Pro svůj sen udělám vše

Prvotní nadšení

Podívala jsem se na to jak bude vypadat "normální týden a podle času po škole,  jsem si rozvrhla kdy budu chodit běhat, kdy se budu učit astronomii. V pondělí, středu a pátek budu chodit běhat a v pátek a v sobotu budu koukat na nebe a objevovat nové taje. Úterý a čtvrtek mám odpoledku, tak to se budu zaměřovat na školu. A v neděli budu dělat to co je zrovna potřeba.

Můj život má konečně smysl. Budu prostě jenom plnit plán a vše se bude dařit. Je to vlastně jednoduchý.

Tak jsem na to koukla, sice nejsem nějak umělecky založená, ale i přes to se mi můj první bullet journal líbí. Nejlepší teda bude začít hned. nebo tak se to alespoň říká, protože slovo zítra je až moc variabilní, člověk ho může použít každý den a nikdy se neposune z místa. 

Vzala jsem do ruky knihu o Astronomii. První kapitola byla zajímavá, tu a tam jsem si udělala nějaké poznámky a šla to hned ozkoušet ven. Mám ze sebe dobrý pocit. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že je půlnoc. 

Jsem ale tak nadšená, že se jenom teple oblíknu a půjdu se dalekohledem (takovým tím normálním, třeba na sledování ptáků)podívat na oblohu. 

Jsem unešená. Hvězdy a Vesmír, noc a ticho. Ta hloubka, ta dálka. To je to co mě pohání dál. Cítím se trochu osaměle. Připadá mi že jsme všichni tak trochu osamělí. Je nás sice 7 miliard, ale jsme všichni stejní. Máme ruce, nohy, hlavu a sny. 

Jenomže asi po čtvrt hodině mi byla zima. A tak jsem šla lehce zklamaná domů. Vyčistila si zuby a zalezla do postele. Hlavně jsem si nastavila budík na sedmou. Nesmím se totiž  vůbec flákat, svůj čas musím využívat efektivně. Navíc na světě existuje alepoň 10 asiatů, kteří jsou mladší alespoň  o deset let a umí všechno jako vy jenom desetkrát líp. S touhle  myšlenkou jsem usnula. 

Miluju rána. Sice jsem trochu ospalá ale to vůbec nevadí. K snídani jsem si udělala vajíčka a kafe (miluju kafe, navíc jak jinak se chce člověk probudit!?). Po snídani jsem si vzala hrnek s teplým nápojem nahoru do pokoje  a začala jsem číst další kapitolu v té svojí knížce. Když jsem byla skoro na konci, tak mě mamka zavolala na oběd. Dost mě štvalo že to musím odložit, ale vím že pro mamku je hodně důležitý abychom spolu alespoň konzumovali jídlo. Po obědě jsem si udělala další kafe a pokračovala ve čtení, ale s plným žaludkem to moc nešlo, tak jsem se na to vykašlala a zalezla si do postele s povinnou četbou. Nevadí mi povinná četba, ráda čtu  a většinou je na výběr z více knih, takže mi vždy alespoň jedna padne do oka. 

Po asi hodině mě mamka vytáhla na "nedělní procházku" i přes to že je sobota, ale prý musím na vzduch tak jsme se šli projít do lesa.  Je únor a venku je sníh, ale je teplo. Nemusím mít na sobě čepici, což je super. 

Večer jsem se vrátila k astrofyzice, ale byla jsem dost unavená a navíc obtížnost se dost zvýšila, a  tak to šlo pomalu. Nesmím se ale vzdát tak rychle, je to přece jenom začátek. 

Asi v jednu jsem usnula. Vyčerpáním. Asi to neumím úplně dokonale, ale aspoň okrajově chápu o co jde. 

Hodně pro mě bude znamenat když mi řeknete svůj názor na to jak píšu. Reflexe je totiž asi nejdůležitější.