All I ask for is a little bit of pain

86

V parku jsme nakonec zůstali až do večera a pozdní oběd jsme si dali v jednom ze stánků za horskou dráhou. Ráno jsem vůbec nevěřil tomu, že bychom tu dokázali strávit tolik času, ale popravdě jsem ani nezaregistroval, že už uteklo tolik hodin. Čas s Troyem letěl jak šílený a bylo mi skoro smutno z toho, že už jsme se vraceli k autu. Troye s kytkou za uchem a já s jednorožčím balónkem, který mi nakonec koupil. Trval jsem na tom, že nemusí, ale nedal si říct. Měl jsem z něj ale radost. Byl vážně pěkný.

„Víš, možná jsi mě i přesvědčil o tom, že ranďata nemusej být tak děsný," zabroukal jsem tiše a čekal, až odemkne auto.

„Opravdu? A to jsem se bál, že Lochneskou se to docela pokazilo," šeptl a otevřel mi dveře.

Tiše jsem se uchechtl a nasedl si. Měl pravdu. Celý den byl opravdu pěkný, až na zážitek na téhle atrakci. To, že jsem dostal balónem po hlavě, to by mi nevadilo. Sám jsem mířil dost mizerně. Jenže skutečnost, že ta rána byla mířená přesně na mou hlavu a navíc doprovázená nadávkami, to už tak super nebylo. Dlouho jsem neviděl Pána takhle rozčíleného. Byl to úplně jiný Troye. Ani v kanceláři nikdy nebyl takhle zlej. Chvíli jsem se i bál, že dá tomu klukovi po tlamě. Naštěstí se mi ho ale povedlo přesvědčit, abychom odešli. Nechtěl jsem Pána s monoklem. Nejspíš bych nerozdýchal, kdyby mu někdo ublížil. A tenhle kluk tam ani nebyl sám. Rozhodně by to nebyla férová rvačka. Předtím mi to ani nepřišlo, ale začalo se mi z toho dělat pěkně špatně. Pitomý lidi. Doufal jsem, že karma tuhle partičku blbců dožene dost rychle.

„Nemohl jsi za to," zavrtěl jsem hlavou a nasedl si. „Mimo Lochnesku to bylo moc prima rande, opravdu," usmál jsem se na něj. Nechtěl jsem, aby si to vyčítal.

„Sakra. Naučil ses to slovo. Teď mi s nim nedáš pokoj," ušklíbl se, zabouchnul dveře a šel si sednout za volant. Počkal jsem, až se posadí a otočil k němu hlavu.

„Rande, rande, rande," zavrněl jsem a stiskl nadšeně jeho stehno. „Byl jsem na rande s Pánem."

„Myslím, že ta rána na tebe byla moc," zasmál se tiše a nastartoval. Nijak už jsem na to nereagoval a pustil hudbu. Věděl jsem, že to nemyslí zle. Znal jsem ho zase o pár chlupů líp. Přidal jsem trochu topení a zavřel spokojeně oči. Pořád jsem tomu moc nedokázal uvěřit. Opravdu jsme měli rande a já nic nepokazil. Všechno šlo hladce. A ani chvíli to mezi námi nebylo trapný.

„Spíš?"

To slovo mě donutilo sebou trhnout. Nejspíš mě vážně probral ze spánku.

„Nevím," zívnul jsem. „Ale jestli ano, tak už ne," zamumlal jsem a posadil se víc rovně. Byl jsem hezky unavený.

„Mluvil jsem s Harrym," dodal po chvilce a odmlčel se, jako by snad čekal, že se budu zlobit.  Vždycky mě překvapilo, když tolik znervózněl. Pořád to pro mě bylo dost nové.

"Ano?" nadhodil jsem a otočil k němu se zájmem hlavu. Troye přikývl, zpomalil a sjel z dálnice do města. 

„Dříve jsme se domlouvali na tom, že bych u něj mohl udělat kurz vázáni pro začátečníky. Mohlo by to být příští víkend," pousmál se a pevněji sevřel volant. Nervózní Troye. Rozkošný.

„A po mně chceš, abych ti dělal figuranta?" zamrkal jsem nechápavě a zavrtěl se na sedadle. Na to jsem se popravdě necítil ani maličko.  Pánovi jsem už sice věřil a úvazy pro začátečníky bych asi zvládl, ale nechtěl jsem, aby na nás zíral někdo další.  Tohle pro mě bylo jedinečný.

„Ne," zavrtěl rychle hlavou. „Spíš jsem se chtěl zeptat, zda jsi s tím v pořádku.  Budu rád, když taky půjdeš. Mohlo by tě to bavit. A naučit se pár uzlů není na škodu," zabroukal a zastavil na světlech. Bylo vidět, že se mu maličko ulevilo.