All I ask for is a little bit of pain

91

Počkal jsem, až Troye znovu začne pravidelně dýchat a až pak jsem mu pomohl na nohy a došel s ním k posteli, kde jsem mu nejdříve vlhčenými ubrousky otřel pokožku na břiše a následně zatlačil na jeho hrudník, aby si lehnul. I přesto, že tohle byla moje úplně první zkušenost být v opačné roli, byl každý krok až překvapivě automatický. Věděl jsem, že musím dávat pozor na to, abych něco nepřehnal, a taky jsem si byl vědom toho, že se o Troye musím dobře postarat. Svým způsobem mi to lichotilo. Celou místnost jsem teď vnímal úplně jinak. Bylo to trochu, jako když potkáte dvojče toho plachýho chlapce z nižšího ročníku, které není ani trochu plaché a naopak je to největší průserář ze školy. Vypadají stejně, ale stejní rozhodně nejsou. Přesně takový pocit jsem teď měl. Místnost byla úplně totožná, nic v ní se nezměnilo, ale najednou jsem neměl potřebu se někomu podřizovat. Teď jsem všechno vedl já.

„Nemáš žízeň?" zabroukal jsem tiše a přetáhl přes Troyeovo nahé tělo tenkou, černou deku. Působil teď tolik křehce. Bál jsem se, že bych ho zlomil, kdybych ho zvedl do náruče.
I přesto se ale usmíval. A ten úsměv byl lepší než cokoliv na světě. Koutky úst měl jen jemně zvednuté a kolem očí se mu tvořily nepatrné vrásky. Byl unavený, ale přesto z něj sálalo štěstí a uvolnění. Byl jsem na sebe hrdý. Nevěřil bych tomu, že někdy něco takového opravdu dokážu. Věřil jsem tomu, že ho můžu potěšit jako sub, ale tomu, že ho dovedu do takového stavu jako Déčko, to pro mě pořád bylo něco, co moje hlava nedokázala pobrat. I přesto jsem ale nechtěl, aby se tohle stalo rutinou. Miloval jsem, když jsem před ním mohl klečet. Miloval jsem, když na mě byl hrubý. Když opravoval moje chyby a následně mě za ně trestal. A nejvíc jsem miloval, když se o mě pak staral. A právě proto jsem si teď dával záležet. Musel jsem být všímavý. Tak jako on. Zasloužil si veškerou mou pozornost a péči.

„Teď nikam nechoď," zamručel tiše a přisunul se blíž ke mně. Uculil jsem se a slabě přikývl. Taky jsem od něj nechtěl odházet. Pokud by se tohle mělo opakovat, měl bych vodu už připravenou tady dole v herně. Byla to začátečnická chyba, ale věřil jsem tomu, že Troye se na mě za tohle zlobit nebude.

„Nechápu, jak jsi tohle dokázal," vydechl jsem fascinovaně a ukazováčkem mu odhrnul potem vlhké vlasy z očí.
Byly jeho duhovky vždycky tak krásně modrý? Pamatoval jsem si, že světlo v kanceláři je vždycky barvilo spíše do šeda. Tady byla ale modrá barva nezaměnitelná a až neobvykle tmavá. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem byl předtím opravdu takový ignorant nebo to byla síla okamžiku.

„No, víš," odmlčel se. „To, že spolu nespíme je jedna věc. Rozhodně to ale neznamená, že mě nevzrušuješ. A masturbovat ve sprše není až takový terno-"

„Ne!" vyjekl jsem a hlasitě se zasmál. „Ne, tohle chápu. Vlastně tě obdivuju, jak moc se v tomhle držíš. Ale myslel jsem to, jak jsi dokázal tak rychle přepnout. Kleknul sis přede mě, jako by to byla běžná věc. A kdybych tě tenkrát neviděl, jak bojuješ s Harrym, tak bych i věřil tomu, že jsi naopak dokonalá submisivní čubka," uculil jsem se a přitulil se víc k němu. Přál jsem si, aby to mezi námi takhle zůstalo už napořád. Nikdy jsem se vedle nikoho necítil takhle lehce. Uvolněně. Nezáleželo na ničem jiném, než ležet vedle něj. A to jsem si byl vážně jistý tím, že pokud vůči němu někdy budu dominantní, tak bude všechno v totální prdeli.

„Já jsem dokonalá submisivní čubka," zasmál se. „Harry mi pomohl pochopit hodně věcí a i když to tak možná nevypadalo, tak zrovna ten večer toho změnil opravdu hodně," zvedl pomalu ruku a přitáhl si pod hlavu jeden z malých polštářů. „Je to ale i tvoje práce, Kocoure. Měl by ses vidět, jak jsi sem napochodoval," usmál se a rty se krátce otřel o ty moje. Dříve jsem líbání nenáviděl. Nesnášel jsem, když to Andy dělal a popravdě jsem si nebyl jistý, jestli tohle někdy opravdu budu vyhledávat. Jenže s Troyem to bylo jiný. Skoro, jako bych to musel dělat, abych se vůbec mohl znovu nadechnout. Už jsem ani neřešil, jestli jsem vedle něj vzrušený nebo ne. On na to nikterak nereagoval. A pokud to dokázal ignorovat on, mohl jsem i já.