All I ask for is a little bit of pain

72

Rychlým krokem jsem se vrátil zpět k autu a s úlevným výdechem za sebou zabouchnul dveře. Až v tu chvíli, kdy jsem byl zase v bezpečí, na sedadle hned vedle svého Pána jsem si uvědomil, jak zatraceně šílený to celý bylo. Zavřel jsem na chvíli oči a soustředil se jen na to, abych uklidnil svůj dech. Nechtěl jsem Troyeovi přidělávat další starosti a rozhodně jsem mu nehodlal přiznat, že jsem nakopnul Andyho do koulí. Nejspíš by se nezlobil, ale i tak jsem si to chtěl nechat pro sebe. Vymykalo se to mému typickému chování.

„Nevypadáš, že by to proběhlo zrovna v klidu," prohodil Troye tiše a slabě stiskl mou nohu těsně nad kolenem. Usmál jsem se a slabě zavrtěl hlavou. Líbilo se mi, jakým způsobem se mě dotýkal. I v teď si dával pozor na to, aby se mě dotýkal jen na místě, kde mi to nebylo nepříjemné.

„Ten kretén mě odposlouchával," uchechtl jsem se lehce hystericky a ještě pár vteřin počkal, než jsem otevřel oči. „Pojeďme domu, prosím."

„Odposlouchával?!" zavrčel ostře a rychle přesunul ruku na kliku auta. „Jak?"

„Nechci to už řešit, Troye," zamručel jsem tiše a natáhl se k němu, líbaje ho váhavě na tvář. „Můžeme trávit čas o moc lepším způsobem, než řešit mého pošahaného ex," zabroukal jsem a připoutal se. Když jsem opouštěl Andyho byt, tak jsem si byl jistý, že se s Troyem dnes vyspím. Bylo by to něco, co by Andyho přivedlo k nepříčetnosti. Nikdy jsem v našem vztahu nic nezačal já. Jenže i když cesta k autu byla vážně rychlá, tak i tak mi došlo, že by to nebylo vzhledem k mému Pánovi fér. Nechtěl jsem ho využívat. Už vůbec ne k tomu, abych se mstil někomu, na koho bude nejlepší zapomenout. I tak ale bylo spoustu věcí, které jsme si mohli v herně užít, a já si byl jistý, že ať už tohle udělal Andy jakkoli, bude poslouchat. Do herny jsem si mobil nebral nikdy, takže ať už se bude dít cokoli, nebude to pro něj nejspíš nic příjemného. Bylo to vlastně krásný zjištění. S Troyem jsem chodil do herny rád a plně jsem důvěřoval tomu, že neudělá nic, aby mi cíleně vážně ublížil. Rozhodně ne psychicky.

„Nejradši bych mu dal přes držku," utrousil tiše a nastartoval. Byl jsem rád za to, jak rozumný byl. Andy byl král všech kreténů. Kdyby se tam teď Troye vrátil, tak by si zítra v kanclu mohl balit kompletně všechny švestky.

„Můžeš se vybít na mně a zabiješ tak všechny mouchy jednou ranou," uculil jsem se a slabě ho kousl do ucha.

„Chceš snad, aby nás poslouchal?" povytáhl zvědavě obočí a konečně se rozjel.

„No, dělá to asi už teď, hádám," zasmál jsem se tiše a zastrčil si mobil do zadní kapsy kalhot. „Ale ano. Vlastně chci. Chci, aby věděl, o co přišel."

„Miluju, když jsi sebevědomý," zavrněl se potěšeně a víc sešlápnul pedál plynu. Usmál jsem se a opřel si hlavu o opěradlo sedačky. Tohle byla příjemná změna. Andy by se mi vysmál, kdybych něco takového řekl. Nesnášel, když jsem si příliš věřil. Teď ale nebyl důvod, abych ze sebe neměl radost. S Troyem šlo všechno dobře. Rozuměl jsem si s ním teď i mimo hernu, což byla nejspíš největší výhra. Byl jsem za to rád. Bylo by těžké s ním v tom domě být, kdyby to mezi námi bylo stejně napjaté, jako dříve v kanceláři.

Potěšeně jsem se pousmál a protáhl se. Domů to už byl jen kousek. Byli jsme téměř na začátku lesní cesty. Začínal jsem milovat tu vůni a taky pocit spojený s tímhle místem. Bylo to o tolik jiné než všechno, co jsem znal. Tohle místo mě uklidňovalo. Bylo to ujetý, ale vážně jsem věřil tomu, že by to mohl být můj domov. Možná už napořád. Přesně tady, s mým šéfem, kterého jsem ještě donedávna nenáviděl. Počkal jsem, až Troye zaparkuje a odpoutal se. Měl jsem bláznivě dobrou náladu. V tu chvíli jsem věřil tomu, že dokážu cokoliv. Možná bych ho dokonce nechal použít pouta, kdyby hodně chtěl. Nehodlal jsem to ale pokoušet. Nevěděl jsem, jak dlouho mi tohle nadšení vydrží a rozhodně jsem teď nechtěl nic pokazit.