Pro svůj sen udělám vše

Jedině rodina

Tak je sobota a po ránu půjdeme všuchni za různýma tetičkama a strýčkama. Nicolas se mi smál, protože sám se může učit a já tam musím sedět a poslouchat ty jejich plky. Proč se jen matematika taky nemůže učit z příruční knihy? Tak se budu alespoň  učit .... biologii, zrovna bereme žahavce.

Při návštěvě první tetičky jsme dostali obložené chlebíčky. Nesnáším to. Člověk se nají víc než o Vánocích a ještě není šťastný, protože poslouchá plky o tom jak si strejda koupil trtaktor a jak nějaká Marie z vesnice 20 km vedle dělá voloviny. Koho to zajímá? No naštěstí to absolbujeme jenom dvakrát do roka. Tak se to dá. Když všichni vypadali zaneprázdněně , tak jsem otevřela učebnici biologie a začetla se.

"Ona je taková hodná." Ozvalo se zvýšeným hlasem. Ajé ihned jsem věděla, že je řeč o mě a s lehce naštvaným pohledem jsem se podívala na tetu a na mamku. "Ona je taková potichá a hodná." Zopakovala  tetka. To naše děti vůbec. Klárka chodí jenom po tancovačkách a doteď stejně určitě spí a Honzík  ten by byl jenom zavřený v dílně. Stěžovala si tetka.

V jednu se nám podařilo zdrhnout a šli jsme na oběd k babičce. Já měla jednou přečtenou biologii a při obědě jsem přemýšlela o nezmarech a o jejich anatomii. A uprostřed polévky jsem se začala nekontrolovatelně smát. Všichni se na mě pohoršeně podívali. A s pozvednutým obočím se mě pohledy vyptávali. Já jen řekla , že se to k jídlu nehodí. No, každopádně. Víte proč je nezmar hubený? Protože je  bulimik."Nezmar je živočich co příjmá a vyvrhuje potravu jedním otvorem nazývaným láčka, je to mikroorganismus, bulimik je člověk který zvrací jídlo, de o psychyckou poruchu nikoliv fiziologickou"  A propukla jsem znovu v nekontrolovatelný no asi bych to mohla kategorizovat jako smích, ale v mém podání to byl řechot.

Maminka mě napomenula, že se to k jídlu opravdu nehodilo a tatínek se pousmál. Babička tomu vůbec nerozuměla a tak anstalo trapné ticho. Naštěstí rychle přišel další chod a konverzace se stočila ke králíkům a mrkvi. Já jsem zas upadla do biologického smýšlení o mikroorganismech  a když jsem se podívala z okna tna rybník tak jsem se musela pousmát nad tou přestavou jak tam ti nezmarové vyvrhují potravu.

Po obědě muselo následovat kafe. Muluju ten nápoj, ale ráda si ho vychutnám sama ne s trapnýma otázkama babči, a co kluci Eliško, je jediná kdo mi tak říká a naprosto to nesnáším. Jsem Elisabeth ne Eliška, ale tak co jeden člověk se ještě dá snést. V hlavě mi akorát proběhlo že toto nemá  smyls, neb pokud chceme aby věta dávala smysl, resp. otázka tak by měla obsahovat podmět a přísudek, což jí očividně uniklo. A navíc co na to odpovědět. Kluci jsou anantomicky jinak stavění než holky, a těhotná nejsem, tečka. Bohužel následovaly další otázky:"A jak jde škola" No škola nikam nechodí, ale stojí namístě. "Jak vycházáš s kamarády?" OOOO dostali jsme se k otázce která by u normálního člověka měla smysl, ale u nerda jako jsem já, smysl nemá. Co mám babičce odpovědět? Víš babi, mě víc zajímá Vesmr než lidi, prosím neptej se mě víc a nech mě se učit biologii? To asi těžko. Tak jsem na každou otázku musela vymyslet odpověď která neurazí, ale nevyvstanou z ní další otázky. 

Po kafi u babičky jsme šli na zákusek a další kafe k tetě číslo dva, ne nemám je očíslované ale tak nějak vám nebudu popisovat rodiné vztahy.Kafe tady bylo asi nejlepší a štrůdl taky. Obecně návštěva u tety dva u mě vyhrála, protože má nemluvně a já se mohla zavřít do pokoje se spícím nemluvnětem a v klidu si pročítat biologii. Až na to že ten prcek po půl hodině začal nekontolovatelně vřískat a já nevděla co s ním. Teta ho spacifikovala a já musela za ostatníma. Zkoušela jsem se se zkoušet z toho co jsem si přečetla, ale protože jsem to neměla před sebou a neviděla nadpisy a nevěděla jsem zda-li je to správné nebo ne, tak jsem to radši vzdala.

Po "náročném" dni jsem byla ráda za lehkou večeři a možnost pozorovat hvězdy dalekohledem. Byla to krásná podívaná. Vesnice je sice drbárna a člověk nemá soukromí, ale ty hvězdy, kvůli nim by se čloověk snad i přestěhoval.

Když na mě přišla zima  tak jsem se přesthovala k Nicolasovi a počítala jsem matiku, ale jak jsem byla unavená, další kafe mi už nenabídli, tak mi to vůbec nešlo. Nicolas po náročném dni taky neměl na školu náladu a tak  jsme ulehli do postele a povídali si.

Mám Nicolase neskutečně ráda. Moc toho nenamluví, ale když otevře pusu, tak je k nezastavení. Smáli jsme se asi do ří do rána. No bylo by to v pohodě, kdybychom ráno nemuseli do kostela. Mamka s taťkou mě do toho nenutí, ale tady na vesnici je to zvyk.

V neděli jsem bohužel vůbec nic neudělala. V kostele byla zima a tak se tam ani spát nedalo a po oběděl jsme jeli domů. Cestu jem prospala, ale po ní jsem byla rozlámaná a mamka chtěla poklidit dům a tak jsem se nemohla učit. No Nebo alespoň dodělat resty.

Byla jsem naštvaná, protože jsem všem chtěla ukázat jak moc mi záleží na škole a místo toho prokecám s Nicolasem noc. Ačkoliv popovídat si s někým kdo mi rozumí mi chybělo.