All I ask for is a little bit of pain

57

Pán mě beze slova vysvlékl a odnesl do koupelny, kde zašpuntoval vanu, do které začal následně napouštět vodu. Jen jsem ho v tichosti sledoval. Měl jsem v hlavě zmatek. V tu chvíli mi bylo putna, že sedím na zemi nahatý a ulepený od spermatu. Snažil jsem se vlastní hlavě namluvit, že se vlastně nestalo vůbec nic špatného. Možná bych si měl dojít ke cvokaři, protože cítit se přesně takhle po každém orgasmu rozhodně nebylo normální.

„Jak zlé to je?" prolomil Pán konečně to ticho mezi námi a přidal do vody koupelovou sůl a pěnu.

„Super velký balení chipsů, čokoládová zmrzlina a tak litrovka Fanty," zamyslel jsem se a ochotně k němu natáhl ruce, když se ke mně sklonil. Opravdu jsem obdivoval tu jeho trpělivost. Vůbec ho to nerozhodilo. Nešílel. Neomlouval se. Jen mě posadil do vany, pousmál se a zmizel z koupelny.

Netrápilo mě, že nechal dveře otevřené dokořán. Naopak to teď působilo bezpečně. Byl by hned u mě, kdyby se cokoliv stalo. Můj Pán.

Ponořil jsem se celý pod vodu a vypustil veškerý vzduch z plic. Měl jsem rád ten způsob, jakým člověk vnímal zvuky pod vodou. Proud vody byl hlučnější, ale všechno ostatní jako by vůbec neexistovalo. Božský. Vynořil jsem se, až když jsem měl opravdu pocit, že se utopím. Byl jsem v ten moment natolik mimo, že jsem tyhle prosby mého těla téměř nevnímal, takže jsem se samozřejmě téměř hned silne rozkaškal.

„Byl jsem pryč tak pět minut a už ses mi malém utopil," zasmál se Troye a sedl si vedle vany. Lekl jsem se ho, ale ani na to jsem nebyl schopný správně zareagovat. Jen jsem nehnutě seděl a zíral před sebe. „Nebo jsi to snad udělal schválně?"

„Co?" vydechl jsem nechápavě a konečně otočil hlavu jeho směrem. Nedokázal jsem spusti pohled z hrnku, který svíral v rukou. On vážně věděl, co dělat.  Neuvěřitelný. „Ty máš kakao?" vyhrkl jsem prudce a víc se posadil. Chtěl jsem ho víc než cokoliv na světě.

„Ano, to mám."

„A dáš?" zamrkal jsem a natáhl k němu ruce.

„Až mi odpovíš," přikývl a zvědavě mě sledoval. Tenhle pohled teď nebyl zrovna příjemný.

„Pořád tu otázku nechápu. Chci kakao," zamručel jsem umanutě.

„Chtěl ses utopit?" prohodil naprosto vážně a nespouštěl ze mě oči.

Rozesmál jsem se. Přehnaně moc. Jestli si do té chvíle nemyslel, že jsem pošuk, tak teď už mu to muselo být jasné.

„Ne, Troye. Nic takového. Slibuju," zamručel jsem hned, co se mi povedlo se malinko uklidnit. Vážně si myslel, že bych si byl schopný takhle ublížit? „Takhle zpětne to možná byla jen ta Fanta ta trochu brambůrek," pousmal jsem se.

„To není tak děsný, třeba si to časem zopakujeme," zabroukal s úšklebkem a podal mi hrneček. Věděl jsem, že žertuje a z nějakého divného důvodu mi to vlastně i vtipné připadalo.

„Když budeš hodnej, tak ti možná na Vánoce vykouřím," uculil jsem se a pomalu se napil. Kakao bylo lék na všechno. Opravdu jsem byl Pánovi za tohle vděčný. Andy by mi nejspíš kakao nikdy nedonesl. Už vůbec ne do koupelny a ani nahodou po tom, co jsem mu způsobil orgasmus.

„Tak to abych začal sekat latinu," zasmál se. „Nebudu tě do ničeho tlačit, okay? Nechci, aby ses kvůli tomu teď zase stáhl do sebe. Nic se pro mě nezměnilo a byl bych rád, kdyby to tak bylo i u tebe."

„Jenže já si přijdu jako hroznej trotl," zaskučel jsem a znovu se napil. Miloval jsem tu chuť.

„Nejsi trotl, Connore. Nešil," pokroutil hlavou a natáhl si nohy. Taky jsem si přál být takhle klidnej.

„Ale jo, jen to klidně řekni," šeptl jsem a položil prázdný hrnek na okraj vany. „Dělaj jsem ti scény, jak žádnej orgasmus nechci, opakoval jsem to pořád dokola jako hloupá zaseknutá deska a teď jsem ti klidně o půl třetí ráno ojížděl nohu. Jsem trotl."

„S tím klukem předtím jsi normálně spal?" zvedl jsem ke mně se zájmem hlavu a raději sundal hrneček z úzkého okraje. Bylo skoro smutný, jak moc mě měl v tu chvíli přečteného. Jistě bych ho rozbil hned během několika následujících vteřin.

„Jo," šeptl jsem. „Ale on věděl, že nechci. Jen bez toho neuměl být. Nejdýl vydržel čtrnáct dní, jenže pak byl k nezastavení," ošil jsem se a zavřel oči. Nechtěl jsem na to vzpomínat.

„Ale orgasmus ti neodpíral?" zamručel, zvedl se a došel pro čistý ručník.

„Ne. to ne. Nedokázal to moc pochopit. Spíš se bavil tím, že to tak vždycky skončilo, takže se mi to zákonitě muselo líbit," pokrčil jsem rameny a začal se zvedat na nohy. Nechápal jsem, proč ho to zajímalo, ale vážně jsem byl až moc vypnutý na to, abych nad tím nějak přemýšlel. Chtěl jsem jít ještě spát a prochrnět alespoň zbytek týdne.

„Možná chce tvoje hlava zkrátka jen úplně něco jiného, než tělo?" zamrkal a zabalil mě do ručníku, aby mě následně mohl odnést zpátky do ložnice.

„Jenže to je prostě hrozně na hovno. Nechci se cítit takhle hrozně. A to jsem si vážně přál, aby ses probral a pomohl mi. Je to hrozný. Jsem jak harající čuba," postěžoval jsem si a pevně se ho chytl.

„Jiný pachy rozhodně nevydáváš," ujistil mě se smíchem a sednul si se mnou na postel. „Neměl jsem té situace využívat. Polepším se, slibuju."

„Ne," zavrtěl jsem hlavou a zahrabal se do pelechu. Byl jsem příjemně unavený. „Musím se naučit ovládat. Pokud začnu takhle sám, tak chci, abys to nechal na mně."

„Nemyslím si, že je to zrovna dobrý nápad, Connore."

„To není," přikývl jsem. „Ale musím tohle dostat pod kontrolu, jinak zešílím. V herně je to něco jiného. Tam to dává smysl a je tam spousta podnětů, takže tam tvou pomoc potřebovat budu, pravděpodobně už napořád," šeptl jsem a natáhl k němu ruce.

„A teď? Chceš pomazlit?" zamrkal a lehnul si ke mě. „Čekal bych, že ode mě teď budeš chtít utéct," pousmál se a přitáhl si mě znovu k sobě.

„Chci teď hodně věcí," zamumlal jsem mu do hrudníku. „A ano. Bylo by pro mě lehčí, kdybych zmizel minimálně do tohl druhého pokoje. Jenže drbanec je vždycky o dost lepší, než být sám v pokoji."

"Mám rád tvou upřímnost."

„Nojo," zasmál jsem se. „Tak koukej drbat."