou snažit, tak že se dostaneš do mého projektu ..." Pokračoval ještě hodnou chvíli. Já jsem po chvilce vypnula a pokračovala do třídy, bohužel jsme měli společnou hodinu. Před vstupem do třídy jsem jenom prohodila "Nic o mě nevíš, ale to ani nemůžeš." A zaplula jsem na své místo. Upřímě já sama jsem moc nevěděla co jsem tím myslela. 

V pondělí nám má přijít mail s instrukcema na ten projekt. napsala jsem si to na další týden, ale neměla jsem čas se s tím zaobírat. Nebudu si přece kazit čas něčím s čím se budu moct strachovat v pondělí. 

Zítra je den P. P protože Přednášková noc!  

P.S. přednášková noc je real akce. info o ní najdete  zde http://www.pnoc.cz  nebo na fb. Bude určitě v listopadu (nejbližší). A ano je to v Praze, ale podle mě stojí za to na ní jít ;)