Pro svůj sen udělám vše

Co tě nezabije to tě posílí

Ráno jsem se probudila a vyškočila z postele s myšlenkou že píšu zemák, ale pak jsem se podívala na otevřený BJ a uvědomila si že dneska jdu až na devátou! Zase se mi rozlinul úsměv na obličeji. Lehla jsem si znovu do postele, ale pak jsem si uvědomila, že se mi nechce spát. 

Co mě teď čeká? Zítra matika a pozítří projekt na ajinu a ze dneška odložený zemák. No na matiku potřebuju víc času pohromadě, takže to teď nemá smysl dělat. U ajiny mám něco napsané, ale není toho moc a na zemák se mi nic nechce dělat když mi odpadl, i když by to bylo asi rozumné, protože to mám asi nejvíc v hlavě. Ale tak vyhrává angličtina, prodáno další hodině mého života. 

Anglicky až zas tak dobře neumím co teda dělám je, že si to napíšu v češtině a pak to přeložím do angličtiny. Podívám se jak moc jsem to musela zkrátit nebo prodloužit a podle toho potom přidám nebo uberu nějaké části. Mám to mít vytištěné a na A3.  U těhle projektů si připadám jako na prvním stupni "Tak děti, vezměte si do ruky nůžky a lepidlo a uděljte něco co bude hezké." Mě se vždycky povedlo mít akorát lepidl oz obou stran a nejvíc na prstech, díky čemuž od toho byly i nůžky. No tahle etapa je sice za mnou, ale stejně budu muset vzít do ruky nůžky. Na štěstí až odpoledne, protože hodina uběhla a já se musím připravit do školy, zkultivovat a odejít. 

Jo říká se "mám od devíti" Ale ta hodina začíná v 8:55 a je vyžadován tam být v 8:50 což znamená, že jsem musela kus cesty běžet. Ach jak já nesnáším aproximace. 

Vletěla jsem do třídy v 8:54 a asi na mě bylo vidět, že jsem ráno tak trochu nestíhala, na mojí obranu, mám už skoro projekt do angličtiny. 

Jediné co jsem zvládla zaznamenat byl Martin který se na mě usmával a pokýval hlavou na pozdrav. Upřímně nebylo mi do smíchu, sice běhám, ale to je takový lehký výklus, bez tašky a halvně v klidu. Prostě a jednoduše nejsem sprinter. 

Celý den ve škole proběhl v klidu až na chemii, kde jsem byla zkoušená. Moc jsem to neuměla, protože jsem se na to samozřejmě nepodívala. Otevřela jsem sice sešit o přestávce, ale to bylo všechno. Kdy se to stalo? Kdy se to stalo, že nemám čas na to se učit na zkoušení. Byly doby kdy jsem si to naplánovala a během září jsem byla prozkoučena ze všech předmětů.  

Ano na střední jsem už druhým rokem, ale stejně jsem vždycky vystresovaná když se profesor dívá do svého sešítku a zjišťuje koho by tak mohl vyzkoušet. Vyslechla sjem si krásné a upřímně už trochu nudné kázání o  tom jak se máme učit z hodiny na hodinu a jak by to takhle nešlo. Jo ono se jim to řekne "učte se z hodiny na hodinu" ale jak se mám připravovat konzistentně, když každý den píšu nějaký test a do toho chci mít alespoň něco při čem vypnu a to nemluvě o tom projektu. Dostala jsem čtyřku a když jsem si sedla do lavice, tak to na mě  všechno dolehlo. Je konec března a z chemie mám samý dvojky a teď čtyřku, jak tohle vytáhnu na jedničku? KOlik ještš tak budeme psát testů? Čtyři? Pokud bych ze všech dostala jedničku, což bude těžký, protože nemám tolik času a navíc mi připadá že na poslední testy jsem se docela učila. Plus jedna jednička za nějaký referát, a pak ještě se nechat vyzkoušet?  Udělala jsem si rychlý výpočet a dá mi to průměr 1.6. Ano říká se že pokud je člověk při hodině aktivní, pak k tomu profesoři přihlédnou, ale ... V pololetí z nějakého důvodu přihlížejí raději než na konci. Podívala jsem se na hodinky a zjistila,  že zbývá patnáct minut do konce a já jsem ještě neotevřela sešit. Super takže dnešní den je totálně zabitý. Mám jistou dvojku z chemie a do toho žádné záposky z dněšní chemie. Poznamenala jsem si abych si to od někoho doplnila. 

Najednou jsem neměla chuť k jídlu, ale žaludek se ozval a tak jsem i přes nehcuŤ k jídlu šla na oběd. Po obědě jsem si sedla do studony a otevřela ten zemák. Neměla jsem ale na nic náladu a tak jsem si položila hlavu na lavici a nechala myšlenky volně plynout. 

"Tady je šípková růženka a nerd v jendom." Ozval se až moc známý hlas. Otočila jsem se a tam stál Martin. "Promiň ale nemám moc náladu na TVOJE VTÍPKY. Zaprvý nejsou vtipný a zadruhý prostě nemám náladu." řekla jsem popuzeně. Bohužel to nebylo něco co by třídního namyšlence zastavilo. Vzal si židli a sedl si naproti mě. "No tak to jsem tu od toho abych ti tu náladu zvedl, ne?" 

Nevím jak se mu to povedlo, ale an seminář už jsme šli s úsměvem na rtech. 

Když jsem šla ze školy, tak mě Martin doprovodil až domů, vůbec to nechápu, má to přes půlku města. Ale on tvrdil, že nechce abych zas potkala sloup, neb i když jsem šla spát brzo, takže to nepomůže k mé dlouhodobé spánkové deprivaci. Pfff spánková deprivace? Já mám kafe a to mi pomůže. To je můj stabilní bod v mém životě. 

Po příchodi domů se mi hrozně moc nechtělo nic dělat. Ale když jsem se podívala na FB zeď tak tam byl příspěvek o tom jak Elon Musk posílá do Vesmíru auto, teda raketu, na které je auto a v ní postava. To mě nakoplo. Musím zamakat. Třeba se mi povede tu chemii vytáhnout a když ne, tak aspoň si nemůžu nechat ujet zbytek předmětů a tak jsem si sedla a s novou energií vlitou od největšího idola všech milovníků kosmu, nebo alespoň mě, a kofeinu jsem se vrhla na matiku. Vždyť funkce jsou ta základní věc která se používá v celé další matematice. 

Naposledy jsem psala ať se nenecháte převálcovat školou. Mě skoro převálcovala :/ ale jsem zde :D. Zachvilku se bude příběh hýbat víc :D. 

P.S. děkuju moc všem za čtění a hvězdičky :D, pomáhá mi o tom příběhu alespoň přemýšlet a cítít se provinile, když už nepíšu :D