All I ask for is a little bit of pain

55

Začal jsem se ošívat a tiše kňoural. Bolelo mě snad všechno. Snažil jsem se přemýšlet nad tím, co se stalo, ale nic nedávalo smysl. Otřásl jsem se zimou a líně otevřel oči. Byl jsem v herně a Pán ležel přímo proti mně. Až po chvíli jsem si všiml, že přes sebe mám přehozenou chundelatou deku. Všechno se spojovalo super pomalu. Bylo to horší jak okno po chlastu. Jen tohle vyvolávalo spíš příjemný vzpomínky.

„Nemám ocásek," vydechl jsem tiše a pomalu si protřel oči. I kolíčky už byly pryč. A svíčky byly zhasnutý. Připadalo mi, že je všechno špatně. Udělal jsem někde chybu? Zklamal jsem snad Pána?

„Myslel jsem, že by bylo lepší dát ho pryč, dokud jsi na správným místě. Když to všechno odezní, tak to nebývá prima," pousmál se a jemně mi prohrábl vlasy. „Odnesu tě do vany, co říkáš? Na spaní je tu pořád dost chladno."

„Dojdu tam sám. Ale vana zní moc pěkně," přikývl jsem a pomalinku se vyhrabal na nohy. Pořád se mi dost točila hlava a vlastně jsem měl vůbec pocit, že mi tohle tělo nepatří. Nejhorší byly asi prsty u nohou. Bylo to, jako by tam kolíčky zůstaly. Po téhle scéně jsem potřeboval určitě minimálně další den na to, abych se dal dohromady. Už jen z tý představy mi bylo smutno. Troye byl v tomhle božskej. Věděl, co se mnou.

-

Vylez jsem z vany až po hodně dlouhý době. Cítil jsem se ale opravdu o dost líp. Horká voda a pěna, to byla ta kombinace, která léčila všechno. Troye mi navíc přinesl velký hrnek kakaa a zůstal se mnou celou tu dobu. Nejspíš se bál, že se utopím. Nevyčítal jsem tu to, jelikož většina mých svalů ještě vůbec nefungovala správně. Zabalil jsem se do modré osušky a zadíval se na kudrnáče, který stále seděl v rohu místnosti. Nezíral. Jen občas zvednul hlavu, aby se ujistil, že jsem v pořádku.

„Dal bych si pizzu. Se špenátem," prohodil jsem tiše a sušil se ručníkem. Znělo to pěkně. Sednout si s ním na gauč, pustit si film a baštit pizzu. Za to všechno jistě mohlo to kakao. Kdyby teď přišel s dětskou lahví a pohádkovou knížkou, tak bych ho ani neposlal do hajzlu. Spíš naopak. A to mě tohle nikdy nijak nebralo. Bylo to nejspíš tou rozbitostí a únavou.

„To přeci není problém, můžeme si dát pizzu. Stejně se mi moc nechce vařit," prohodil s úsměvem a zvedl se na nohy. „Ale mám podmínku."

„A sakra," zasmál jsem se uvolněně a natáhl si triko na spaní. Zatraceně. Ta látka na bradavkách nebyla příjemná. Vůbec. Takhle zničený snad nikdy nebyly. „Jakou?"

„Budeš spát zase se mnou. Našel jsem super seriál, mohl by se ti líbit," uculil se nadšeně. „A kdyby ne, tak si prostě pustíme něco jinýho. Jen by se mi líbilo, kdybys spal už jenom v mojí ložnici. Jsem pak o moc klidnější. Nebudu na tebe nic zkoušet, ale to už doufám víš."

„Spát klidně," pokrčil jsem rameny a snažil se dělat, že je mi to celé opékáček. Popravdě jsem z toho byl nervózní. Byl moc pěknej a hodnej na to, abych s ním spal s posteli. Čekal jsem na ten moment, kdy se ráno vzbudím bolavě tvrdej, on taky a bude to celý v háji. Udržet chtíč na uzdě bylo těžký. Dokonce i pro mě a to jsem věděl, jak špatný to bude. Troye tohle neznal a musel jsem počítat s tím, že jednou prostě bude nějaký fyzický kontakt potřebovat. Slíbil jsem sice, že něco zvládnu, ale rozhodně ne takhle. Zbláznil bych se z toho. „Tamten pokoj bych si ale jinak rád nechal .Nechci, abychom si lezli na nervy. Chtěl bych vždy po práci do herny, pokud by to šlo. V přípravě večeře se můžeme střídat. Před spaním bych ale byl rád sám. Neber to špatně, prosím. Jen nechci, aby se to celé pokazilo jen proto, že spolu trávíme až moc času."

„Máš to naruby."

„Co?" zamračil jsem se zmateně a přemýšlel nad tím, co jsem říkal Nedával jsem smysl?

„To triko," zasmál se. „Oblékl sis ho špatně. Pomůžu ti," zavrněl a začal dříve, než jsem přikývl. Ani tak jsem se nebránil. Neměl jsem na to sílu. Navíc už mě stejně viděl nahýho. Bylo to jedno.

„Troye," usmál jsem se a zavřel oči. „Budu možná spát bez něj. Bolí mě všechno a ta látka není příjemná," přiznal jsem a zavrtěl hlavou. Tohle jsem přeci vždycky miloval. Co bylo špatně? Byla to jen ta únava? Doufal jsem, že ano.

„Až teď jsem tě tolik rozbil?" pousmál se a vzal mi ručník. „Počkej na mě v posteli, dobře? Objednám pizzu, udělám nám oběma čaj a pak se podíváme na ten seriál."

„Nic strašidelnýho," varoval jsem ho, sundal si triko a pomalu mířil do černýho pokoje. Možná to nebyl zase tak dobrý nápad, ale ten den jsem za to byl rád. Spát s Pánem v jedné posteli. Nechat se trochu pomazlit. A Troye byl zatím opravdu opatrný. To bylo super. A obdivuhodný. Zůstal jsem nakonec jen v boxerkách a zahrabal se do peřin.

Za každej prstík deset ran. Spočítej si to, kotě.

Ta vzpomínka zabolela v žaludku. Moc krásně. Pomalu jsem vydechl a zvedl hlavu, až když se Troye objevil ve dveřích.

„Můžu trest za kolíčky dostat k snídani? Důtkami, co jsi koupil?" pousmál jsem se zvědavě. „Na zadek, Pane?"

„Uvidíme ráno, zvířátko. Třeba se vůbec nebudeš cítit pěkně," zamručel a podal mi hrneček s čajem. „Je to hororový seriál, Haunting of hill house, ale je na to hodně kladných recenzí. Když se budeš bát, tak to vypneme, dobře?"

Sakryš. Říkal jsem přeci, že nechci nic děsivýho. Seděl si na vedení?

„Mám rád horory," usmál jsem se. Nelhal jsem. Vážně jsem na ně koukal rád. Jen jsem pak byl podělanej až za ušima. „Ale nevyspíš se. Jsem pak super posera," zasmál jsem se. Bylo to trapný.

„Tak se trochu přitulíš. Já tě nedám."

„Ani bubákovi?"

„Ne, Connore. Nikomu. Jsi moje úžasný subče." zavrněl, pustil film a omotal kolem mě ruce. Cítil jsem se chtěně. Hezky. A on tolik hřál. „Navíc jsi mě tam dole opravdu překvapil. Nečekal jsem, že vydržíš tolik."

„Dojímáš mě," zasmál jsem se unaveně. „A drž mě! Je to děsivý už od začátku! Proč sakra ty děti děsej?! Ne. Troye. Ta holka vidí duchy a vůbec, ten dům je děsivej."

„Držím tě, zvířátko. Koukej."

„Budu se bát. Je to trapný."

„Pokud budeš mít strach, tak si pustíme Madagaskar. Márty s Alexem zaberou. Vždycky."

—

Wheee! Krásnou neděli všem! ^^

Vážně mě teď tenhle příběh baví a doufám, že i vás!  Kdybych napsala něco nesmyslného, tak klidně hned "otravovat" do zpráv. Dělám si v hlavě moc iluze a občas mi hodně věcí ujede, aniž bych si to pořádně uvědomila. Za každou připomínku budu ráda! ^^